Blízkost rozhodla

Zemská klinika Gmünd se nachází přímo u hranic, z Českých Velenic to do ní mají lidé tři kilometry. Naproti tomu na české straně je nejbližší vozidlo záchranné služby s lékařem vzdáleno 18 kilometrů a do budějovické nemocnice podobně jako do jindřichohradecké je to 60 kilometrů. Až do té doby čeští pacienti putovali za lékařem desítky minut, přestože na moderní kliniku na rakouské straně stačilo jen projet bývalou celnici. A někdy o minuty skutečně jde. Bylo ale potřeba překonat nedůvěru, jazykové bariéry a hlavně problémy s proplácením zdravotnických úkonů u českých pacientů rakouské nemocnici.

Projekt Healthacross in Pratice, podpořený ze strukturálních fondů Evropské unie, včera slavnostně skončil. Jeho význam podtrhl zástupce hejtmana Dolního Rakouska Wolfgang Sobotka a za českou stranu místostarosta Českých Velenic Miroslav Kotrč. Vedoucí projektu Elke Ledl, lékaři a vrchní sestra kliniky vyprávěli, s jakými překážkami se museli vypořádat.

Od první myšlenky na přeshraniční čerpání zdravotnické péče uplynulo deset let než se podařilo zdolat hlavně legislativní a administrativní bariéry. Když dostal projekt zelenou, začal průzkumem mezi českým obyvatelstvem za hranicemi, jestli by rakouské zdravotnictví využívali. Na dotaznících spolupracovali studenti Jihočeské univerzity. U Čechů převládal názor, že naše zdravotnictví je lepší. Čili určitá nedůvěra. „Říkali jsme si – přijdou? Budou čeští lékaři odesílat pacienty přes hranice?,“ zmínila počáteční otazníky Elke Ledl. Tady pomohli praktičtí lékaři na české straně Adriana Albertová z Horní Stropnice, Josef Tesař ze Suchdola nad Lužnicí, Jan Jabůrek a Kamil Janda z Českých Velenic. Začali svým pacientům o rychlé možnosti ošetření za humny říkat.

Co vas boliiii?

Na klinice ve Gmündu se také chystali. Zaměstnanci se začali učit potřebné české věty. Na včerejším setkání to vrchní sestra Herta Weissensteiner demonstrovala na tabuli – „Dobryyyy den. Co vas boliiii? Zmerim vam tlak.“ Česky se učilo 100 zaměstnanců ve 24 jazykových skupinách.

Byly určeny ordinační dny a hodiny pro české pacienty a v tuto dobu byly pro případ potřeby k dispozici i tlumočnice. Rakouští zdravotníci ale museli vyvrátit i případné obavy domácích pacientů, že by se snad péče o ně měla kvůli zaměření na Čechy zhoršit.

Největší boj se ale svedl nikoliv s myšlením českých a rakouských sousedů, ale se systémem zdravotního pojištění. K uzavření smlouvy s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou velmi napomohl hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek. Šlo o to zajistit, aby čeští pacienti nic nedopláceli. Pro začátek tedy pojišťovna souhlasila s proplácením pouze ambulantních výkonů, nikoliv hospitalizace pacientů. Češi mohli využívat ortopedickou, chirurgickou a interní ambulanci.

Společného máme i Sobotku…

Včerejší hosté zastihli v klinice pacientku Jaroslavu Joklovou z Českých Velenic. Podstoupila na klinice ve Gmündu kolonoskopické vyšetření a teď dojíždí na sklerotizaci žil. A nemohla si tuto možnost vynachválit. „Mám to kousíček, šetřím spoustu času a všichni jsou tu neobyčejně příjemní,“ potvrdila pacientka i zástupci hejtmana Wolfgangu Sobotkovi, který poznamenal, že o zlepšení kvality života lidí v pohraničí šlo. Těší ho, že se to povedlo. Vicehejtman vlády Dolního Rakouska zažertoval, že má české jméno, a paní Joklová na oplátku opáčila, že Sobotku máme ve vládě taky.

Z příhod, které pracovníci kliniky vyprávěli – třeba jak nastoupili k pacientovi z české strany vybavení němčinou i angličtinou a on hovořil vietnamsky – vyplynulo, že už v Gmündu byli i tři pacienti hospitalizováni. Zrovna známý Jaroslavy Joklové sem narychlo dorazil s infarktem a už musel zůstat. Nemohl si vynachválit nejen péči, ale i nadstandardně vybavené pokoje a výběr z pěti jídel tak atraktivních, že je domů posílal nafocené mobilem. Jenže léčení těchto výjimečných případů musela rakouská klinika uhradit ze svého, od české zdravotní pojišťovny na hospitalizaci nic nedostane. To nebylo v projektu. Další příklad rychlé pomoci je starý jen pár dnů. Do Gmündu přijel 32 letý český fotbalista, že se mu při zápase udělalo špatně. Přivezl se autem sám, protože přeshraniční převozy záchranky jsou zatím teprve hudbou budoucnosti. Diagnostikovali mu infarkt.

Tyto případy, kdy rakouští lékaři neodmítli české pacienty v nouzi, přestože klinika nedostane úkony zaplacené, u přítomných Čechů jen vyvolaly vzpomínky na televizní reportáže o putování pacientů v sanitce po Praze, kde je v žádné nemocnici nechtějí přijmout. V Rakousku je zřejmě Hippokratova přísaha nad hodnotou peněz. Přitom i za dohodnuté ambulantní výkony dostává gmündská nemocnice od VZP jen 33 procent z ceny, kterou platí za totéž rakouské zdravotní pojišťovny za své pacienty. I tak je to pro nemocnici ve Gmündu zajímavé. 

Projekt ošetřování českých pacientů začal před rokem v únoru a měl trvat do konce května. Za tu dobu přišla stovka Čechů, a protože zájem začal růst, prodloužil se projekt o měsíc a pak až do konce roku. Dolnorakouský zdravotní a sociální fond totiž po vyčerpání prostředků evropského projektu dal k dispozici peníze navíc, a proto bylo možné nabídku přeshraničních služeb na Zemské klinice Gmünd udržet do konce roku 2013. Mezitím se podařilo dospět k dohodě s českou VZP, a tak ošetřování českých pacientů neskončilo, naopak se jedná o rozšíření služeb.

Jihočeské nemocnice nejsou proti

Za rok 2013 vzrostl počet pacientů na pět stovek. Jihočeským nemocnicím to prý nevadí. „To není počet, který by nějak úkorně pociťovala budějovická nemocnice, která o tyto pacienty zřejmě přišla. Lidem z Českých Velenic a okolí to ale určitě usnadnilo život,“ hodnotí přeshraniční spolupráci kladně i Michal Čarvaš za společnost Jihočeské nemocnice.

Projekt se osvědčil. Jak bylo na včerejší slavnosti patrné, zaměstnanci rakouské kliniky jsou ze spolupráce nadšení a čeští pacienti spokojení. Proto spolupráce nekončí. Ve Gmündu budou Čechy ošetřovat dál a souběžně probíhají jednání i s dalšími zdravotními pojišťovnami na české straně. Také o tom, aby mohli být čeští pacienti v rakouské nemocnici hospitalizováni a aby mohla přes hranice jezdit záchranka. Záchranáři už si spolupráci koncem roku trénovali na společném cvičení. Bariéry jsou tedy opět jen administrativní. Lidé na obou stranách hranice jsou ale odhodláni je překonat. A na jižní Moravě už se uvažuje, že by přeshraniční spolupráce fungovala i obráceně – rakouští pacienti z pohraničí by mohli jezdit do Znojma.

Trocha čísel

Většina ošetřených pocházela z Českých Velenic – 80 procent, 7 procent bylo z Třeboně, 4 procenta z Nových Hradů, další ze Suchdola nad Lužnicí a menších obcí. Převažovali pacienti mezi 41 – 60 roky (39 %) a starší 60 let (38 %), 13 % pacientů bylo ve věku 26 – 40 let, 9 % pacientů ve věku 15 – 25 let. Ve věkové kategorii do 15 let byl pouze jeden pacient. Na Zemské klinice Gmünd totiž není dětské a dorostové oddělení a pacienti nižšího věku proto nepatřili k cílové skupině projektu. Z českých pacientů 19 procent uvedlo, že se německy domluví, 38 procent částečně a 43 procent německy nemluvilo vůbec. Třicet procent pacientů zamířilo na Zemskou kliniku do Gmündu z důvodu blízkosti, dalších 30 procent uvedlo, že jim to doporučil jejich praktický lékař. Jejich role byla tedy důležitá.

Obchodní ředitel kliniky Karl Binder s uspokojením konstatoval, že všichni dotazovaní pacienti byli spokojení, většina velmi. „Nedostali jsme žádnou čtyřku ani pětku. Jediný pacient, který se nevyjádřil úplně kladně, byl nespokojený s tím, že po vyšetření zde nemůže absolvovat i operaci,“ zmínil Binder.

Libuše Kolářová

Foto Lucie Váchová

Hodiny v ambulancích vyhrazené českým pacientům

Lékařskou zprávu v českém překladu obdrží vždy praktický lékař českého pacienta.