Při této příležitosti jsem si vzpomněl na náš milevský podnik ZVVZ Milevsko, kde jsem na různých pozicích strávil celý svůj život. Také zde byla použita speciální technika kovotlačení při výrobě nádob silničních, ale hlavně železničních přepravníků.

S velkým rozvojem průmyslu a stavebnictví byla v roce 1957 uvedena do života nová koncepce dopravy sypkých hmot, hlavně cementu, a to na celém území naší republiky. Systém podporoval produktivitu ve stavebnictví a významně se osvědčil například při výstavbě největších přehradních hrází. Zde byl úkol pro podnik ZVVZ.

ZVVZ postavily celou řadu přepravníků pro různé účely. Nejznámější však byl železniční přepravník na podvozku Raj. Tyto podvozky dodávala slovenská vagonka z Popradu. Celá léta jste mohli vidět tyto přepravníky – čtyři typické cibule na vagonu. Stávaly na našich nádražích nebo byly součástí nákladních vlakových souprav. Již dlouho jsem je nyní na trati neviděl. V domě kultury je mívají modeláři na výstavě železničních modelů u příležitosti vánočních trhů.
Přepravník tvořily čtyři svařované tlakové nádoby. Nádoba se skládala ze spodního a vrchního kužele a střední části. Cílem kovotlačitelské technologie bylo vytvořit na obou stranách střední válcové části oblé tvary, které plynule navazovaly na obě kuželové části. Tlaková nádoba tak dostala mnohem estetičtější vzhled a trochu připomíná tvar cibule.

Zde byla využita progresivní technologie – tváření výbuchem. Bylo to přetváření ocelového prstence o velkých rozměrech v připravené formě kovotlačením – výbuchem třaskaviny ve vodní lázni prstence a formy. Na tuto střední vytvarovanou část se pak přivařovala na dílně spodní a vrchní část nádoby. To vše se odehrávalo na tehdejším středisku 226. Až tam vedly koleje železniční vlečky z milevského nádraží a tam byl celý přepravník dokompletován na připravený podvozek Raj.

V místech, kde dnes stojí nová přípravna materiálu, bylo tzv. střeliště. Na masivním odpruženém základu byla postavena dělená forma. Do její spodní části se vložil svařený válcový prstenec střední části nádoby o tloušťce plechu 8 mm a spustila se horní část formy. Dovnitř válce se napustila voda z potoka, který protéká nedaleko. Uprostřed válce byla umístěna nálož. Poté střelmistr František Stromko nálož odpálil. Mohutný výbuch vymrštil vodní gejzír téměř do 100 metrové výšky. Střeliště bylo jen několik set metrů od viaduktu železniční tratě Tábor- Ražice. Pracovníci střeliště často připravili záměrně čas výbuchu na dobu, kdy po viaduktu projížděl osobní vlak a připravili tak cestujícím překvapivou podívanou.

V souvislosti s plánovanou další výrobní halou, ze které se postavila jen nová přípravna a boční zadní administrativní budova, muselo střeliště ustoupit. Střední části nádob se pak upravovaly na kovotlačitelském stroji DEEN RB 1750 dovezeném ze Španělska. Produktivita úpravy středních částí nádoby na tomto stroji však byla nižší.

Určitě řada mých vrstevníků a jistě i další generace si vzpomínají na tehdejší život našeho podniku ZVVZ Milevsko. Popřejme mu tedy, ať dosahuje významných úspěchů i nadále. Vždyť jeho úspěchy či neúspěch ovlivňují také život našeho města.

Vladislav Hadáček, Milevsko