Tehdejším ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou za ODS čerstvě jmenovaný ředitel Správy NP Šumava a bývalý politik Jan Stráský dal pokyn k zahájení plošné těžby v místech, která byla již několik let Správou parku zařazena do širší oblasti ponechané samovolnému vývoji. Těžba navíc neměla potřebné zákonné výjimky z ochrany vzácných živočišných druhů, ze zákazu poškozovat ekosystémy či k zákazu poškozovat evropsky chráněnou lokalitu. Hnutí Duha tehdy podalo podnět České inspekci životního prostředí a Policii České republiky. Když příslušné orgány těžbu nezastavily, zahájili ekologičtí aktivisté a další občané nenásilnou blokádu kácení.

Blokáda pokračovala navzdory nasazení speciální policejní zásahové jednotky, která blokádníky odnášela či odváděla z místa těžby a odvážela je k výslechům. Účastníci blokády bránili kácení na 280 hektarech cenných horských a podmáčených, místy i rašelinných smrčin, z toho 32 hektarů se těžařům objednaných tehdejším vedením Správy parku podařilo pod „ochranou“ policie vykácet. Blokádu doplňovaly demonstrace před ministerstvem životního prostředí v Praze.

Blokáda trvala do poloviny srpna 2011, kdy nechal ministr Chalupa kácení na Ptačím potoce zastavit. Díky blokádě na Ptačím potoce bylo kácení zastaveno i na několika dalších, obdobně cenných lokalitách (např. kaňon Křemelné, Jezerní hřbet). Česká inspekce životního prostředí udělila později Správě NP Šumava za nezákonné kácení mj i v oblasti Ptačího potoka vysokou pokutu. Dnes – po deseti letech – je oblast Ptačího potoka součástí jádrové přírodní zóny Národního parku Šumava, která je ze zákona ponechána samovolnému vývoji a přírodním procesům.

Aktuální data z monitoringu početnosti mladých stromů ukazují, že les se v lokalitě Ptačího potoka velmi úspěšně samovolně obnovuje. Početnost zmlazení dle zjištění na tamějších výzkumných plochách činí průměrně 6120 mladých stromů na hektar. Oblast se stala významným místem, kde žije a hnízdí kriticky ohrožený tetřev hlušec. Díky občanské blokádě a dalším občanským protestům pak tehdejší vedení Správy Národního parku Šumava v následujících letech v tak masivním kácení v oblastech již dříve ponechaných samovolnému vývoji nepokračovalo. 

Neustálé prudké spory o směřování Národního parku Šumava vedly později nového ministra životního prostředí Richarda Brabce k předložení novely zákona o ochraně přírody, která upřesnila pravidla péče o české národní parky. Novela byla schválena v roce 2017 a poprvé jasně zakotvila, že dlouhodobým cílem národních parků je ochrana samovolného vývoje přírody na nadpoloviční většině území každého z nich. K tomuto cíli směřuje i současná Správa NP Šumava. V roce 2020 začala platit nová zonace NP Šumava, která vymezila území divoké přírody (tzv. zónu přírodní) na 27,7 % národního parku (včetně oblasti Ptačího potoka) a na dalších 24,6 % vymezila zónu přírodě blízkou. Ta by měla být do zóny přírodní převedena okolo roku 2035 (zóna přírodní by tak poté přesahovala polovinu území parku). Toto směřování podporuje i nynější ředitel parku Pavel Hubený. 

Profesor Pavel Kindlmann z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR říká: „Díky blokádě se podařilo zachránit jedinečné zbytky horského smrkového lesa a současně biotu s ním spojenou. Místo obrovské holiny zde tedy na velké části Ptačího potoka zůstaly přirozené ekosystémy a žijí zde dále svým nerušeným životem. To má samozřejmě velký význam pro záchranu biodiverzity v této oblasti.“

U příležitosti včerejšího výročí blokády média oslovovala starostu Modravy Antonína Schuberta, který tehdy stál na straně ředitele parku Stráského. Vyjadřovat se nechtěl. Jan Stráský už nežije. 

Lidé si dnes mohou tuto zónu prohlédnout, musí ale počítat s tím, že tam nejsou žádné cesty. Jednou bude v tomto místě ukázka typického šumavského pralesa.