„S oficiální finanční sbírkou na společné dárky pro děti z domova ve Zvíkovském Podhradí a azylového domu ve Veselíčku byla spousta obtěžujících byrokratických a právních úkonů. Každý rok jsem musel třikrát na krajský úřad, dohodnout, rozvézt a upevnit a opět přivézt kasičky z pěti míst v Milevsku, zřídit extra účet, plombovat a odplombovat kasy na městském úřadu, komisionálně nechat spočítat výtěžek, provést uzávěrku sbírky, vyúčtování a hodnocení. Nakonec mě to udolalo a tuto formu sbírky jsem opustil,“ popisuje Josef Kortan. „Začal jsem prostě dávat přeplatky za zmrzlinu na hromádku. Akci jsem nazval větičkou, kterou říkají zákazníci – To tam nechte. Postupně začala hromádka mohutnět. Sice se stále řada náhodných zákazníků vědoucně pousměje nebo ušklíbne, když jim řeknu, že ty tři koruny půjdou o Vánocích na dárky pro potřebné děti, ale pomyslím si – podle sebe soudím tebe. Každý může postup a využití této sbírky vidět na mém facebookovém profilu https://www.facebook.com/zmrzlina/kortan nebo https://www.facebook.com/josefkortan. Není to mnoho, ale vybavení přes deset tisíc každoročně dostanou obě dětská zařízení,“ pokračuje Josef Kortan. „V posledních letech se ke mně přidala před Vánocemi i paní Viola Kahounová ve svém Voňavém obchůdku v Riegrově ulici v Milevsku a i její zákazníci a ona osobně dodají na společnou hromádku také nezanedbatelnou částku,“ dodává.
Letošní povodně na severní Moravě přivedly Josefa Kortana na myšlenku, že by peníze v tomto roce poslal nějakému tamějšímu dětskému charitativnímu zařízení. „Ředitelé obou zdejších domovů, se kterými dlouhodobě spolupracuji tady, také souhlasili. Po zveřejnění nápadu na Facebooku byly všechny ohlasy příznivé. Jeden z nich mě dokonce vyzýval k tomu, abych zveřejnil účet, na který by mohli lidé posílat peníze, aby ani „naše“ dětská zařízení ve Veselíčku a Zvíkovském Podhradí nepřišla zkrátka a děti dárky dostaly také. Jak jsem ale zmínil před pár větami, já se už administrativou oficiálních sbírek zabývat nechci. Obrátil jsem se proto na Violu Kahounovou, jestli by nemohla na sbírku To tam nechte navázat u sebe v obchůdku. Souhlasila. Budu rád, když lidé drobné příspěvky nasměrují do jejího Voňavého obchůdku, protože sezona zmrzliny skončila a já už pro letošek zavírám,“ napsal Josef Kortan před pár dny a začal hledat, kam by poslal letní výtěžek ze zmrzlinárny.

V olomoucké charitě moc zápalu nebylo
To ale netušil, na jaké bariéry narazí, když chce pomáhat. „Hledal jsem zařízení podobného charakteru jako je Azylový dům ve Veselíčku a Dětský domov ve Zvíkovském Podhradí, která byla zasažená povodněmi. Opět jsem zjistil, že institucionalizovaná dobročinnost nezaměstnává lidi, kteří by byli pro pomoc potřebným nějak zapálení. Odjakživa jsem měl k nadacím a podobným spolkům stejné výhrady jako k politickým stranám. Mají obyčejné řadové členy, kteří pracují a věří, a pak vedení a zaměstnance, kteří potřebují plat, kancelář, telefon, teplo, auto a co nejmíň práce. Tak jsem po dlouhém pátrání objevil vedoucího humanitárního oddělení (opravdu někdo takový existuje a má určitě i podřízené…) Diecézní charity Olomouc. Vysvětlil jsem mu náš program i záměr a požádal ho o kontakt na charitní zařízení postižené povodní s podobným zaměřením jako je azylový dům ve Veselíčku. Odbyl mě docela příkře s tím, že takové informace nesbírá, neví, kdo by pomoc potřeboval a povodněmi se nezabývá. Když jsem trochu vypěnil, tak couvl, slíbil mi, že vše předá kolegyni a ta mi zavolá. Nestalo se, proto jsem našel jiný kontakt v Olomoucké diecézi, zavolal tam a poslal žádost o spolupráci. Milá paní mi obratem dala kontakt na téhož pána, který mě už jednou zazdil. Poděkoval jsem jí, popsal situaci a od té doby je ticho po pěšině. Tím jsem zřejmě s Olomouckou diecézí skončil… Dost pochybuji, že se do Vánoc někdo ozve,“ zmiňuje své zklamání Josef Kortan.
Nakonec se mu podařilo navázat spojení se státním zařízením – Dětským domovem a diagnostickým ústavem v Ostravě. „Uspěl jsem ale jen díky veřejně dostupnému seznamu školských zařízení na webu ministerstva školství a tipování, které z nich by mohlo být vzhledem k umístění na severní Moravě v potížích. Po několika omylech jsem dostal doporučení paní ředitelky jednoho nezasaženého zařízení. Věděla z místních informací o domově, který byl vytopen,“ zakončil popis anabáze Josef Kortan. Do Ostravy tak už putovalo dvanáct tisíc korun. Právě tolik se sešlo drobných z nákupu zmrzliny v letošní akci To tam nechte.
A ani děti ze Zvíkovského Podhradí a Veselíčka nepřijdou nakonec zkrátka, sbírka na dárky pro ně se rozběhla ve Voňavém obchůdku Violy Kahounové.