Fotbaloví bratři s atletickou postavou sedávají v kabině Borovan zase pohromadě. Alespoň někdy. „Přišli jsme z Rakouska, hrajeme spolu,“ říká David Bujnovský i za mladšího Nikolu. „Když jsem podepsal smlouvu na Slavii, Rakousko už jsem nestíhal, tak jsem se vrátil,“ vysvětluje.

Zatím platí, že s Davidem Bujnovským v sestavě Borovany na podzim neprohrávají. „Jezdím sporadicky, pokaždé to časově nestíhám. Je to okresní přebor, nikdo od toho nemůže čekat pěkný fotbal. Je to o tom, abychom se nepokopali, nepohádali a měli z toho trochu dobrý pocit,“ usmívá se David a připouští, že ne vždy se tohle motto daří bezezbytku naplnit.

Profesionální kariéru Bujnovský úspěšně buduje v Praze. „Je to něco, v čem jsem se profiloval posledních třináct let. Vystudoval jsem FTVS a doktorát jsem udělal v laboratoři sportovní motoriky. Jednalo se o diagnostiku herního sportu,“ přibližuje.

Okresní přebor je jiný svět. Když David Bujnovský oblékne dres, zapomíná na to, co ho živí v Praze, a plnými doušky si užívá zábavu z pozice hráče. Čekáte, že do Borovan posílá tréninkové programy na míru? „Absolutně ne!,“ odmítá kategoricky. „Nechci dělat ani rozcvičení před zápasem, protože jsem toho přehlcený. Tréninky dělám každý den, je to moje každodenní rutina a jsem rád, když jedu na fotbal, snažím se jen stoprocentně plnit to, co nám říká trenér,“ zdůrazňuje David Bujnovský.

FK Borovany se po návštěvě do krajských soutěží zabydlel v přeboru Českobudějovicka. „Je tu plno mladých nových kluků, které jsem poznal až teď. Chybí lidi. Na vesnicích děti nějak dojdou do dorostu. Ale potom, hlavně na té okresní úrovni, buď jdou hrát jinam, když jsou šikovné, anebo končí,“ přemítá Bujnovský nad tím, kde tlačí bota menší oddíly, mezi které patří i Borovany. Ty se mohou chlubit areálem s běžeckou dráhou a umělým trávníkem, takže podmínky k tréninku jsou tam vynikající. „Nastala i reorganizace vedení a myslím, že to bylo ku prospěchu, ale pořád se to točí kolem toho, že chybí lidi. Já někdy dojíždím z Prahy na zápas jen na otočku a kluci, kteří to mají za barákem, nejsou schopni na fotbal přijít, což mi přijde blbý,“ posteskne si Bujnovský.

Kolegu a mentora má ve Spartě

Na cestách strávil kus fotbalové kariéry. Nebylo mu ani dvacet, když zamířil na první rakouské angažmá. „Odehrál jsem v Rakousku třináct let, působil na třech úrovních. Nejvyšší byl krajský přebor, ale převážně jsem nastupoval v prvních třídách,“ ohlíží se za působením v cizině.

Teď už ho cizina neláká ani jako hráče, ani jako erudovaného člena realizačního týmu. „Mám za sebou zahraniční stáže, byl jsem v Americe na Michigan State University, ale že bych měl ambice jít někam do zahraničí… Když tak by mě lákala nějaká exotika, třeba Emiráty. Ale asi úplně nepotřebuji jít do ciziny,“ přemítá.

Jaká by tedy mohla být další meta? Že by áčko Slavie? Bujnovský tvrdí, že nikoli. „Právě kondiční trenér áčka Aleš Píta mě oslovil, jestli po něm nechci převzít pozici hlavního kondičního trenéra akademie. To je stejný okruh lidí. A jestli mám další ambice? Kombinuji fotbal s fakultou, kde jsem zaměstnaný. Kamkoli bych šel k áčku, už by to nešlo, a já se snažím propojovat vědu s praxí. Pak už by to bylo jen o té praxi. Záleží na nabídce, ale zatím mi to takhle vyhovuje,“ váží si zaměstnání na Karlově univerzitě, kterou sám vystudoval.

Mezi kondičními kouči považuje za svého mentora doktora Tomáše Malého, kolegu z laboratoře sportovní motoriky, který od roku 2011 pracuje pro pražskou Spartu. „Dá se o něm říct, že je zakladatel sekce kondiční trenér ve fotbale, protože je to nová pozice, která se vyvíjí tak posledních deset let. Svým způsobem je to i můj vzor. Jinak ve světě je plno úžasných trenérů,“ vypráví David Bujnovský, jenž za svůj největší úkol považuje udržet hráče zdravé a mít co nejmenší počet zranění.

Současné působení na akademické půdě a ve špičkovém českém klubu, kde kroutí druhý rok, si vybírá svou daň, a tou je nabitý program. „Je možné, že se sportu přejím,“ připouští David Bujnovský. „Mám tříletého syna a celkově času moc nezbývá, jelikož pendluji mezi fakultou a fotbalem. Dopoledne jsem na fakultě, ve dvě odjíždím ze školy na tréninky na Slavii, do toho nějaké schůze, takže se vracím domů v šest sedm hodin večer. Je to náročné. Chci se synovi věnovat. Smlouvu mám na Slavii ještě rok a po roce budu určitě uvažovat, co dál, dám si na misky vah všechna pro a proti,“ uzavírá pro portál JcTED.cz David Bujnovský.