„Samotný záměr vrátit církvím majetek, který jim po staletí patřil, je samozřejmě správný. Problém je to, jak zákon tento proces paušalizuje. Při jeho tvorbě málokdo dohlédl, jaké složité peripetie mohou formulací zákona nastat. Jak vysoká je hodnota majetku, o který mohou církve žádat, jaké finanční náhrady bude muset stát církvím zaplatit a jaké může zákon vyvolávat složité soudní spory, schopné založit vznik nových křivd. Česko čekají desítky soudních sporů o přesunu majetku v řádech desítek miliard korun,“ varoval právník Jiří Hartmann.

Dalším problémem je, že zákon nepamatuje na současné uživatele objektů, kteří je na vlastní náklady opravili. „Případů, kdy konkrétní objekty lidé v dobré víře užívali desítky let, zrekonstruovali je na vlastní náklady a investovali do nich miliony korun, jsou napříč Českem desítky,“ dodal Jiří Hartmann.

V českobudějovické diecézi k začátku dubna nabyla právní moci zatím zhruba třetina z celkového počtu dohod v rámci restitucí. Administrátor diecéze Adolf Pintíř sdělil, že podali celkem 673 výzev. Ke každé z nich, týkající se zemědělských ploch, je nutné uzavřít dohody, které ale musí projít správním řízením státního pozemkového úřadu, kde proces bohužel často vázne.

„Zatím do začátku letošního dubna nabylo právní moci na pět set takových dohod. Žádali jsme většinou o zemědělské a lesní plochy. Vzhledem k tomu, že proces zdaleka není ukončen, nejsem schopen odhadnout, o jaké částky se jedná,“ vysvětlil Adolf Pintíř. Dodal, že vracené pozemky jsou pronajaté, takže se většinou uzavírají nové pachtovní smlouvy.

„V restitucích jsme žádali o velmi málo staveb, jedná se především o farní stodoly, například v Chotovinách nebo památkový objekt dvora Lustenek ve farnosti svatého Mikuláše v Českých Budějovicích. Objekty, které jsme dostali, jsou často v dezolátním stavu, což se nám sice nelíbí, ale nic s tím neuděláme,“ konstatoval administrátor diecéze s tím, že zatím nehodlají nic prodávat a o dalším využití je potřeba jednat.