„Prošel jsem si na městě všemi pozicemi od zastupitele po radního, místostarostu a starostu. Vážím si návrhu na ocenění, překvapilo mě to. Možná je ve Strakonicích více lidí, kteří by si to zasloužili více než já. Je to pro mě pocta,“ řekl Josef Štrébl.

Ocenění vnímá hlavně jako uznání práce v 90. letech. „Začátky byly kruté. Do konce roku 1989 jsem dělal ve fabrice a nenapadlo by mě, že někdy vůbec půjdu do politiky. Pak se ve společnosti začaly dít ty věci, které se staly, a skončil jsem na radnici. Neměl jsem žádné zkušenosti,“ vzpomíná Josef Štrébl.

„Na radnici byli tou dobou lidé, kteří byli tvrdě spojováni s bývalým režimem a dělali všechno pro to, aby to nefungovalo. Ale byli tu i lidé, kteří byli perfektní a moc nám pomohli. Učili jsme se za pochodu, protože doba byla těžká,“ říká Josef Štrébl.

Na příkladu ukazuje, co muselo tehdejší vedení města řešit. „S kluky z technických služeb jsme jezdili po městě a řešili jsme, kterou lampu necháme svítit a kterou zhasneme, protože nebyly peníze na provoz,“ líčí Josef Štrébl.

V životě se prý vždycky rozhodoval podle toho, co mu přijde správné. Dnes si váží toho, že i po letech působení na radnici se může lidem, tehdejším zaměstnancům i kolegům podívat do očí. „Říká se, že po boji je každý generál. Zpětně vím, že bych některá rozhodnutí udělal jinak, ale v té době jsem byl vnitřně přesvědčený, že děláme to nejlepší možné řešení,“ vzpomíná Josef Štrébl.

Za úspěch považuje získání financí na seniorský dům, stál také u vzniku technických služeb nebo městské policie. „Byly to doby, kdy člověk musel být zapálený pro město. Chodil jsem do práce v sobotu i v neděli. Trávil jsem tu Vánoce. Trochu si vyčítám, že jsem prošvihl mládí svého syna, když jsem se obětoval pro město,“ dodává Josef Štrébl.

Více v tištěném Týdeníku Strakonicko.