Začíná se protažením těla

Program seniorského klubu v Blatné začíná většinou fyzioterapií s Eliškou Pekárkovou. Ani v páteční podvečer tomu nebylo jinak. Seniorky, které klub navštěvují, se cvičení zúčastňují rády. Berou ho jako příjemné zpestření programu. V další části programu Vítězslava Dříza procvičila se seniorkami paměť. Po krátké pauze přišel předvánoční relax, do kterého se zapojila Růžena Vitáková. Ženy dostaly vánoční přáníčka od dětí a také se i pochutnaly na dobré kávě a koláči, který přinesla jedna z účastnic. Do programu se často zapojuje také Berenika Políčková, ta ale tentokrát nemohla.

„Seniorský klub vznikl tím, že babičkám bylo spolu na příměstském táboře dobře. Začaly mluvit o tom, že by se rády pravidelně potkávaly i nadále. Byla to tedy jejich iniciativa. Na nás zbývalo to celé doladit. Musím ale říct, že když jsme měli první schůzku seniorského klubu, tak dámy přišly s tolika nápady, až nás to překvapilo,“ prozradila Růžena Vitáková. Členky tak už v klubu absolvovaly například zábavný kvíz, plstění andělíčků nebo práci s keramikou. Do budoucna by si rády vyzkoušely tanec nebo animaci.

O hledání Ježíška i neznámém banánu

V adventním čase nemohlo chybět vzpomínání na někdejší Vánoce. „Jsem vesnické dítě. Prožívala jsem Vánoce v Měcholupech. Pamatuji si, že Vánoce roku 1960 jsem prožívala se strejdou, protože tatínek jezdil na montáže. Na Štědrý den jsme chodili se strejdou čekat na Ježíška ven. Když jsme šli za stodolu, Ježíšek přijel od vsi. Druhý rok jsme šli do vsi a Ježíšek zrovna prý přijel od stodoly, takže jsme ho nikdy neviděli. Pod stromeček jsem dostala kočárek nebo mrkací panenku. Jednou jsem dokonce dostala kuchyňku, kterou vyrobil jiný strejda – truhlář. Také vzpomínám, že jsme neznali banány a můj táta pracoval někde u známých a dostal tam banán. S bráchou, který byl o čtyři roky mladší, jsme banán drželi a nevěděli jsme, jak se jí,“ vyprávěla Marie Kašparová. Na jaký vánoční dárek nikdy nezapomene? „Byla jsem už ve čtvrté třídě. Strašně jsem si přála panenku a taky jsem si přála tašku do ruky, protože jsem v té době nosila pořád tašku na zádech. Maminka mi řekla, že si musím vybrat. Buď jsem malá a dostanu panenku, anebo už jsem velká a dostanu tašku do ruky. A já jsem tenkrát dostala tašku do ruky a v té byla panenka,“ popsala vánoční překvapení.

V Týdeníku Strakonicko se mohou čtenáři těšit i na vyprávění Vlasty Paškové. Ta se narodila v roce 1938 a popsala své vzpomínky na Vánoce ve válečném a poválečném období. Další příběh přinese vzpomínky, jak všichni z obce společně nechávali péct vánočku v pekárně. Někde to tak bývalo zvykem… A co vaše vánoční vzpomínky?