Čtyřicetiletý majitel strojírenské firmy Jihotech, který jezdil řídit svou firmu ráno od pěti anebo večer po práci i v době, kdy byl v letech 2010 až 2014 prvním náměstkem budějovického primátora, by daleko přirozeněji působil v některé z pravicových stran. „Byl jsem vychován levicově. Doma mi vštěpovali, že všichni lidé nejsou silní a i o slabé se musí někdo postarat,“ zmiňuje, proč se jako mladý inženýr po absolvování ČVUT šel přihlásit do sociální demokracie. Dnes je budějovickým radním, členem rady Jihočeského kraje, má pověst rebela, který nahlas říká nepříjemné věci. I ty, které se v politickém folkloru nesluší přepírat na veřejnosti. Joch říká, že postarat se musí především o chod své firmy a zaměstnance, takže politiku k tomu zvládne kolem budějovické Černé věže. Touhu po vrcholové politice nemá.

Co bylo impulsem, že se šel v roce 2002 mladý inženýr přihlásit do sociální demokracie?
Po absolvování strojní fakulty jsem chodil normálně do práce. Bydlel jsem tenkrát v Borovanech a štvalo mě, že tam už dvacet let vládli lidovci prostřednictvím klanu Malíků. Říkal jsem si, že to není normální. Nechtěl jsem si jen stěžovat, chtěl jsem něco dělat, tak jsem hledal stranu, která by mi byla lidsky nejbližší. V Borovanech tenkrát byla KDU, ODS, Strana zelených, sociální demokracie a Levý blok. ČSSD mi byla nejbližší, tak jsem šel navštívit tamního předsedu organizace pana Hokra.

To musel být dost překvapený…
Hodně, pan Hokr se mě několikrát ptal, jestli to myslím vážně. Místní organizace taky vyčkávala s mým přijetím, až jestli mi nadšení vydrží. Nakonec jsem byl přijat. V roce 2003 jsem se oženil a odstěhoval do Budějovic a tehdejší předseda městského výboru pan Trachta mi zavolal, že se musím podle stanov přeregistrovat do organizace v místě bydliště. A že se to hodí, protože mají věkový průměr členů 65 let a potřebují omladit. Tak mě přeregistrovali a už po jedné schůzi mi řekli, že budu číslo 4 na městské kandidátce v komunálních volbách. To bylo v době Grossových afér. Řekl jsem Jiřímu Trachtovi, že asi kandidovat nebudu, protože spíš uvažuju, že ze strany vystoupím, protože s lidmi Grossova typu tam nebudu. Pan Trachta mi řekl – hele, a kam chceš jít? Já řekl, že nikam, že už se politikou nechci zabývat. A on vyslovil větu, kterou v sobě nosím dodnes: Jestli ti něco vadí, není řešení utéct. Správné je zůstat a pokusit se ty věci změnit.

Očividně jste zůstal.
Zůstal. Byl jsem zvolený do budějovického zastupitelstva, volby tenkrát drtivě vyhrála ODS. Měla i nadpoloviční většinu 23 mandátů ve 45 členném zastupitelstvu, ale vytvořila koalici s KDU-ČSL a SNK-ED. Sociální demokracie skončila v opozici. To byla pro mě nejlepší škola. Být řadový koaliční zastupitel znamená hlasovat podle koaličních dohod, kdežto být v opozici, to dává velkou svobodu a můžete říkat, co si myslíte.

Pak proběhly v roce 2010 další komunální volby, po kterých jste nastoupil na radnici. Takže pak už jste se musel řídit koaličními dohodami?
V roce 2010 získala v Českých Budějovicích znovu nejvíc mandátů pravice. Jenže byla rozštěpená na ODS a ty, kteří z ní odešli do Hnutí Občané pro Budějovice, což byl Juraj Thoma, Ivo Moravec a další. Ti vyhráli volby a s ODS by měli opět převahu, jenže spolu nebyli schopni hovořit. Tím se ČSSD stala drahou nevěstou. Rodila se koalice HOPB, ČSSD a TOP 09. Když se už téměř uzavřela koaliční smlouva, u nás v sociální demokracii jsme začali řešit, kdo půjde dělat uvolněné funkce na radnici.

To chtěli všichni nebo nikdo?
Spíš nikdo. Ukázalo se, jak přemýšlí sociální demokrati. Řekli mi – ty jsi ten podnikatel, ty na to budeš mít čas. Řekl jsem, že to zkusím skloubit. Stal jsem se prvním náměstkem primátora Thomy, dalším náměstkem se stal za ČSSD Petr Podhola a uvolněnou radní Eva Hajerová. Příchod na radnici byl pro mě šok.

Šok?
Viděl jsem ten obrovský rozdíl mezi tím, jak musí pracovat lidi v soukromé sféře, kde kmitají devět hodin denně, skoro se ani nenají a na záchod běží pomalu v poklusu, a na magistrátu, kde panoval velký klid, pohoda. Na můj vkus tam je přezaměstnanost. Bylo mi z toho do breku. Někteří tam dělali úplný… No to snad radši nepište.

Nevypadá to, že byste s brekem odkráčel. Nasadil jste manažerské řízení radnice jako firmy? V duchu dnešního Babišova hesla?
To určitě ne. Slogan Babiše – řídit stát jako firmu, to jsou jen líbivá slova. Kdyby to myslel vážně, musel by půlku lidí ze státní správy propustit, a to se očividně neděje. Takže jsou to jen kecy. Mně nezbylo, než začít pracovat a zintenzivnit tempo s těmi lidmi, co na magistrátu byli. Takže se ke mně donášelo, jak je Joch hroznej, hulvát, řve tu jako kráva, ale věci se začaly dotahovat do konce. A nakonec nás to všechny těšilo a našli jsme k sobě cestu. Proto si myslím, že od parlamentu po vládu musí sedět silné osobnosti, které dokáží lidi namotivovat do práce, ale ti lidi musí taky cítit, že se za ně šéf postaví. Vybavuje se mi situace, kdy byla rozkopaná Zanádražka. Vypadalo to, že příští pondělí nastane v Budějovicích totální kolaps dopravy. Řekl jsem, že kolem Složiště musíme rychle udělat provizorní panelovou silnici. Ze všech stran jsem na magistrátu slyšel, že to nejde. Nejsou panely… Jsou tam stromy… Není možné povolit provoz po takové provizorní komunikaci… Zavolal jsem ve čtvrtek vedoucí odborů a řekl jsem, že do pondělí ta komunikace bude. Takže se v pátek sehnaly od Českých drah panely, ukázalo se, že stromy jsou nálety, které je možné odstranit, panelka měla během jednoho dne povolení provozu. A v pondělí jsme z toho měli všichni radost. Lidé ale potřebovali vědět, že když bude průser, tak na sebe vezme odpovědnost politik a nehodí to na ně. Jak jsem na začátku cítil ten obrovský rozdíl proti privátní sféře, tak jsme si nakonec na sebe zvykli a ten čtyřletý příběh byl pro mě velká zkušenost.

Kdo řídil v těch letech váš podnik?
Já. Jezdil jsem v pět ráno do firmy, pak jsem jel na radnici a odpoledne, když byl čas, tak zas zpátky do firmy.

V roce 2014 jste znovu kandidoval, to jste chtěl takhle pokračovat?
Vlastně se to vyřešilo samo. Skončili jsme sice v komunálních volbách druzí za ANO, ale vytvořili koalici bez nás s HOPB, lidovci a TOP 09. Když se pak tahle koalice rozpadla, tak sice vznikla nová ve složení ANO, KDU, ČSSD a ODS a pro ČSSD tam bylo místo náměstka a radního, vyslali jsme tedy do funkce náměstka Petra Podholu. Já jsem se vrátil zpátky do firmy, která mě taky potřebuje. Jsem neuvolněný radní v Budějovicích a k tomu pracuju ještě v radě kraje, kde mě tedy posadili až na konec stolu, protože moje názory se někdy nepříjemně poslouchají.

I na veřejném zasedání krajského zastupitelstva někdy mají kolegové dost strnulé výrazy, když si vezmete slovo. Kdy to podle vás začalo jít s ČSSD z kopce?
Když v roce 2012 vyhrála ČSSD volby ve všech krajích a pak o rok později i předčasné volby do sněmovny po pádu Nečasovy vlády. To byl ten moment, kdy panovala euforie a zároveň začal ve straně boj o vliv. Jedno křídlo se vytvořilo kolem Sobotky a Zaorálka, těch „profesionálních“ politiků, kteří už 15 nebo 20 let nedělají nic jiného, a pak křídlo kolem hejtmanů Haška, Zimoly, Chovance, k nimž patří Škromach. V té době už byl prezidentem Miloš Zeman, který se nikdy nepovznesl nad to, že má s některými sociálními demokraty nevyřízené účty z doby, kdy se ještě prezident volil ve sněmovně a v Senátu a oni mu nedali hlasy a nakonec se stal prezidentem Klaus. Zeman to má v sobě a vyřizuje si účty s lidmi, kteří ho nepodpořili nebo ho podrazili – záleží na úhlu pohledu.

Co se ale dělo s ČSSD?
To už bylo cítit, že se strana polarizuje, proto taky pár hodin po vyhlášení výsledku parlamentních voleb vyrazila skupina hejtmanů do Lán za prezidentem. Hejtmani byli přesvědčení, že to oni se zasloužili ve svých oranžových krajích o volební výsledek a chtěli uchopit moc na centrální úrovni. V Lánech hledali spojence. Zemanovi se to hodilo. Jenže Sobotkovo křídlo to ustálo a ti z lánského puče zůstali ve svých regionech.

S výjimkou Milana Chovance, jak je to možné?
Já nevím, co se pak mezi Sobotkou a Chovancem událo, tohle si nedokážu vysvětlit. Zkrátka, když se to lámalo, Chovanec se přiklonil k Sobotkovi.

Mluvíte o dvou proudech ve straně. Jaké mezi nimi byly ideové rozdíly? Co chtěly jinak?
Nic. Oba proudy jen touží po moci. Všechno, co bylo deklarované navenek, jsou jen řeči a zástěrka boje o moc. Nic jiného to není.

Hejtmani tedy chtěli vytvořit vládu?
Vnímali to tak, že ČSSD je na vítězné vlně díky jejich popularitě. Měli pocit, že by proto měli být v celostátní vládě a řídit Českou republiku. Já si ale myslím, že ČSSD vyhrála volby v roce 2013 i kvůli skandálům Nečasovy vlády a dozvukům ekonomické krize. Když je lidem těžko, jsou ve společnosti nálady, které lidi přiklánějí k levicovým stranám.

Co se odehrávalo v sociální demokracii pak?
Proběhly další krajské volby v roce 2016 a jediným krajem, kde vyhrála ČSSD, byl Jihočeský s hejtmanem Zimolou. Jinak všude ČSSD volby prohrála. A to jen svědčí o tom, že výsledek nestál na popularitě hejtmanů. Jejich popularita snad za tři roky nemohla tak klesnout. Prostě se změnila situace. Ekonomice se začalo dařit, vznikl fenomém typu ANO, zjevil se pan Babiš a přišly další volby do sněmovny loni, kde ČSSD totálně propadla.

Proč podle vás?
Já vidím důvod v ekonomické situaci. Je tady boom, lidem se dobře daří, kdo chce pracovat, má práci, občané nemají důvod se chytat záchytného stébla levicových stran. Nemají důvod volit někoho, kdo jim nabízí sociální jistoty. Prostě v době ekonomického boomu toto nejsou témata a sociální demokracie si to vůbec neuvědomila. To za prvé. Za druhé vláda premiéra Sobotky s významnou účastí ministrů socdem nepředvedla vůbec nic. Jestli udělala nějaké dobré věci – a já si nedokážu vybavit jaké, tak je nedokázala prodat. Bohuslav Sobotka, člověk, který nikdy nedal znát emoce, lídr, který nedokázal zaujmout, přežil na postu premiéra čtyři roky, ale jediný, koho bylo nahlas slyšet, byl Andrej Babiš, který jako své úspěchy prodal i to, co prosadila ČSSD. Naše strana má 120 letou historii a to je jí momentálně spíš k tíži. Vedení strany si neuvědomilo, že žijeme ve 21. století. Lidé v nejvyšších funkcích jsou v politice 15, 20 let a absolutně ztratili kontakt s realitou a běžným životem občanů. Před volbami probíhaly krajské konference, o podporu si do jižních Čech přijeli říct Chovanec, Zaorálek, Tejc a Sobotka. Když tu začal Zaorálek v době ekonomické prosperity hřímat, že by se měla ČSSD zasadit o zvýšení daní, tak se mi chtělo odejít, protože jsem měl pocit, že těm lidem vůbec nerozumím. Pochopil jsem, že si žijí v Praze ve skleníku sněmovny a ujel jim vlak. To, co by běžné lidi oslovovalo a co od politiků čekají, oni vůbec nevnímají. Čekal jsem tedy, že ČSSD dopadne blbě, ale takovou tragédii jsem nečekal. Byl to pro mě šok, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc nabývám pocit, že si ČSSD nic jiného nezasloužila. Teď si sáhne na svoje dno. Nastal čas, kdy lidi, kteří tu stranu měli jako svoje živobytí, ji opustí.

Děje se to?
To se začne dít. Někteří skončili jako poslanci, další přijdou o různé placené posty v orgánech a organizacích, kde nastanou personální výměny. ČSSD má i velké finanční problémy. Strana se zadlužovala, protože každý rok byly nějaké volby a na ty si půjčovala. Navíc je tu problém s dluhem po advokátu Altnerovi. Sociální demokracie má dost majetku, aby po srovnání svých dluhů zůstala na nule, věřím, že to dokáže zvládnout. Je ale třeba jednat. Blíží se sjezd v Hradci Králové a členové si asi neuvědomují vážnost situace. Strana je opravdu v kritické situaci a místo, abychom se soustředili na její záchranu, probíhá tu vnitrostranický boj. Jestli se ty skupiny budou ještě chvíli takhle chovat, dostanou stranu do bankrotu a zahubí ji.

Vy nevěříte, že platformám jde o záchranu strany?
Tu úzkou skupinu lidí, co se dostali do Poslanecké sněmovny, tvoří hlavně ti, co byli v minulé vládě. Měli by přestat přemýšlet, jak bojovat o moc. Využívají stranu ke své obživě už dvacet let. Nevím, co chtějí straně nabídnout ti druzí, kteří zakládají platformy na záchranu ČSSD. Nevidím mezi nimi jediného krizového manažera. Takže nevím, co si slibují od toho, když se na sjezdu stanou členy nejužšího vedení strany. Strana má několik tisíc členů a já jsem přesvědčen, že mezi nimi jsou manažersky velmi schopní lidé, kteří by dokázali stranu stabilizovat a vyvést z krize. Nemusí to být vůbec známé obličeje, dva roky nás nečekají žádné volby, takže je na to vhodná doba. Nemyslím si, že by do vedení strany měli kandidovat Chovancové, Zimolové, Hamáčkové, Haškové nebo Sobotkové. To jsou politici z povolání, a to nemyslím jako nadávku. Většinou už dávno opustili své původní profese, neví, co by měli jiného dělat, proto se tam drží zuby nehty. Měli by úplně zapomenout na snahy stát se součástí příští vlády a odejít do konstruktivní opozice. Pokud se strana s 15 poslanci chce stát za každou cenu součástí vlády, nelze si to přeložit jinak než tak, že tahle skupinka potřebuje do důchodu někde dožít. Bohužel, naše strana proslula tím, že do funkcí politiky nominuje podle zásluh. Babiš dává do vlády odborníky, i nestraníky. My bychom teď měli využít čas v opozici na to, abychom také vygenerovali odborníky pro jednotlivé rezorty. A vůbec to nemusí být lidé se zásluhami ve straně. Ti, co se tady v politice pohybují dvacet let, ať zůstanou členy, ale bez ambicí na vrcholové funkce.

Myslíte si, že v nouzi budou členové ČSSD přinášet na záchranu strany svoje vlastní peníze jako se to dělo, když byla na dně ODS?
Ne. To se v ČSSD nestane. ODS je strana podnikatelů, manažerů, pravicově uvažujících lidí, tam byla jiná situace. Tady ty peníze nepřinesou ani ti, kteří díky socdem léta žili nadstandardně. Rád bych se mýlil.

Má se ČSSD podle vás měnit zdola nebo shora?
Podle mě to zdola nejde. Místní organizace se na něčem progresivním usnese, možná si to přečtou na OV. Kdoví, jestli to OV posune na KV. Do Prahy to buď nedojde nebo si to tam k srdci stejně nevezmou. Ten proces rozkladu je dlouhodobý, začal už od opoziční smlouvy a podpisu smluv s advokátem Altnerem za Miloše Zemana, pak přes Grossovy aféry, Paroubek zadlužil stranu obrovskými kampaněmi, Sobotka byl nevýrazný, nedokázal za stranu vystupovat, každý dělal chyby. Prošli jsme si nějakým vývojem, a protože lidé se vždycky k sociální demokracii přimkli, když jim bylo těžko, musíme se snažit, abychom měli v čele silné jedince, až zas bude ekonomice hůř. Já věřím, že se takoví lidé pro záchranu ČSSD najdou.

A vy?
Já nic. Budu se účastnit v místní komunální politice, nemám ambice se angažovat od krajské úrovně výš. Mám své firmy.

Proč své názory tedy nejedete říct na nadcházející sjezd?
Na sjezd svolaný na jediný den? Co se tam asi tak dá prodiskutovat? Natož se dobrat k závěru, co dál. Já myslím, že sjezd bude zahájen a pak přerušen. Podle mého názoru musí dojít k nastolení krizového vedení strany. Vést ji teď musí lidé, kteří přijdou s návrhy. Odpovědnost krizového manažera spočívá v tom, že dokáže ozdravit. Odřízne to, co je nemocné. Tady ale končí demokracie. V ten okamžik musí tisíce lidí dát takovému člověku důvěru, že odvede práci, i když to bude bolet. Strana by měla začít měnit i stanovy, které si v minulosti vždycky skupina, která měla navrch, přizpůsobovala podle sebe. Stanovy se musí zrevidovat a hlavně zjednodušit. Jestli toho všeho nebudeme schopni v řádu měsíců, tak do roka bude strana v insolvenci a skončí. Ti, co se tady v platformách přetahují o vliv, si pak můžou založit své hnutí nebo jinou stranu.

Ke kterému proudu se spíš kloníte?
K žádnému. Mně vadí, že strana zamrzla, nedokázala reagovat na společenskou a ekonomickou situaci a teď jen pokračuje vnitrostranický boj těch, co tu stranu dostali do kolen, s těmi, co by rádi místo nich uchopili moc. Bez ohledu na to, že strana bojuje o holé přežití. Já věřím, že s krizovým manažerem může přežít. Vždyť kdo znal před pěti lety Petra Fialu? I naše strana má určitě ve svých řadách schopné lidi. Když se to povede, mohou to být budoucí komunální a regionální politici, nové tváře.