„Výstavu u nás pořádáme tradičně druhý říjnový víkend. První doložená výstava se v těchto prostorách uskutečnila v říjnu roku 1965, ale je víc než pravděpodobné, že výstavy drobného zvířectva se konaly už před tímto datem,“ říká předseda Okresního spolku chovatelů ve Vimperku František Hejda.

Vimperská výstava je jedinou takzvaně bodovanou výstavou na prachatickém okrese. „V pátek před zahájením výstavy přijedou odborní hodnotitelé a prohlédnou všechna zvířata a udělí jim body. Hodnotí se řada kritérií, patří mezi ně váha, jak odpovídá svému typu, celkový postoj těla, tvar končetin, ale například i barevné pruhy na srsti,“ prozrazuje František Hejda.

Pro nejlepší chovatele připravili vimperští poháry a drobné odměny. „Hodnotíme ve čtyřech kategoriích, pro každou z nich máme deset pohárů. Čtyři chovatelé s největším počtem bodů získají navíc velký putovní pohár. Ten je jim propůjčen do naší příští výstavy, tedy na jeden rok. Pokud by ho chtěli získat natrvalo, museli by soutěž vyhrát třikrát za sebou,“ vysvětluje František Hejda.

V České republice se chová 110 plemen králíků. Počátkem devadesátých let byl velkým hitem Angorský králík, který se na českém území chová od roku 1875 a jehož dlouhá chlupatá srst se spřádá do vlny. O té se traduje, že je desetkrát hřejivější než vlna ovčí. „V současnosti už chov angoráků není pro svoji náročnost příliš v módě, na letošní výstavu tento typ králíka přivezl pouze jeden chovatel. Populární jsou naopak takzvaní králíci berani. Těch jsou tři druhy, zakrslý, malý a velký. Řada lidí si je pořizuje jako domácího mazlíčka. Je to takový roztomilý chlupatý polštářek,“ usmívá se František Hejda, který ve svém domově chová přes deset druhů zvířat, mimo jiné i beranovité králíky. Nevýhodou těchto mazlíčků je pouze jejich nepříliš dlouhý život. Dožívají se kolem pěti až šesti let. Citlivější povahy by ztrátu svého mazlíčka mohli špatně snášet.

Neznalý návštěvník byl u vytržení i u klecí s holuby. „Znala jsem do dnešního dne jen klasického holuba z ulice a toho poštovního. A nyní tady procházím kolem tolika zajímavých druhů. Někteří mi připadají jako malí pávi,“ prozrazuje své pocity Hana Hřivňáková, která přišla na výstavu se svým šestiletým synem Patrikem. Tomu se nejvíc líbili vystavení králíci a papoušci. „Mám doma jen plyšová zvířátka, ale tyhle jsou roztomilejší. Nejvíc bych si přál mít toho opeřeného papouška,“ říká s nadšením Patrik a obrací svůj prosebný pohled na maminku.