Když jsme si při divokých hrách na indiány nebo na vojáky odřeli koleno nebo nedejbože něco zlomili, doma nám na ránu nalili kysličník nebo jód, případně jsme putovali do sádrovny OÚNZ (rozuměj: Okresní ústav národního zdraví). Nikoho z rodičů by asi nenapadlo volat záchranku. To ale bylo v dobách, kdy na poznámku v žákovské knížce reagoval rodič pohlavkem dítěti, nikoliv inzultací učitelky. 

Ale zpátky ke včerejšku. Budějovičtí hasiči včera před šestou ráno vyjížděli v plné zbroji do ulice Oskara Nedbala, protože tam byl hlášen požár odpadkového koše. Když hasiči na místo přijeli, odpad v koši již nehořel. Nenapadá vás taky, proč oznamovatel požáru nevzal kyblík vody a neuhasil koš? 

V půl osmé večer se hasičům rovněž v krajském městě postaral o výjezd kdosi z Plzeňské ulice. Měl strach, že v domě uniká plyn. Hasiči nic nenaměřili. Zápach pocházel z úklidu Savem. Třeba by se to odhalilo bez poplachu, kdyby lidi v domě spolu víc mluvili…

Další kuriozita je z Krumlova. Ve 22.50 vyjeli hasiči i se záchrankou do bytu na tamním Vyšehradě, kde mělo dojít k roztroušení rtuti a zranění osob. Hasiči na místě žádnou rtuť ani žádnou jinou chemickou látku nenašli. Pamětníci, co se dělo u vás doma, když se náhodou rozbil teploměr? Volali jste hasiče a záchranku v jednom?

Lidstvo podle všeho nejen degeneruje, ale taky tloustne. (Stačí se ostatně podívat do zrcadla.) Když si tedy na závěr v hasičském hlášení přečtu, že v Dačicích vyjížděla profesionální jednotka, aby vyzdvihla v domově důchodců těžko se pohybujícího člověka na postel, je to smutné – ale jak se to vlastně dělalo dřív? Měly sestřičky větší svaly? Nebo byli pacienti hubenější? Nebo se prostě požádal o pomoc někdo bližní z okolí, což se asi už nenosí, protože na čísle 150 je pořád někdo připraven?