Češky s mužským příjmením – tolerované obcházení zákona?

PÍSEK – V posledních letech se v České republice rozšiřuje popularita nepřechýlených ženských příjmení. V praxi to znamená, že si žena po svatbě nechá mužskou variantu příjmení bez koncovky –ová. V současné době je takové příjmení zákonem povolené pouze tehdy, když žena splňuje stanovené podmínky. Do těch se ale nevejdou Češky trvale žijící v České republice, které se vdávají rovněž za Čecha. Co tedy ženy k tomuto tvaru příjmení vede a jak se tato věc řeší z legislativního hlediska?

„Takové případy se u nás opravdu objevují, ale není jich zase tak moc. Mluvím samozřejmě pouze o Písku, nemluvím o Praze, kde je určitě tento jev častější. Je to záležitostí až poslední doby, tak dva až tři roky zpátky. Na důvody, proč chtějí nepřechýlené příjmení, se těch žen neptáme, protože ony už zpravidla přijdou jen s tím, že se takto chtějí jmenovat,“ říká písecká matrikářka Jana Hesounová.

Jak příjmení upravuje zákon?

Tuto skutečnost upravuje předpis číslo 380/2008 Sb., částka 123, ze dne 20. října 2008, paragraf 69, který říká, že se příjmení žen tvoří v souladu s pravidly české mluvnice a při zápisu uzavření manželství lze na základě žádosti ženy, jíž se uzavření manželství týká, uvést v matriční knize příjmení, které bude po uzavření manželství užívat, v mužském tvaru, jde-li o

a) cizinku

b) občanku České republiky, která má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině

c) občanku nebo občana České republiky, jejíž manžel je cizinec nebo jejíž partnerka je cizinka

d) občanku České republiky, která je jiné než české národnosti.

„Vůbec to v takovém případě není pro ženu žádný problém. Žena tam má čtyři možnosti. Dříve to bylo tak, že musela podepsat papír, že je té a té národnosti, dneska si v podstatě při uzavírání manželství zaškrtne jenom v dotazníku políčko a, b, c nebo d. Když bude mít trvalý pobyt v cizině, musí ho samozřejmě prokázat dokladem,“ vysvětluje matrikářka Jana Hesounová.

Uvedený výčet podmínek ale pravděpodobně nekoresponduje se současným boomem mužské verze příjmení. Typicky čeká jména napovídají, že zřejmě nepůjde o cizince a je zřejmé, že do ciziny nakonec tyto ženy ani neodcházejí. Zkoumají matriky, zda žadatelky vyplňují formulář pravdivě? „My to dále vůbec nezkoumáme. Na to máme jen onu žádost, kde se uvede pouze a, b, c nebo d. Když to budou dva Češi, žena určitě neuvede, že má manžela cizince,“ říká matrikářka Jana Hesounová.

Podle všeho jde tedy v řadě případů o zákonné ustanovení, které se za tichého společenského souhlasu všeobecně nedodržuje. Podle vedoucí táborské matriky Marcely Drdové lze k této změně příjmení přístoupit při sňatku nebo při narození dítěte. Marcela Drdová také odpovídá na otázku, zda se i muži mohou rozhodnout, že přijmou ženskou podobu příjmení po manželce. To se i v minulosti běžně dělo, například první československý prezident si přidal do jména příjmení své manželky Garrigue. Jeho žena přijala druhou část jména podle české zvyklosti s přechýlením –

Charlotta Garrigue-Masaryková, ovšem prezident se Garriguovou nestal. „Zákon neumožňuje, aby muž měl ženskou podobu jména s přechýlením, přechyluje se pouze u žen,“ říká Marcela Drdová. Takže případ Josef Nováková zkrátka nenastane. Naproti tomu ženy mužské příjmení přijmout za uvedených podmínek mohou.

„Ze zhruba 200 sňatků ročně to u nás odhaduji tak na deset případů,“ říká táborská matrikářka. Podle ní Češky, které po mužském příjmení z nějakého důvodu touží a neberou si cizince, nejčastěji uvedou jinou než českou národnost. „To, jakou národností se kdo cítí, je jeho věc a už se to dál nijak neověřuje. Osobně si myslím, že jsme Češi, přechylování je tu tradiční a nejsme zdaleka jediný stát, kde se přechyluje. Možná mají někteří lidé pocit, že je to něco světového, moderního, příliš jich ale není. Alespoň na naší matrice,“ dodává Marcela Drdová. Nepřechýlená příjmení u Češek se začala častěji objevovat po vstupu České republiky do Evropské unie, takže důvod může být podle matrikářky i praktický. Víc se cestuje a pracuje v cizině.

Národnost a občanství

Neuškodí si v té souvislosti připomenout, jaký je rozdíl mezi mezi národností a občanstvím. Národnost je příslušnost osoby k určitému národu. Národ je chápán jako společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny, společná kultura a společné území. Národnost se zpravidla určuje podle státu nebo oblasti, kde se člověk narodil nebo prožil dětství, ale také podle původu předků a kultury, kterou si člověk osvojil a se kterou se ztotožňuje. Podle definice se národností rozumí příslušnost k národu a národnostní nebo etnické menšině. Dále podle této definice není pro určení národnosti v Česku rozhodující mateřská řeč ani řeč, kterou člověk používá nebo lépe ovládá, ale jeho vlastní rozhodnutí. Jedná se například o národnost českou, moravskou, slezskou, slovenskou a podobně.

Naproti tomu občanství je trvalý právní svazek fyzické osoby a daného státu. Státní občanství je jedním z hlavních znaků moderního státu a je zpravidla proti vůli fyzické osoby nezrušitelný. Na tomto základě vznikají jeho občanům i vzájemná práva a povinnosti, jako je třeba dodržování právních předpisů státu a podobně.

A jak to vidí ženy, které se pro nepřechýlenou variantu svého příjmení rozhodly?

Markéta Irber

Rozhodla jsem k tomu proto, že trochu věřím na numerologii a na význam jména. Když jsem si podle kabaly počítala, kam by se moje osoba ubírala s příjmením Irberová, tak mi to podle horoskopu nevycházelo moc dobře, což byl vlastně hlavní důvod toho nepřechýlení mého příjmení s koncovkou –ová. Takto to je pro mě mnohem přijatelnější varianta. Prvopočátek určitě nebyl v tom, že je to jméno kratší nebo módní. Každé písmeno má svou hodnotu a součtem jména a příjmení se člověk dostane k určitému znamení, na jehož základě pak astrologie řeší, kde ten člověk právě je a kam se bude jeho cesta dál ubírat. Na matrice jsem ale musela zaškrtnout, že se zříkám české národnosti, jinak by mi tento tvar příjmení nebyl povolen. K jaké národnosti se hlásím, to už nikdo nezjišťoval a já s tím osobně taky nemám nikde žádný problém.

Jana Bednarčik

Vedl mě k tomu hezčí význam jména Jana Bednarčik. Další věcí bylo dlouhé podepisování, bez koncovky -ová je to hned kratší. Pravdou je, že v roce 2011, kdy jsem se vdávala, jsem musela na matrice uvést, že se přihlašuji k ruské menšině na území ČR. V té době jsem si mohla vybrat pouze mezi Amerikou a Ruskem. Po devíti letech můžu říct, že jsem za své příjmení ráda. Úřady s tím mají zpravidla problémy jen v korespondenci, kdy ze mě dělají Honzu – Jana. Zdá se mi, že raději uberou písmenko z křestního jména, než aby obětovali příjmení. Někdy mi do příjmení přidají koncovku -ová. Někdy se setkávám s despektem vůči mému tvaru příjmení a schválně mě oslovují Bednarčiková. Když někam jdu, mnohdy čekají muže. I přes tohle všechno bych ale neměnila. A dalším pozitivem je, že když jsem se po pěti letech rozvedla, mám se svým synem stejné příjmení. Kdybych se vdávala znova, klidně bych si nechala jméno Jana Bednarčik a třeba tam doplnila Vacková. Myslím, že je to v tu chvíli lepší i pro děti.

Jana Vondryska

Manžel byl už jednou ženatý a já osobně jsem nechtěla být jeho druhá žena s koncovkou -ová. Hlavně si beru svého muže, to znamená Vondrysku, takže se chci jmenovat stejně jako on a ne přechýleně s koncovkou –ová. Podle mého, ale ne podle češtiny, by moje příjmení mělo být Vondryskaova, což je nesmysl. Na matrice jsem s tím problém měla. Buď si beru cizince, nebo zaškrtnu, že budu bydlet v cizině a že se hlásím k jiné národnosti, v tu chvíli už však nikoho nezajímá, ke které. Pokud by nám tohle nepovolili, ihned v pondělí jsem plánovala jít na matriku a za 1000 Kč si nechat změnit jméno. To už bývá bez problému. Jestli se ke mně dostane petice za normální výběr tvaru ženského příjmení, určitě to podepíšu. A je tu ještě jeden důvod. Jezdíme do zahraničí na dovolené na lyže a ta přípona -ová je pro cizince dost matoucí a obtěžující. Takže můj tvar příjmení je pro mě momentálně i značným zjednodušením.

Petra Svoboda Herotová

Pro tento tvar jména jsem se rozhodla čistě z praktických důvodů. Nejradši bych zůstala jenom Herotová, ale to se samozřejmě nelíbilo manželovi a já to taky samozřejmě chápala a na základě toho jsem se rozhodla, že si nechám obě jména. Svoje příjmení Herotová jsem si chtěla nechat i proto, že jsem umělkyně a že jsem pod tímto příjmením známá. Když to tedy nakonec došlo do této varianty a měla jsem se jmenovat Svobodová Herotová, bylo to už moc dlouhé. Nakonec jsem se dala příjmení Svoboda, což je taky ženského rodu a stejně občas nastává problém, že se někam mé celé příjmení nevejde, ale je to stále menší problém, než kdybych tam dala i koncovku –ová.