Už vám někdo někdy řekl, že ženy do fotbalu nepatří?

Nevzpomínám si, že by mi to vyloženě někdo řekl. Ale občas se člověku dostane pocitu, že není ve společnosti mužů, a zvláště ve fotbale, původně chlapskému sportu, úplně vítán.

A pokud by vám to někdo řekl přímo do očí, jaká by byla vaše odpověď?

Myslím, že na to netřeba odpovídat, ale konat. Přesvědčit. Ženský element přináší do zdánlivě čistě chlapského sportu zase jiný pohled, názor. Myslím, že se můžeme vzájemně od sebe učit. Práce v mužském kolektivu mě naučila jednat v jistých situacích chladněji a s rozvahou. Pro mě je to jednoznačně přínosem a věřím, že to většina kolegů vnímá zase obráceně.

Nechybí vám osobně větší zastoupení žen ve fotbale?

Za mě jednoznačně. Vítám každou ženu ve strukturách fotbalu. Bohužel se ženám stále málo věří a nedává se jim takový prostor, jaký by podle mě zasloužily. Stačí dostat příležitost. Osobně si myslím, že právě ženy ve funkcích na svazech ať už OFS, či KFS, by mohly přinést nejen jiný pohled. Ale ženy všeobecně se umí do krizových situací lépe vcítit, dokážou najít balanc, mají smysl pro pořádek a také pro spravedlnost a nezaujatost. Tam, kde končí mužská diplomacie, může dobře zafungovat žena. Možná, že tu vytouženou revoluční změnu fotbalem napříč, by mohlo odstartovat právě větší angažování žen v komisích, v klubech, na hřišti mezi rozhodčími atd. UEFA sama dává ženám ve fotbale zelenou. Je třeba to tady začít aplikovat. A brát to jen jako pozitivní změnu. Tento fakt mi třeba teď před fotbalovými volbami schází nejvíce. Cílení přivést ženy k fotbalu do pozic, které by pro ně byly vhodné a tam mohly být výrazným prvkem a přínosem.     

Ve fotbale jste si už vyzkoušela, nebo stále ještě vykonáváte, celou řadu funkcí – trenérka nejmenších, vedoucí krajského výběru dívek, rozhodčí a eventová manažerka nebo členka komise mládeže krajského fotbalového svazu. Jsou to pro vás dobré zkušenosti si zažít fotbal v podstatě ze všech stran?

Teď jsem nedávno četla, jak nesprávné je vykonávat několika pozic napříč fotbalovou strukturou, protože to akorát zdánlivě nabádá k tomu věci propojovat, více ovlivňovat a působí to nedůvěryhodně. Osobně si myslím, že to tak není. V první řadě, pokud by bylo více lidí odhodláno pro fotbal pracovat v těchto pozicích, jistě bych jich asi neměla tolik. A druhá věc je, že si stále myslím, že se vše dohromady vhodně doplňuje. Můžu přenášet pocity, zkušenosti právě skrze všechny ty v uvozovkách funkce. Člověk dokáže ty věci hned lépe odhadnout. Příkladem, když přijdu na hřiště jako rozhodčí, umím se vcítit do role trenéra i hráče a funkcionáře. Naopak když zase člověk sedí na ligovém stadionu, troufám si říct, že vím, jak moc je těžké odpískat bezchybně utkání a zároveň to vnímám jako fanoušek svého týmu a chci vyhrát. Prostě člověk ve všech těch rolích nebude se všemi ve stoprocentní shodě. Ale já se snažím ty věci vhodně propojovat a spojovat tím lidi napříč fotbalovým spektrem.

Zatím jste však ještě nikdy nebyla funkcionářkou, že byste se vyloženě starala o chod oddílu. Neláká vás to, nebo zatím k tomu nebyl prostor?

Jak funguje fotbalový oddíl znám ze své práce na Bohemce. Kde se člověk přímo i nepřímo na chodu klubu podílí. Pravda, nikdy jsem nebyla funkcionářka na klubové okresní úrovni. Ale zase otec byl a stále je, a zprostředkovaně moc dobře vím, kolik práce to celé stojí. V těchto fotbalových „končinách“ musíte fotbal prostě milovat. Protože ty funkce vykonáváte z čistého nadšenectví na úkor svého volného času, někdy na úkor rodiny. Těžké, náročné a všech takových funkcionářů si velmi vážím. A podle toho se k nim také s úctou třeba jako rozhodčí chovám. Vnímám to.

Jak vám sedí role rozhodčí? Je těžké si zjednat respekt, nebo s tím problém nemáte?

Hodně často si nechávám poradit od starších kolegů přímo z ligy. Jak správně zápas uchopit. Snažím se jít na hřiště jako parťák. Jsem tu díky vám chlapi. Hrajte a já se tomu budu snažit dát řád, mantinely a pravidla. Nejsem nepřítel, ale součást. To je samozřejmě ale velmi těžké zkorigovat na tak tenké hrance. Stalo se několikrát, že nepadla úplně nejhezčí slova na některá má rozhodnutí. Ale když po zápase vychladneme, umíme si podat ruku, vzájemně s respektem omluvit. Znamená to, že jsme k sobě tu cestu našli. Respekt bych řekla že máme oboustranný. Já přirozeně vůči starším a většina hráčů zase vůči mně, jakožto respekt k ženě.

Stalo se už někdy, že jste si po zápase řekla, že se něco nepovedlo a měla jste to vyřešit jinak?

Zatím vždy a myslím, že to nebude dlouho jinak. Zkušeností z chyb se člověk učí. Snažím se navnímat před každým zápasem, jaké týmy pískám. Jejich postavení v tabulce, jejich ambice, vybavím si charaktery hráčů. Případně se informuji. Přistupuji ke vše zápasům, jako bych pískala nejvyšší soutěž. Nikdy k tomu nelze přistoupit nějak volněji. To zkrátka není profesionální. Vzhledem k tomu, že po bitvě je každý generál. Tak si po každém zápase dost kriticky říkám, kdybych nepustila toto, nestalo by se toto. Chybám se dá díky tomu v dalším zápase předejít. Ale v mém případě se objeví zase přirozeně něco jiného. Pořád se učím. Když koukám na televizi, prakticky sleduji jen rozhodčí. Chyby dělám, dělat budu. Jsem člověk. Minimálně se vždy snažím odstranit ty z předešlého utkání.

Během uplynulého půlroku byl fotbal spojen s mnoha korupčními kauzami. Jak osobně vnímáte současné poměry ve fotbalovém hnutí? Bude těžké fotbal očistit, aby získal znovu důvěru veřejnosti?

Fotbal se už v minulosti musel vymanit z několika kauz a tohle byla další rána, kterou jsme utrpěli. Každá taková akce zákonitě vyvolá reakci. A tady se poté stal takový paranoidní, nadneseně „hon na čarodějnice“. My Češi rádi bezmyšlenkovitě umíme ukázat dokonale na všechny viníky a požadujeme jejich naprosté a rychlé odstranění. Umíme dělat rychlé soudy. Takové běhání hlavou proti zdi. Něco se ale musí změnit. Otázka je jak a pomocí koho. Možná bych pátrala i proč se tomu tak dělo. Proč se zápasy ovlivňovaly a na jakých úrovních. Vlastně proč lidem v prostředí českého fotbalu tak chutná moc ovládat a zisk peněz. Je to všechno se vším. Příklad jako v matematice. Někdy je třeba si dosadit neznámé, aby se mohlo dojít k výsledku. A ten my potřebujeme znát. Nevím, zda pilulka pomoci je zrovna v bývalých pracovnících FAČRu. A zároveň jsem si jistá, podle definice šílenství, že nelze dělat věci stále stejně, jako doposud a očekávat jiné výsledky. Cesta ke změně ale nevede vytvářením dalších umělých kauz a senzací, vytahování starých neduhů. Podporování fake news, nebo znevažování všech, co doposud působili na okresech a krajích, jakožto těch, kteří tomu měli „slepě přihlížet“. Je třeba ověřovat, informovat se u ověřených zdrojů, tázat se přímo a kontrolovat. A to doporučuji i veřejnosti. Přečíst si již od začátku účelově a tendenčně psané články na jednu, nebo druhou stranu. To není cesta. Jsem mladý člověk, otevřený změnám a inovacím. Ovšem ne za každou cenu.

Myslíte, že tyto aféry mohou mít vliv na to, že rodiče nebudou chtít děti na fotbal tolik dávat?

Fotbal je celosvětový fenomén a tento monopol mu žádný jiný sport nemůže vzít. Osobně si nemyslím, že je tolik rodičů, kteří by přemýšleli tak, že dítě, které chce hrát fotbal, chce se zdravě hýbat, na trénink protestativně nedovedou z důvodu kauz, které se děly.

O očistu fotbalu se snaží hnutí F-evoluce, které podle jejich protagonistů znamená svobodu okresní kopané v jejím rozhodování. Podle prozatímních výsledků to vypadá, že ve většině případů nastane změna. Co to podle vás může fotbalu přinést?

Nelíbí se mi moc slovo očistit. Stala se z něj taková jakoby mantra a myslím, že to není úplně to „ono“, jak to celé uchopit. Mnohem přesnější by bylo „pomoc změnit“. Prvotní nápad F-evoluce se mi zdál dobrý. Dát klubům návod, co všechno je možné, co mohou ovlivnit, o čem rozhodnout a jakým způsobem. Teď se mi bohužel zdá, že to nabralo směr, kterým to jít asi úplně nemělo. Vynořilo se najednou několik křišťálově čistých osobností v každém okrese, kteří chtějí za každou cenu svrhnout současná vedení OFS. Utvořily se bohužel uměle dva tábory. A v podstatě není možné ani do jednoho z nich nepatřit. Když se na to koukám zcela nezaujatě, stala se z toho taková fotbalovopolitická uměle vytvořená agitka. Když nejste sympatizant F-evoluce, tak musíte být zákonitě na druhé straně barikády: úplatkář, prospěchář atd. To se mi nelíbí vůbec. Protože to rozdělilo fotbal i společnost. Z přátel se stali nepřátelé a mám pocit, že se lidé nepřestali bát. Přeci proto, abych fotbal dělala čistě, nebo abych dokázala, že to tak bylo i v minulosti a mé úmysly s fotbalem byly vždy jen pro jeho dobro, nemusím k někomu nutně patřit, k někomu se přidávat, nebo být podporovatelem nějakých myšlenek. Stáčí snad, že kolem mě nejsou žádné aféry, pracovala jsem vždy čestně, nebrala žádné úplatky. A přesto mě nikdo na žádných stránkách nesdílí, nepropaguje mé jméno a tak dále. Všichni, co založili „čisté“ iniciativy sdílejí svůj předvolební program. Kde je v bodech vypsáno, co všechno změní. Nikde už ale není řečeno, jakým způsobem by se tak mohlo stát. Mně by možná daleko více přesvědčil fakt, že tito lidé mají vědomí o tom, kolik svého času tomu v týdnu vymezí. Že znají veškeré zákonitosti chodu třeba OFS, že se informovali a viděli některé věci přímo v akci. Ono to totiž nebude tak jednoduché, jak se může zdát a mrzí mě, že to nikde nikdo nenapsal. Vždy je totiž dobré znát i to B. Je hezké a líbivé říci na okresech, potřebujeme vás, abychom mohli zvolit někoho nového na předsedu KFS potažmo FAČR. Ale důležitější je fakt, že je to nelehká práce zadarmo na několik hodin týdně i o víkendech. I když jste předseda, musíte dělat takovou tu kancelářskou práci, není to jen o tom si utvořit tým. Ale přiložit reálně ruku k dílu. Osobně si podle příspěvků, mých bývalých kolegů na stránkách F-evoluce myslím, že i oni sami teď nevědí, jak se vymanit z té nálepky „my versus oni“. Ale bohužel na tomto rozdělení mají také velký podíl. Ne všechno původní, musí nutně nahradit něco revolučního. Je totiž plno lidí, kteří práci na OFS odvádí zcela správně a tlačit za každou cenu na změnu nemusí být nutně to nejlepší řešení.

Ve druhé polovině dubna se volební valná hromada uskuteční i na Strakonicku. Myslíte, že by měla přijít změna jako ve většině případů, nebo vše funguje tak, jak má?

Pokud má přijít změna, byla bych ráda, aby to nebyla za každou cenu nutná revoluční čistka. Ale naopak, možná omlazení kolektivu a navázání na práci našeho OFS. Přesto jsem podpořila současné vedení, jejich práce si vážím, znám její úskalí a vím, že přesto všechno na našem okrese nejsou žádné závažné prohřešky. Nic není zahalené nějakou nečistou dekou. Z mého pohledu fungují věci, jak mají. Najednou všichni s jistotou chtějí kandidovat na předsedy, tím teď mířím na jiná OFS, ale možná by bylo dobré si zkusit tu mravenčí práci třeba v nějaké komisi. A tam začít své myšlenky formovat.

Fotbal a sport obecně poslední rok výrazně zastavil covid. Co konkrétně to pro vás znamenalo? Ovlivnilo to vaši práci?

Každý den, když přijdu do Ďolíčku děkuji Bohu, že můžeme chodit do práce. Neumím si představit, že bych rok seděla doma a byla odkázaná na pomoc od státu. Všechny takové opravdu lituji. Je také ale třeba říct, že proto, abychom do té práce mohli, děláme skutečně až nevydaná hygienická opatření. A tak je i tento benefit něčím vyplacen. Především urputným celoročním testováním, nebo pravidelnou kompletní dezinfekcí prostor. Dokonce dezinfikování míčů při zápasech, zónování stadionu atd. Díky tomu, že tyto podmínky splňuje i liga žen, mohli jsme zase začít jako rozhodčí pískat. Čili aktivita mi určitě ubyla. Ale není to tak znatelné a v této době si toho opravdu moc vážím.

Nakolik se podle vás pandemie projeví na vývoji mladých hráčů a hráček?

Bojím se, že velmi. Nikdo nevíme, v jakém stavu se nám hráči a hráčky v klíčových kategoriích vrátí na hřiště. Jak rychle se adaptují do podoby, kterou měli, než covid naplno fotbal pozastavil. Sportovat je třeba a jsem si jistá, že by to měla být prioritní aktivita, kterou dětem povolit, jakmile to bude možné. Možná se nám zdá, že teď děti vidí více přínosu právě u počítačů a telefonu, z logiky věci, protože na to mají čas a nic jiného jim prakticky nezbývá. Ale myslím si, že až zase uvidí, že mnoho jejich kamarádů se vrátilo zpátky k jakémukoliv sportu. Možná to vzbudí dominový efekt. Když on, nebo ona chodí. Tak já začnu taky. Budu si to přát, aby to tak bylo. Momentálně je to vizitka rodičů, kteří musejí nám trenérům pomoc děti udržet i v této době aktivní. Tam, kde se pandemie projeví rozhodně pozitivně, jsou fotbalová hřiště, mimo těch ligových tedy. Na úrovni neprofesionálního fotbalu myslím, že plesá srdce každého správce a až budeme moc, vyběhneme na úplně krásné připravené fotbalové pažity.

Jaký byl zatím váš nejhezčí fotbalový zážitek?

Zásadně tím nejhezčím momentem byl gól našeho kapitána Josefa Jindřiška v zápase, kdy jsme byli skoro dvěma nohama v baráži o sestup. Na ten vyrovnávací gól a nával emocí v 94. minutě v životě nezapomenu. Vím, že jsem na hlavní tribuně brečela, protože z vás spadne takový kamen stresu a najednou se to zklamání z vidiny cesty do Brna na baráž, stane oslava záchrany. To je prostě emoční bomba.

Když si potřebujete od fotbalu odpočinout, co je pro vás tím nejlepším relaxem?

To je těžké, protože fotbal dělám prakticky každý den, včetně víkendů. Když nejsem v Ďolíčku, jsem na tréninku s dětmi. Pokud o víkendu hraje Bohemka v sobotu, tak v neděli zákonitě pískám. Občas je pravda, že toho je prostě už dost a nemám někdy ani chuť se koukat ještě na fotbal v televizi. Byly i týdny, kdy jsem stihla za sedm dní deset zápasů – v roli trenéra, rozhodčí a samozřejmě na Bohemce, nebo jako televizní divák. Nadneseně mě od toho drží především přátelé, protože většina z nich, možná bohudík, není z fotbalového prostředí, a tak s nimi mohu řešit úplně jiná životní úskalí a sdílet mimofotbalové radosti. Naopak zase s kolegy z práce, nebo s kamarády z fotbalového prostředí, když můžeme, zakazujeme si mimo stadion mluvit o fotbale. To je dobré pravidlo, ale náročné k provedení.

Dovedete si svůj život bez fotbalu vůbec představit? Nabízel by se ještě nějaký obor, ve kterém byste ráda pracovala?

Můj fotbalový guru Honza Jílek mi v 18 letech dal radu, že se mám snažit na fotbale nebýt ve sto procentech finančně a psychicky závislá. To jsem netušila, jak velká pravda to je. Protože taková závislost vás vede potom k úplně jinému přemýšlení, začnete dělat věci mimo vaše přesvědčení, a pak se při případném neúspěchu může život zhroutit, jak domeček z karet. Pořád studuji. Studuji úplně mimofotbalový obor, abych vždycky měla na výběr a mohla se případně za všech okolností rozhodnout a mohla zvolit i jiný směr a uplatnění. Člověk nikdy neví, co bude zítra a minimálně takto se na to může trochu připravit. Fotbal je moje součást, ale jistě bych si musela umět život představit i bez něj. Ti, kteří to tak nechtějí vidět, většinou končí na rozcestí bez možnosti volby a je to pro ně pak jen neštěstí.