„Fichtl je motorka s obsahem 50 ccm. Nejznámější značkou u nás je Jawa 50, pionýr. A na těchto motorkách, všelijak upravených a vymazlených, se v České republice každoročně jezdí Fichtl mazec 24 v Dolním Bousově,“ říká jedenadvacetiletý úspěšný jezdec.

Nutno upozornit, že se jedná o nejtěžší závod fichtlů na světě. Konečně, podívejme se na letošní 5. ročník očima pořadatelů. Napsali: „102 týmů stálo v 17.30 na startu a nic nebránilo tomu, abychom tuto šílenost odstartovali. Se startem závodu přišla opět malá sprcha, ale všichni byli zaujati legendárními stroji na trati, že v tu dobu déšť nikomu extra nevadil. Některé týmy odpadly již po pár kolech, jiným zase úvodní hodiny vyšly nad očekávání, každopádně závod byl v plném proudu a stovky diváků se parádně bavily…“

V Dolním Bousově startují jezdci na pionýrech rozdělených do kategorií – speciál (upravené) a originál (neupravené). Tým tvoří tři čtyři jezdci, kteří se v průběhu čtyřiadvacetihodinového závodu střídají. Startuje se v podvečer předcházejícího dne, jede se nonstop celou noc až do dalšího podvečera. Závodník maximálně zastaví v depu, kde se může na motorce něco rychle upravit a hlavně dolít benzin. Během závodu se ho spotřebuje asi sto litrů. Letošní ročník stejně jako ten loňský vyhrál ve speciálech tým F. L. B. racing s ujetými 215 koly, což představuje zhruba 870 kilometrů. A ten je ze Štěchovic!

Motorku si David Verbný vyzkoušel, když ještě nechodil do školy. „Začal jsem v pěti letech na louce za barákem na malém pionýrovi, který mi postavil táta,“ vzpomíná. Když se potom jel podívat na závody, na kterých jezdil jeho kamarád z Volenic, byl jeho motorkářský osud zpečetěn.

„Prvního klasika jsem postavil s tátou. Tehdy jsem si uvědomil, co všechno taková úprava válců, výfuku a dalších věcí obnáší a kolik se do toho nastrká peněz. Za rok mě taková úprava stála víc než třicet tisíc. A i to bylo málo! Když jsem přijel na závody, zjistil jsem, že konkurence je úplně někde jinde,“ říká z vlastní zkušenosti David Verbný. Jeho koníček byl finančně náročný především pro jeho rodiče, kteří ho od samého začátku podporovali. „Za to bych jim chtěl poděkovat,“ uvědomuje si jejich obětavost.

Když jeho tatínek zamlada jezdil závodně plochou dráhu v Ústí nad Labem, v Chabařovicích, stal se mu vážný úraz. „Tehdy ještě nebyly nafukovací bariéry a podobné věci jako dneska. Byl to jen dřevěný ovál, nic víc. Takže když ho z dráhy vytlačil druhý závodník, táta si o vjezd do depa urazil obě ramena.“

David je do motorek zblázněný po tátovi, a tak není divu, že se o něj maminka bojí. „Bojí, jako každá maminka. To samé babička. Když jsem byl malý, tak mi koupili čtyřkolku a já na ní před barákem jezdil po dvou kolech. Babička se jenom držela za hlavu a dělala, že to nevidí,“ usmívá se. Podle Davida jsou závodníci na pionýrech hromadou bláznů, kteří se z fichtla snaží udělat crossku. Tyto závody nejsou věkově omezené. Není výjimkou, že nejstarším závodníkům je pětasedmdesát. Pouze těm, kterým je méně než 15 let, musí dát písemné povolení rodiče.

K divácky atraktivní soutěži Fichtl mazec 24 se David dostal náhodou. „Můj kamarád z Domoraz Pavel Hozmanů mi jednou zavolal a zeptal se, co dělám příští týden. Řekl jsem, že vlastně nic a on mi nabídl, zda bych nechtěl jet místo kluka, který při motokrosu spadl a nějaký jezdec mu stupačkou roztrhl záda.“

Když jel David tenhle závod poprvé, vůbec netušil, co všechno obnáší. „To jsem akorát přijel, nasedl na motorku a jel. Nezajímal jsem se o to, kolik příprava stála času ani peněz. Ale vyhráli jsme, čtyřiadvacetihodinovka mě dostala. Do druhého ročníku jsem se už zapojil jak finančně, tak časově. Připravit si motorku na takto náročný závod znamená investovat něco okolo padesáti tisíc. Všechno musíte mít dvojmo: náhradní motor, náhradní gumy, náhradní spojku, všechno. Tyhle peníze se těžko vracejí… Skoro ani ne.“

Přesto by chtěl David se svými kamarády od Českých Budějovic, s nimiž v týmu F. L. B. racing jezdí, obhájit titul v nejtěžším závodě na světě. Je to tým nadšenců, kteří do svého finančně náročného koníčku investují nemalé peníze. Zda najdou sponzora, je ve hvězdách, ale měl by si jich někdo všimnout. Oni fakt něco umí.
Má ještě další motorkářský sen? „Chtěl bych začít jezdit aktivně enduro závody, vlastně takovou cross country, ve které se jezdí dvě hodiny v kuse. To mě moc chytlo, i když je to taky finančně náročný. Na to bych taky rád sehnal sponzora, který by mi alespoň platil gumy,“ usmívá se optimisticky David Verbný.