V roce 1492 vznikla přehrazením říčky Tismenice nádrž Jordán, která pojme skoro tři miliony kubíků vody. Tábor byl založený nahoře na skále, proto postavil mistr vody Jan spolu s mlynářem Matouš Zychou z Náchoda v roce 1508 pod hrází první vodárnu. Revoluční myšlenka tlakového zařízení, které vodu z Jordánu čerpalo 32 metrů vysoko do Vodárenské věže, odkud se pak rozváděla do kašen na Starém městě, přineslo Janovi věhlas po celé Evropě. A také přízvisko „vody voudce.“

Čerpadlo fungovalo 365 let až do začátku 20. století, kdy vznikla u Jordánu vodárna u Rytíře. Nacházelo se v nejstarším objektu komplexu budov na sádkách, což je dům nahoře nad prodejnou ryb, těsně přiléhající k Jordánské ulici. Čerpadlo pak bylo na začátku 20. století demontováno, ale existuje jeho replika, funkční model, se kterou tu mají své plány.

Jak šel čas, k původní budově pod Jordánskou ulicí se postupně napojovaly další objekty. Za první republiky v minulém století tu fungovaly městské lázně. Nádrže na ryby vznikly v roce 1947 pro uchovávání slovených ryb mezi výlovy rybníků a Vánocemi. Sádky byly vybudovány na ploše někdejšího zahradnictví, pozice pod jordánskou hrází byla výhodná. Mohly se napouštět vodou z jordánské nádrže.

Štičí líheň založil v Táboře Poříční svaz v roce 1950. Účelem bylo vyrábět štičí plůdky a násady pro zarybňování jihočeských vod. S tímto záměrem došlo tehdy k rekonstrukci areálu a další následuje nyní po tři čtvrti století.

Právě probíhá rekonstrukce technologické části štičí líhně, která byla situována v prvním patře jižního křídla budovy. Dnes už výroba štičích embryí není pro společnost Esox dominantní, hlavní činností je výroba konzumní ryby. Přesto jde o významnou a tradiční součást práce zdejších rybářů, v níž chtějí pokračovat. Proto se pustili do modernizace provozu.

Technologie, která simuluje přírodu

„V přírodě to funguje tak, že zjara, kdy začíná kvést podběl, se začnou štiky třít. My je odchytneme z komorových rybníků, kde ryba přezimuje, a v našich bazénech se je snažíme šetrně vytřít. Odebereme jikry a mlíčí. Po mimotělním oplození se pak jedinci vyvíjejí v inkubačních nádobách. Simulujeme přírodu. V inkubačních nádobách cirkuluje voda, kterou odebíráme tři a půl metru pod hladinou Jordánu nápustní rourou,“ popisuje proces majitel společnosti Oldřich Pecha.

„Vývoj plůdku trvá 120 denních stupňů – to znamená, že při teplotě jeden stupeň Celsia by vývoj jedince trval 120 dní. Optimální teplota je však šest až sedm stupňů, takže proces proběhne rychleji, do dvaceti dnů. Po zhruba dvaceti dnech se z jikry vykulí plůdek. Rybička vyjede z jikry, nemá ještě ploutve a žije ze žloutkového váčku. Plůdek určený na prodej už musí plavat. Od vytření do vývoje rybiček k prodeji uběhnou tři týdny až měsíc,“ dodává majitel.

Za rok se v táborské štičí líhni vyprodukuje kolem deseti milionů embryí. „Produkce by mohla být i vyšší, ale toto množství pro pokrytí poptávky odběratelů stačí,“ říká Oldřich Pecha.

Firma Esox koupila Štičí líheň od Českého rybářského svazu v roce 2000. Nositel stejného jména a otec současného majitele Oldřicha Pechy tu byl vedoucím štičí líhně od roku 1971. Poté, co jeho syn líheň a sádky zprivatizoval, stále tu pracoval. Zemřel v roce 2019. Jeho syn Oldřich s manželkou mají dva syny a dceru. Pokračovatelem rodinného řemesla je tak i třetí Oldřich Pecha, také rybář tělem i duší. Momentálně pracuje v rodinném firemním provozu v Hodoníně.

Nové muzeum vzdá poctu vodě

Vizualizace budoucí podoby areálu, vpravo objekt Muzea vody s přístupem shora z Jordánské ulice.

„Stáli jsme tak jako tak před nutností opravit střechu a krovy budov, které slouží už 75 let. Byla třeba nová elektroinstalace, nové rozvody vody, takže jsme se nakonec rozhodli pro celkovou rekonstrukci s modernizací technologických částí a nástavbou o další patro.

Buduje se nové zázemí pro zaměstnance, rekonstrukcí procházejí kancelářské prostory, vznikne nová zasedací místnost a v původní historické budově, kde bývalo čerpadlo do Vodárenské věže, máme v plánu vybudovat Muzeum vody se vstupem shora z Jordánské ulice.

„Autorem celého projektu je táborský ateliér Mnohostěn. Pro mladé architekty Ondřeje a Markétu Vápeníkovy je to jejich zatím největší projekt. Vsadili jsme na jejich invenci, z návrhu máme radost a těšíme se na výsledek,“ říká Oldřich Pecha. Budoucí Muzeum vody považuje za dílo, kterým by rád přispěl k obrazu výjimečné historie města Tábora.

„Je na čase upozorňovat na význam vody. My jako rybáři si uvědomujeme velmi naléhavě, že je nezbytné se vodě víc věnovat. Expozice připomene historii čerpání vody, chceme tu nabízet zajímavé informace pro veřejnost i programy pro školy,“ zmiňuje Pecha.

Zakázku na rekonstrukci celého areálu vysoutěžila mezi dvanácti uchazeči firma PL Beko a pustila se do práce. „Velké pomoci se mi dostává také od technického dozoru, který vykonávají Tomáš a Petr Zikmundovi,“ říká Oldřich Pecha. Provoz prodejny ryb na sádkách byl přerušen jen krátce a už zase běží. Bude zachován i během dalších stavebních prací včetně vánočního prodeje. Jeřáb, který je vidět z dálky, bude pracovat mimo otevírací dobu.

Do listopadu by měla být stavba pod střechou, pak už se bude pokračovat v interiérech. Sádky pro ryby musí zůstat funkční. Termínem dokončení je září 2027. Pechovi by rádi nové muzeum představili při Táborských setkáních příští rok.

Přibydou byty a apartmány

V nově přistavěném patře vznikne jedenáct bytových jednotek, z toho pět je rekonstrukcí původních bytů pro zaměstnance a nově vznikne šest apartmánů s originálním mezonetovým řešením.

„Snažíme se smysluplně využít tento prostor 30 metrů od Jordánu, 50 metrů od tenisových kurtů, blízko gymnázia a kousek od historického táborského náměstí. Chceme v apartmánech nabízet turistické, ale třeba i dlouhodobé ubytování. Je to úžasné místo, s neopakovatelnou atmosférou. Vím, o čem mluvím, já jsem tu vyrůstal,“ uzavírá Oldřich Pecha s úsměvem.