Zkoušel jste ve svých začátcích i jiné sporty?
Začínal jsem i thajského boxu, ale u něj jsem vydržel asi jen půl roku a pak jsem měl dlouhou pauzu. Myslel jsem si, že nakonec bojové sporty dělat nebudu, ale pak jsem se dostal k boxu a tam jsem se našel. Co se týče samotného boxu, už jsem prostřídal tři budějovické kluby. SK Boxing České Budějovice pod vedením Zdeňka Fábera mi ale vyhovuje zdaleka nejvíce a jsem tam spokojený. Trenér po mě šlape a snaží se ze mě dostat maximum, abych byl nejlepší.

Jak momentálně vypadá vaše příprava?
Trénuji každý den. Vyloženě boxerský tréninky mám pondělí, úterý a čtvrtek. Ve středu se věnuji posilování a v pátek běhám. Dělám pořád něco, nikdy nestojím na místě. O víkendech si s kluky z klubu chodíme třeba zacvičit ven, jsem hodně aktivní. Jen to teď zastavil koronavirus.

V Novém Strašecí jste poprvé boxoval v nové váhové kategorii. Musel jste do ní shazovat kilogramy?
Dříve jsem boxoval v supertěžké váze, ale teď jsem zhubl a na letošním mistrovství už jsem boxoval v těžké váze do 91 kilogramů. Shazoval jsem asi tři kila, nebylo to nic drastického. Mám hodně tuku, takže to jde rychle dolů, stačilo v daný den nepít a nejíst. Navážil jsem úplně v klidu, na váze jsem měl kolem 90 kilogramů, takže ještě s rezervou.

Jak probíhalo samotné mistrovství?
Naše váhová kategorie byla nejsilnější v celé startovní listině, bylo nás tam tuším osm. Měli jsme tři zápasy ve třech dnech a ve finále se sešli dva nejlepší. Třeba minulému mistrovi republiky této váhové kategorie se poštěstilo, že měl volný los. Šli jsme proti sobě v semifinále a já zvítězil. Ještě těžší ale bylo finále proti Michalu Láníkovi z Kroměříže, protože už jsme oba byli z předešlých zápasů dost rozmlácení, takže jsme proti sobě šli z posledních sil. Byl to vyloženě boj, přestřelka. Ale nakonec jsem ho přejel 5:0 na body.

Poprvé v životě jste boxoval delší zápasy na tři kola po třech minutách. Byl to velký nápor na fyzickou kondici?
Rozhodně. Myslel jsem si, že si rozložím síly, ale ono to nešlo, protože když to zkusíte, tak ve finále prohrajete. Musel jsem tedy boxovat ve všech zápasech neustále naplno. Dohromady naboxujete za celý zápas o kolo více, což s přibývajícími duely není sranda.

Věřil jste si na mistrovský titul i v nové věkové a váhové kategorii?
Jednoznačně, jel jsem tam s jasným cílem vyhrát. Díky tomu přesunu do SK Boxing České Budějovice jsem se pod novým trenérem cítil výborně připravený, takže jsem měl ambice na zlato. Zatím jsem mistrovský titul vždycky obhájil, tak jsem sérii nechtěl porušit. A povedlo se! Ale myslel jsem si, že to bude trochu jednodušší, vzhledem k těm změnám byl letošní šampionát nejtěžší.

Po minulém šampionátu vás přijala i hejtmanka Jihočeského kraje Ivana Stráská. Těší vás taková pozornost?
Je mi to příjemné. Paní hejtmanka i pan primátor mi slíbili jakoukoliv pomoc, kdybych něco potřeboval, vyšli by mi vstříc, kdybych třeba něco potřeboval vyřídit ve škole. Oba na mě zapůsobili, jsou to vážně milí a skromní lidé. Takové kontakty je fajn mít. Letos jsme byli také v kontaktu, psal jsem tam, ale chápu, že při současné situaci, co se děje ve světě, jsou mnohem důležitější věci k řešení a není tolik času. Bohužel to tedy asi letos nevyjde, ale doufám, že jsem mistrovský titul nevyhrál naposledy.

Zmínil jste současné období pandemie, kdy jsou tělocvičny zavřené. Připravujete se v omezených podmínkách?
Ano, doma mám běhací pás, tak běhám každý den kolem pěti kilometrů, dále také posiluji a občas si zacvičím v přírodě. Ale každopádně je to špatné. Jakmile nemůžete do tělocvičny a odcvičit si v plném rozsahu trénink, který potřebujete, hned je to znát. Ale to se nedá nic dělat, musíme jen čekat, až se situace uklidní a budeme zase moct trénovat. Teď mě mělo čekat mistrovství Evropy v Černé Hoře, ale pravděpodobně o něj přijdeme.

Už je tedy definitivně zrušeno?
Zatím šampionát organizátoři posunuli o dva měsíce, ale třeba můj trenér si myslí, že nakonec neproběhne ani v novém termínu. Je to škoda. Na mistrovství Evropy už jsem byl jednou v Rumunsku, ale vypadl jsem hned v prvním kole proti tureckému soupeři po sporném rozhodnutí sudích na body. Občas holt rozhoduje i politika, trenéři mě dopředu připravovali, že tyto státy drží při sobě a podle toho to dopadlo. O to větší motivaci jsem měl, abych letos něčeho dosáhl. Začal jsem konečně prosazovat svůj styl a stále na sobě cítím, že mám super formu. Je to škoda, protože případný úspěch by byl velkou odměnu pro všechny, kteří mě podporují – od boxerského klubu, přes trenéra, rodinu a přítelkyni až po kamarády.

Bojové sporty zažívají v poslední době velký boom hlavně díky smíšeným bojovým sportům MMA. Stal jste se i vy obdivovatelem tohoto nového odvětví?
MMA sleduji, líbí se mi to a já obdivuji každého sportovce, který něco dělá a nesedí doma na zadku. Sám jsem si to vyzkoušel, trénoval jsem i na zemi brazilské jiu-jitsu a není to sranda. Ale na druhou stranu chápu, že se to nemusí líbit každému, je to zkrátka krvavý sport. Spíše taková bitka. Na boxu se mi líbí, že je mnohem techničtější a takticky propracovanější. Jen nemá ani zdaleka takovou propagaci, jako má třeba v dnešní době právě MMA. Proto jsem rád za každou takovou příležitost. Navíc já jsem klasický postojář, nemám rád se válet po zemi, takže určitě zůstanu u boxu.