Na otázky odpovídá ředitelka Regionální agrární komory Jihočeského kraje Hana Šťastná, která v čele úřadu komory působí už téměř dvacet let. A je i krajskou zastupitelkou za ODS, takže u celé výměny názorů byla.

Čím se podle vás liší agrární komora od jiných profesních svazů a asociací v tomto oboru a proč dostává od kraje podporu?

Obě komory – agrární i hospodářská, se liší od jiných profesních sdružení tím, že jsou zřízeny ze zákona, aby prosazovaly a hájily zájmy svých členů a poskytovaly jim potřebný servis. Agrární komora existuje podle zákona z roku 1992, Regionální agrární komora Jihočeského kraje sdružuje sedm okresních agrárních komor a jejich prostřednictvím zaštiťuje fyzické a právnické osoby podnikající v zemědělství, lesnictví, rybářství a potravinářství.

Je členství v komoře povinné?

Ne, na rozdíl například od rakouské agrární komory je u nás členství nepovinné. Je to současně výhoda i handicap, který se snažíme vybalancovat právě výkonem činností i pro nečleny a ve veřejném zájmu za podpory z veřejných rozpočtů.

Kolik členů tedy na jihu Čech máte a platí členské příspěvky?

U nás v kraji je členy víc než 500 subjektů. To považuji za důkaz, že komora pro své členy má přínos. Když něco pro její členy vybojujeme, výsledek pocítí všichni. Naši členové obhospodařují 60 procent zemědělské půdy v Jihočeském kraji, ale v našich řadách jsou zastoupeny i jiné formy činností, například zemědělské školy nebo prodejci zemědělské techniky. Členské příspěvky se platí buď podle počtu obhospodařovaných hektarů nebo podle obratu.

Co svým členům komora poskytuje?

Je to především informační servis a poradenství včetně legislativních záležitostí. Navrhujeme a připomínkujeme legislativu v této oblasti, ať už jde o legislativu národní, evropskou i agrární politiku regionální. Za tím účelem se zhruba jednou do roka scházíme s jihočeskými poslanci a senátory. My jsme zásadně apolitická organizace. Řekla bych, že klestíme našim členům cestu v džungli nejednotného agrárního trhu a snažíme se je ochránit před nesmyslnými zákonnými požadavky a byrokracií . Zprostředkováváme kontakty dodavatelů a odběratelů a bráníme je před nekalými konkurenčními útoky. Pořádáme i vzdělávací akce, v roce před koronavirovou pandemií jsme za rok proškolili 2000 lidí, loni jsme měli kvůli vládním omezením šest set účastníků těchto akcí. Rozvíjíme i přeshraniční vztahy. Je pravda, že čelíme různým útokům například ze strany Zelených. Naším úkolem je vysvětlovat, že zemědělec má důležitou národohospodářskou roli a prioritou našich členů je vyrábět potraviny a neubližovat přitom přírodě, netrápit zvířata a zajistit bezpečné potraviny pro lidi.

Jihočeský kraj tedy svým každoročním příspěvkem podporuje vaše členy?

Kraj tím kompenzuje veřejnou službu, kterou děláme pro všechny, tedy i pro nečleny a spotřebitele. Informujeme o aktuálních dotačních výzvách, školíme je v odborných záležitostech, zajišťujeme pravidelné poradny k evidenci půdy, hospodářských zvířat, k Portálu farmáře. Zájemcům poskytujeme nebo zprostředkováváme individuální poradenství. Odborné informace a regionální aktuality z oboru uveřejňujeme na našem speciálním webu www.agroreport.cz . Dlouhodobě a systémově za podpory kraje realizujeme několik projektů. Například na podporu rozvoje jihočeské agroturistiky portál Dovolená na venkově nebo s cílem pomoci prosperitě výrobcům kvalitních regionálních potravin soutěž a portál www.chutnahezkyjihocesky.cz a www.produktova-mapa.cz . Každoročně provádíme krajský monitoring žní, dopady klimatických výkyvů, spolupracujeme s krizovým štábem kraje i v době pandemické krize. Kraj u nás pravidelně provádí audit, předkládáme závěrečné zprávy a vyúčtování příspěvku do poslední koruny, je přesně dáno, na co smíme peníze z tohoto příspěvku použít.

Spolupracujete i s ostatními profesními svazy a asociacemi?

Ano. Jednou z krajem podporovaných činností je Krajské informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova Jihočeského kraje a ve správní radě této platformy jsou zástupci ostatních profesních organizací, zemědělských škol, Jihočeského kraje i vědecké sféry. Zde se vzájemně informujeme a koordinujeme své činnosti, aby například vzdělávací akce neprobíhaly duplicitně. Spolupracujeme i s výzkumem a odbornými školami, například na projektech robotizace nebo biologické ochrany v zemědělství. Podílíme se na česko-rakouském projektu, jehož přínosem je moderní vybavení laboratoře ve střední ekologické škole ve Veselí nad Lužnicí, kde si mohou jihočeští zemědělci zdarma nechat udělat analýzu produkce třeba na obsah pesticidů, dusíku nebo třeba přítomnost antibiotik.

Jak je možné, že produkce zemědělců jiných evropských zemí je mohutně dotovaná a čeští zemědělci takové dotace nemají a pak těžko cenou výrobků konkurují?

Pravda je, že do zemědělství teče hodně dotací za účelem zajištění nízké ceny potravin pro Evropany. Jenže každé dotování je spojené s neefektivním přerozdělováním veřejných peněz a s lobbyingem. A pak je tu zásadní problém, který se nazývá společná evropská zemědělská politika. Ve skutečnosti je to dost tržně nerovné prostředí, protože členské státy svým zemědělcům nenápadně a mnohdy významně dotačně pomáhají nad rámec evropských pravidel. Například když byl kvůli africkému moru prasat ukončen vývoz vepřového do Číny, Německo ho mělo najednou přebytky a podporovalo skrytě vývoz do našich obchodních řetězců.

Jak může stát něco podporovat skrytě?

Tamní chovatel dostane dotaci třeba na to, že prase před porážkou umyje nebo že zaměstná studenta. Nebo výrobce za hodně nadprůměrnou cenu prodá v Německu vepřovou panenku a krkovici pak může prodat za podnákladovou cenu do našich marketů. Kromě dovozového dumpingu naše producenty potravin ničí i politika marží tržních řetězců. Na likvidaci českého dodavatele másla stačí, když si německý hypermarket k ceně, za kterou koupil od německého dodavatele, přirazí marži 40 procent, ale na české 200 procent. A my se pak divíme, proč německé máslo stojí 40 korun a to z Madety 60 korun. To je pak pro českého zákazníka těžké rozhodování.

Čelíte tedy těmto praktikám orientací na české obchody a výrobce potravin?

Jistěže jsou nám bližší například Jednoty. Naším partnerem v soutěži Chutná hezky. Jihočesky je Jednota České Budějovice, spolupracujeme s kaplickou Jednotou, ale i s kamennými obchody nebo organizátory farmářských trhů. Podpora regionálních produktů je momentálně marketingový trend, takže se nám daří zařazovat je i do sortimentu zahraničních řetězců. Tam ale platí, že tento výrobek musí být u zákazníků už hodně žádaný, aby ho třeba Globus zařadil do svého sortimentu. Najdete tam ale dnes i chleba z pekárny od Caisů. Na pomoc drobným výrobcům potravin budujeme produktovou mapu na adrese www.produktova-mapa.cz. Je to pilotní jihočeský projekt, kde si lidé budou moci najít prodejce jednotlivých potravin přímo ze dvora, ale i pekaře, cukráře nebo restaurace, které odebírají suroviny od regionálních producentů. Zahrnuta je tam nejen mapa lokálních výrobců a prodejců regionálních surovin či komerčních restaurací spolupracujících s dodavateli místních surovin, ale nově jsme do ní přidali i tzv. účelovou, tedy neziskovou gastronomii. Mohou se tam zaregistrovat školní jídelny, které chtějí dostávat nabídky od regionálních producentů. A budou tam i prolinky na web Dovolená na venkově z oblasti agroturistiky, kterou také podporujeme, nebo kalendář akcí. Ten za normální situace nabízí termíny trhů nebo různých školení. V těchto dnech je ale bohužel prázdný.

Jaký je postoj jihočeské agrární komory k projednávanému zákonu o potravinách?

Verze předložená stranou SPD do sněmovny byla nešťastná a kontraproduktivní. Stanovit kvóty českých potravin v obchodech je v současnosti nereálné. My jsme se snažili zasáhnout do novely tohoto zákona, kterou připravili senátoři. Snad se podaří zachovat v zákoně to pro nás prioritní, aby zadavatel zakázky mohl zakotvit do podmínek zadání dodávky regionalitu potravin, aby byly zblízka, co nejčerstvější a aby přitom konečná cena nevzrostla. Tím mohou školní jídelny podpořit lokální ekonomiku a deklarovat zájem chránit životního prostředí. Dnes ceny diktují obchodní řetězce a výkupní ceny pro farmáře jsou dlouhodobě velmi nízké. Nám jde o to, aby kritériem při nákupech třeba pro školní jídelny nemusela být jen nejnižší cena, také aby byl jasně formulovaný obsah označení Česká potravina, ze kterou by již prodejce nemohl vydávat například polská vajíčka, která se v Čechách jen zabalí, a aby české úřady měly zuby na postihování dvojí kvality potravin. Kvóty českých potravin v obchodech z této novely vypadly, naším přáním je, aby kvalitní české potraviny preferoval sám zákazník. Tento návrh zákona jde znovu do sněmovny.

Bude letos probíhat další ročník soutěže Chutná hezky. Jihočesky?

Ano, již jsme vyhlásili 15. ročník a do konce dubna bereme přihlášky. Potěšilo nás, že loňský 14. ročník měl navzdory pandemii o čtvrtinu nárůst účastníků, 47 výrobců přihlásilo 123 výrobků. Stihli jsme v letním rozvolnění vyhlásit i vítěze na dřevorubecké soutěži na Hluboké, protože Země živitelka loni nebyla.

Předseda Regionální agrární komory Pavel Dlouhý, na kterého jihočeští piráti poukazují, je v jejím čele co paměť sahá. Kdo a jak ho volí?

Pavel Dlouhý je v čele krajské komory téměř dvacet let a ještě déle vykonává funkci předsedy Okresní agrární komory České Budějovice. Za předsednictví v krajské komoře nepobírá žádné peníze, okresní komora mu jednou ročně vyplácí zhruba šest tisíc korun hrubého za cestovní náklady. V obou organizacích mu mandát předsednické funkce udělují delegáti na shromáždění delegátů.

Je volba tajná? A měl Pavel Dlouhý někdy protikandidáta?

Volíme aklamací. Protikandidáta, co si pamatuji, snad Pavel Dlouhý nikdy neměl. Mívá většinovou podporu.

Kdo jsou místopředsedové?

Místopředsedy máme dva – předsedu strakonické okresní komory Bohumila Hradeckého a předsedu prachatické agrární komory Petra Holuba.

Jsou členové vaší komory rovnoměrně zastoupeni v jihočeských okresech?

Ne, to nejsou. Silné jsou okresní agrární komory na Táborsku, Jindřichohradecku, Budějovicku nebo Písecku, méně členů mají příhraniční okresy jako je Prachaticko nebo Českokrumlovsko.

Jaké další problémy kromě nerovné dotační politiky EU v současnosti trápí jihočeské zemědělce?

Například nadměrná administrativní zátěž. Nebo stárnutí pracovníků v oboru. Zemědělství je specifické tím, že bojujeme o generační omlazení. Věkový průměr je v něm přes 50 let. Ale musím říct, že pomalu nastává zlom. Ve vedení řady zemědělských a potravinářských podniků, ale i v představenstvech jihočeských agrárních komor, už se objevují šikovní mladí lidé. Také politikaření a rozeštvávání a dělení zemědělců na malé a velké nás trápí. Podle mne jsou zemědělci buď dobří nebo špatní a náš právní systém má dostatečné nástroje, jak dát výstrahu nebo sankci těm špatným, nedodržujícím zákonné požadavky. A pokud jde o argumenty zastupitele pana Leštiny, tak bych ráda připomněla, že příspěvek kraje pro naši organizaci je už dlouhé roky stále stejný a kraj nám ho na činnosti, které jsem už zmiňovala, poskytoval i v letech, kdy ODS nebyla v čele kraje. Není v tom politika. Myslím, že většina členů komory nepatří k voličům ODS. Kdyby se příspěvek podle představ pirátů rozdělil na zakázky pro víc organizací a agentur, tak se bude administrováním a kontrolou jen zabývat víc úředníků a to, co se nám podařilo propojit a dlouhodobě budovat, se zas rozdrobí. Jihočeská agrární komora se dotovanými aktivitami snaží všechny zemědělce, jejich dodavatele i odběratele spojovat a posilovat s cílem vytvořit z jižních Čech maximálně potravinově soběstačný kraj, napomáhat citlivému agrárnímu opečovávání jihočeské kulturní krajiny a modernizaci jihočeského venkova při zachování jeho tradičních hodnot.