I starostovi rodiče v papírnách pracovali od vyučení až do penze. Starosta Krák ale žádné drama neočekává. „Práce je v okolí Větřní dost a dost a odliv obyvatel také nenastane. Myslím, že nájmy v městských bytech jsou u nás nejnižší v republice,“ říká. Město Větřní si ponechalo byty jako rodinné stříbro, neprivatizovalo. Město se zhruba 3800 obyvateli vlastní na 800 bytů a nájemné 35 korun za metr čtvereční nemá zřejmě v republice obdoby. Proto odtud lidé neodcházejí a naopak Větřní spolupracuje na zajištění bydlení pro zaměstnance českokrumlovské nemocnice.

„Pravda je, že dřívější masivní vlna propouštění z papíren nějaký úbytek obyvatel přinesla. Mívali jsme přes 4000 obyvatel, teď přes 3800, to ale není nic dramatického. V papírnách pracovali lidé hlavně v dělnických profesích a po těch je hlad všude kolem. Našli uplatnění v průmyslové zóně v Tovární ulici v Krumlově, ve firmách v Kaplici i ve Velešíně. Bydlet ale v naprosté většině zůstávají u nás,“ říká starosta Krák. Podle něj z posledních zaměstnanců papíren odejde velká část do důchodu a o zbytek strach nemá. „Kdo chce pracovat, najde práci snadno,“ dodává.

Města Český Krumlov a Větřní jsou od sebe vzdálená jen čtyři kilometry a krumlovské obchodní zóny jsou tak dobře dostupné i pro nákupy. „Se starostou Krumlova se hecujeme, jestli je Krumlov předměstí Větřní nebo obráceně. Faktem je, že pro nás je Krumlov blízko nejen autem, ale taky tu jezdí každou chvíli autobus,“ říká Antonín Krák.

Konec podniku s bohatou historií

Informace o záměrech majitelů ani insolvenční správkyně k radnici zrovna neplynuly. Město vlastně ani přesně neví, komu papírny dnes patří. Nostalgie tu ale jistě zůstane.

Obec byla spojená s papírnami od dob židovského podnikatele Ignáce Spira, který začínal podnikat v Českém Krumlově a pak koupil roku 1867 mlýn ve Větřní a papírenskou výrobu sem přenesl. Ignác Spiro i jeho synové byli velmi podnikaví. V roce 1911 se v papírnách ve Větřní zprovoznila největší rotačka na světě a v roce 1935 pak další nová, největší ve střední Evropě. Papírny přežily i krizi 30. let.

Židovští majitelé stihli před nacisty utéct do zahraničí, v roce 1946 pak papírny znárodnil stát a založil tu podnik Jihočeské papírny, pod který spadaly papírny v Loučovicích, Českých Budějovicích, Přibyslavicích nebo Červené Řečici. „V lokalitě u továrny, kolem takzvaného Společňáku, která zrovna výstavní částí našeho města není, jsou ještě vidět původní krásné vily, které Spirovi vystavěli pro úředníky papíren. To byla místní elita. Máme tu i hotel Golf, který byl kdysi Spirovým sídlem. Ubytováváme tam 25 Ukrajinců, původně jich tam bylo kolem šedesáti,“ ukazuje starosta fotografie manželů Spirových, zakladatelů papíren, i dobové snímky toho, co vybudovali. Snímky mají čestné místo v jeho pracovně na radnici.

Co bude s továrnou?

Co bude s továrními objekty, až výroba v září definitivně skončí? „Na to nám neuměli zástupci Jihočeských papíren odpovědět. My jako město máme eminentní zájem, aby tu nevznikl další Společňák – bývalá ubytovna papíren a společenský dům. My jsme ho chtěli, ale nám ho nenabídli, přeprodali budovu dál. Dnes je dole vietnamská prodejna a nahoře pár bytů, které vietnamský majitel pronajímá v rámci obchodu s chudobou. Stát mu za to dává nekřesťanské peníze. Nic podobného už tu nechceme připustit. Proto jsme se ozvali, že máme eminentní zájem o takzvaný bílý dům, kde sídlila administrativa, a chtěli bychom i léta uzavřenou jídelnu. Uměli bychom ji přestavět na společenský nebo kulturní dům, protože žádný nemáme. A v „bílém domě“ by mohl být i městský úřad a další patra bychom mohli pronajmout firmám nebo organizacím,“ popisuje zájmy města starosta Krák.

A vysvětluje i to, proč by se podle něj měla radnice ze současné budovy přestěhovat. „Radnici máme v domě, kde jsou kanceláře i byty. Myslím, že by nebylo od věci úřad přemístit a tento objekt by se stal opět bytovým domem. U „bílého domu“ v papírnách by byla lepší možnost parkování i možnost bezbariérových přístupů,“ dodává starosta s tím, že z využití výrobních hal v továrním areálu má ale obavy.

„Pokud by to bylo nehlídané a opuštěné, tak bych nerad, aby se toho stal ráj squaterů. Už teď máme kolem bývalého Společňáku vyloučenou lokalitu, tak aby se výrobní haly nestaly terčem výprav za železem.“

Rychlé kroky, aby lidem nezdražila voda

Problémem ale teď může být společná čistírna odpadních vod, která funguje pro Český Krumlov, Větřní a Jihočeské papírny. Provozuje ji Čevak a po úbytku kapacity od papíren hrozí, že se obyvatelstvu může navýšit vodné a stočné. To nechce ani jeden ze starostů připustit. Český Krumlov proto už letos do konce roku snížil Čevaku nájemné. Větřní urychluje plán na vybudování vlastní čističky.

„Krumlovskou čistírnu odpadních vod měli různí vlastníci a jsme rádi, že čističku město Krumlov koupilo a čistíme teď společně. Čištění vod někdo zaplatit musí a když na to místo tří subjektů budou jen dva, nerad bych, aby to zatížilo vyšší cenou naše občany. Už loni, kdy Krumlov čističku koupil s plánem ji revitalizovat, tak zvýšili Čevaku nájem a ten chtěl do ceny vodného a stočného přenést navýšení o deset korun za kubík. Nakonec se po dlouhých jednáních dohodlo pětikorunové navýšení. I tak máme cenu vodného a stočného příznivou – do stokoruny. Přesto jsme se v našem zastupitelstvu rozhodli pro vybudování vlastní čistírny. Není nad to být samostatný, tak jako jsme kdysi od papíren odpojili zásobování teplem a plynofikovali jsme město,“ zmiňuje plány starosta Krák.

Jihočeské papírny celá desetiletí byly největším zaměstnavatelem ve Větřní. To už není pravda. „Velkým zaměstnavatelem našich obyvatel je krumlovská nemocnice, naše škola, sociální služby, máme dva domy s pečovatelskou službou a terénní pečovatelskou službu. Pak jsou tu různé soukromé provozovny,“ vyjmenovává starosta. Připouští ale, že po rozvoji obchodní zóny v sousedním Krumlově některé obchody zanikly. „Bývala tu prodejna průmyslového zboží, cukrárna, lékárna, ale lidi tam nakupovali tak málo, že nepřežily.“

Konec Jihočeských papíren se dal podle starosty Kráka čekat. „Když je firma dvanáct let v insolvenci a investor se nenašel, těžko to mohlo jinak dopadnout. My se budeme snažit získat z toho smutného konce aspoň část areálu a vybudovat tam něco užitečného pro naše lidi,“ uzavírá Antonín Krák.