„Všichni jsme se snažili, aby s námi chlapec mohl zůstat v kontaktu. Pan ředitel domova umožnil do poloviny května distanční výuku s naší třídou. Pak už musel hoch začít chodit do tamní školy, i když se nabízela spousta lidí, že by ho k nám do školy z Písku dováželi. To ale bohužel právně nešlo. Já jsem mu mohla psát, volat, jezdila jsem tam. O prázdninách pak měl dětský domov různé tábory, výlety, takže jsem přijela na konci prázdnin a čekalo mě překvapení. Jedna z tamních tet mi řekla – vy to nevíte? Hoch už je v rodině,“ popisuje další vývoj událostí Jana Rohová.

„Napsala jsem tedy na sociálku s prosbou, zda by mohli nové rodině předat můj dopis a pěstouni se mi ozvali. Žijí dokonce na Strakonicku. Myslím, že to dopadlo, jak nejlépe mohlo. Přestože se hlásilo opravdu hodně lidí, a našli se bohužel i tací, které zajímaly hlavně peníze a chlapcovo konto ze sbírky, kterou uspořádala organizace Srdce pro Strakonice, nakonec se jej ujala rodina ze vzdáleného příbuzenstva, která má stejně starou holčičku. Jsou moc sympatičtí a je vidět, že je tam chlapci dobře. Byl vždycky moc hodný a spolužáci ho měli rádi, ale býval smutný. Teď už je jako jiné děti. Jak říkají noví rodiče – už i zlobí, takže je všechno, jak má být,“ je spokojená chlapcova učitelka. Klobouk smeká i před rodinou, která se vyjádřila, že peníze ze sbírky nebude používat, nechá je chlapci do jeho dospělosti.

Tím ale společný příběh třídy ze strakonické školy neskončil. Hoch se kdysi v některém z rozhovorů zmínil, že fandí Spartě Praha. A tak když Sparta koncem září zareagovala na zákaz přítomnosti fanoušků na utkání s Rangers pozváním dětského publika, pomohla písecká novinářka Monika Prokýšková a na Spartě na strakonický příběh upozornila. Následovalo pozvání pro chlapce i celou jeho bývalou třídu. „Jela s námi i jeho nová sestřička,“ vypráví Jana Rohová. „Ozval se nám dokonce strakonický sponzor vstupenek, abychom doplnili autobus.“

„Na základě těchto událostí se stala spousta úžasných věcí. V jaře proběhla reportáž Nory Fridrichové, která sháněla počítače na distanční výuku pro děti ze sociálně slabých rodin. Já jsem ji poprosila o počítače pro strakonické Dětském centrum. Ona hned přijela, pomohla a s pomocí spolku Jsme Strakonice následovala sbírka použitých počítačů pro rodiny samoživitelek. Finanční sbírku uspořádal nadační fond Srdce pro Strakonice. Bylo to skutečně dojemné. Přišla třeba obálka se čtyřmi tisíci bez zpáteční adresy, jen se vzkazem: Kupte, co je potřeba. Pomáhali i rodiče dětí z mé třídy. Když viděli, že chlapcova maminka má problémy, nakupovali oblečení, tašku, vánoční dárky, které jsme nesli do Dětského centra,“ vzpomíná Jana Rohová.

Hodně lidí se začalo zajímat i o Čelakovského školu. „Pan Míka, který dodává IT techniku, do naší třídy koupil velký panel, který je současně počítačem i televizí. Líbilo se mu, jak se za svého spolužáka brala celá jeho třída. Panel opravdu hodně využíváme ve třídě i v Klubu nadaných dětí. Všechno, co se stalo, je úžasná zkušenost pro děti. Vidí, že se dobrá věc povedla. Ono by se to asi podařilo i bez nás, hodně se angažovala třeba náměstkyně hejtmana Lucie Kozlová, která jednala s úřady, ale věřím, že díky snažení té spousty lidí se řešení urychlilo,“ dodává učitelka.

Kontakt se svými spolužáky chlapec neztratí. Chodí dnes už do nové školy, ale je přáním i pěstounské rodiny, aby se hoch se svou bývalou třídou setkával třeba při školních akcích nebo výletech.