Z bouraček domů až do fabriky na dresy

Táborský cyklistický klub si před rokem 1989 přivydělával na činnost bouráním domů určených k demolici v historickém centru Tábora. To po revoluci skončilo. „Hledali jsme nový zdroj příjmů. Já jsem v té době dělal reprezentačního trenéra cyklokrosařů a oslovil mě šéf švýcarské firmy Assos, která byla velmi známá na trhu s cyklistickým oblečením, jestli bychom tady pro ně nešili. Tou dobou jsem pětadvacet let pracoval jako technik v ČSAD. Souhlasil jsem, ale vůbec jsem netušil, do čeho jdu,“ vzpomíná Čestmír Kalaš.

„Vidím to jako dnes, jak přijela manželka majitele firmy Assos paní Maierová, která uměla pět cizích jazyků. Odložila norkový kožich, zasedla k šicímu stroji a předvedla nám, jak se co dělá,“ vybavují se další vzpomínky. Podání ruky stačilo na to, že firma Assos CR nebude sama prodávat do západních zemí a spolupráce mohla začít.

„Tak to trvalo pět let. Pak jsem začal trenérsky spolupracovat s ruskou reprezentantkou a čtyřnásobnou mistryní světa Naďou Kibardinou a ta nám domluvila zakázky do Ruska a na Ukrajinu. Tehdy se Anton Maier zalekl, že obsadíme obrovský východní trh a přišel se žádostí, abychom zaplatili poplatek za užívání značky Assos. To v našich dohodách nebylo a výše toho poplatku pro nás byla likvidační, protože jsme v té době měli úvěry na zřízení provozovny v Měšicích. Já jsem namítal, že naše zboží v Rusku prodám pod jakoukoliv značkou, takže jsme se nakonec v dobrém dohodli, že mu vyplatíme 51 procentní podíl a stali jsme se ryze českou firmou C-tex,“ pokračuje Čestmír Kalaš. Začínal sám. „Pak jsem přemluvil Petru Filipovou z celní správy, aby přešla ke mně. Fungovali jsme tak, že já měl vize a ona mě usazovala do reálu,“ směje se.

„Po dalších dvou letech mě kolegové přesvědčili, abych dal do názvu značky svoje jméno. Já nemám slávomanství rád, ale nakonec jsem souhlasil. Pod značkou Kalas jsme začali prodávat i na západ,“ pokračuje. Začátky znamenaly vzít si úvěr a riskovat ručením rodinného domu. Výroba dresů se ale rozjela a před čtyřmi lety firma koupila prázdný objekt po bývalém Lexotexu. Prodával se v aukci za 150 milionů, ale žádný zájemce se neobjevil. Pak vyvolávací cena klesla na 100 milionů a nakonec šla ještě níž. Po koupi přišla na řadu rekonstrukce.

Výroba stojí na cyklistech a běžkařích

Dnes ve firmě Kalas sportswear působí kolem 200 zaměstnanců. „Přijali jsme 90 švadlen a výrobu řídí bývalá vedoucí Jitexu v Bechyni Alena Mihalíková. Potřebujeme nejen švadleny, které umí šít, ale takové, kterým to u toho myslí. A tím, že je tu i pár lidí, kteří jsou s námi od samého začátku, přetrvává tu duch rodinné firmy. Když přijde velká zakázka, všichni společně nasadí síly, aby byla hotová včas,“ váží si přístupu kolegů dnes už bývalý majitel firmy, který ale zůstává výkonným ředitelem.

Kromě cyklistických dresů pro zahraniční i tuzemský trh, pro profesionální stáje i pro rekreační cyklisty, tvoří značnou část produkce oblečení pro běžkaře na lyžích pod norskou značkou Swix. „Je to dobré spojení. Nám na podzim výroba klesala, protože přes zimu cyklisté tolik nejezdí. Navázáním spolupráce s firmou Swix se nám úžasně vyplnil zimní výpadek výroby. Prioritou pro nás samozřejmě zůstává cyklistika, hned za ní následuje běžecké lyžování, ale přijdou zakázky i z jiných sportů,“ zmiňuje Kalaš. Například fotbal jde však prakticky mimo tuto firmu. „Fotbalisté hledají co nejnižší ceny a nakupují hodně z materiálů z Turecka. My nechceme slevit z kvality, kterou jsme nastavili,“ dodává zakladatel firmy, která dnes obléká cyklistické reprezentanty České republiky, Slovenska, Švédska, Irska, Ukrajiny a v některých letech i Ruska. Například při letní olympiádě. Oblékali do sportovního i prezidenta Putina a jeho ochranku. „Rusové se na nás obracejí, když si vzpomenou pozdě a potřebují rychlovku, nebo když jim to v Itálii zkazí,“ žertuje Čestmír Kalaš. Například pro olympijské hry v Pekingu oblékala firma Kalas sportswear reprezentační týmy pěti států. „A „měli“ jsme tři medaile,“ dodává. Jakmile se někdo v dresu s logem Kalas objeví na stupních vítězů nebo v televizi, hned přátelé Čestmíru Kalašovi volají.

Závislost na trikoloře? Červená, modrá, bílá…

Bývalý cyklistický reprezentant si uvědomuje, že firma s jeho jménem je pokračovatelkou zdecimovaného českého textilního průmyslu. Zpočátku i usiloval o spolupráci. „Snažil jsem se brát materiál od českých firem, protože české textilky bývaly na úrovni. Bohužel se pak ale čím dál víc rozcházela kvalita s cenou a nakonec je lepší odebírat z průmyslového severu Itálie. Část materiálu nakupujeme také ze Švýcarska,“ zmiňuje.

Ve vývojovém oddělení firmy pracuje 13 designérů. Hana Jandová je absolventskou třeboňské oděvní školy. Potvrzuje, že materiál je alfou a omegou výrobku. „Musí mít ideální funkčnost, nesmí způsobovat alergie,“ popisuje. Materiály testují špičkoví sportovci, protože ti jsou v dresu i sedm hodin denně. Dřív se sportovní oblečení vyrábělo z pletenin, dnes jde o elastické a lehké materiály, které zdůrazňují anatomii těla a splňují důležité funkce. Softshellové materiály umožňují tělu dýchat směrem ven, ale dovnitř nepropouštějí chlad. „Důležité je, aby nikde netlačily švy, proto se dnes šijí i ploché nebo se používá lepení. Řešíme také umístění reklamy, ta musí být viditelná, ale nemůže bránit funkčnosti,“ vysvětluje Hana Jandová.

Pokud jde o barevné trendy, navštěvují designéři veletrhy, pro cyklisty udává módu hlavně Eurobike ve Friedrichshafenu. „My Češi jsme pořád hodně konzervativní. Nejžádanější u hobby cyklistů je stále bílá, červená a modrá barva. Mladí se začínají ptát třeba po růžové. Když ale na veletrhu vyletěla zelená, naši zákazníci ji chtěli až za dva roky,“ dodává Alena Skrčená.

Hitem na kolo jsou jarní bundy s odepínacími rukávy a s reflexními prvky. Lidé si je berou i v zimě na běžky. Také neon zůstává bestsellerem. Vlastním patentem firmy je nápad jednatele Josefa Filipa, absolventa vysoké školy textilní, který vymyslel bundu na kolo, kde se přenáší signál o chystaném odbočení z řidítek do reflexních šipek na zádech cyklisty. Výrazně to přispívá k bezpečnosti cyklisty, hlavně v šeru nebo mlze.

V dílně vývojářů denně vzniknou návrhy pro 24 sportovních týmů nebo firem, další pracují na novinkách pro rekreační cyklisty. Firma vydá ročně dva katalogy, jeden se standardním oblečením pro širokou sportovní veřejnost, druhý pro sportovní kluby.

Až tisíc kusů denně

Na počítači se jednotlivé díly naskládají na rozměr látky tak, aby zbyl minimální odpad materiálu. Pak už návrh putuje do výroby. Na plotterech se počítačový návrh vytiskne na speciální papír, který se přikládá na nastříhané díly. Plotterů tu mají osm. V dalším technologickém kroku plyny z barvy sublimují do látky, polyester je vstřebá a zůstanou stálé. Potištěná látka pak putuje do šicí dílny, kde se denně ušije 700 až tisíc kusů. Pracuje se ve dvousměnném provozu. Hotové výrobky míří ze šicí dílny do expedice a pak už si pro zabalené krabice přijíždí firma DHL. V drtivé většině veze zboží na letiště.

Od vstupní recepce až po dílny má každý na očích, že je ve firmě sportovních nadšenců, jejichž práce se líbí a jde na odbyt. Na stěnách jsou velkoplošné fotografie slavných cyklistů minulosti i dnešních, kteří oblékají dresy KALAS sportswear.

Zažít trochu zdejší atmosféry může každý. V budově je prodejna, kde jsou k dostání nejen dresy, ale všechny potřeby pro cyklisty nebo další sporty – kraťasy, zimní i letní rukavice, trička, mikiny, čepice, bundy nebo ponožky, v celé řadě designů. Totéž lze samozřejmě nakoupit i přes e-shop. Zdejší designéři přitom vyvzorují na zakázku i jeden kus a skutečně se takové objednávky čas od času vyskytnou. Třeba jako originální narozeninový dárek s potiskem přesně podle přání. Takové výrobky jsou ale pochopitelně cenově jinde než sériová nabídka z e-shopu a v prodejně.

Firmu převzali mladí

Podnik už dnes řídí syn Petry Filipové Josef a syn nejstarší dcery Čestmíra Kalaše, tedy jeho vnuk Jakub Věncek. Jsou dvěma jednateli společnosti. Ta jen za loňský rok vyprodukovala dresů za 150 milionů korun. Prodává se hlavně do Skandinávie, Německa, Rakouska, teď se otevřel nový velký trh v zemích Beneluxu a také v Anglii, která zažívá boom cyklistiky poté, co poslední dva ročníky Tour de France vyhráli Angličané. Dalším velkým odbytištěm je Rusko, Ukrajina a samozřejmě Slovensko a domácí trh.

„Ti mladí přišli s novým elánem. Létají po světě, umějí cizí jazyky a mají velké plány,“ říká Čestmír Kalaš. Je vlastně šťastný chlap. Dvacetiletou práci dokázali s Petrou Filipovou zúročit do hmatatelného výsledku a předat ji svým potomkům.

Libuše Kolářová