„Vždy mi přišlo tohle téma ohromně zajímavé. Jezdil jsem po celé republice a sledoval, jak se krampusová scéna v naší zemi vyvíjí. Hodně se mi z tohoto pohledu líbila například návštěva v Sokolově. Právě tam mohlo vzniknout to obrovské pouto k zahraniční tradici,“ vzpomíná Petr Fořt. Ten stál i u zrodu krampusové skupiny s názvem Undead from Underground v Milevsku. Mladý tvůrce od začátku přemýšlel nad tím, že by si každý člen skupiny koupil krampusovou masku ze dřeva přímo v Rakousku, kde tradice vznikla a odkud pochází ty vůbec nejlepší a nejpropracovanější masky.

Pak ale členy skupiny čekalo nemilé překvapení. Byla jím cena originální krampusové masky. „Začal jsem tak vyrábět masky sám. První stála za houby, když to řeknu slušně,“ říká Petr Fořt. Námět na výrobu masek našel na různých internetových stránkách, kde se také dočetl, z čeho takové masky vznikají. Reálnou variantu našel Petr Fořt v papíru a pryskyřici. Při spojení těchto dvou materiálů totiž vzniká podobná konzistence, jako má například dřevo. Tvrdá hmota, která dokáže vydržet opravdu dost.

K oficiálním krampusovým výrobcům zatím nepatří

„Připravím si gumovou masku vycpanou látkou, aby držela svůj tvar, udělám vlastní modelovací hmotu, kterou na ni  nanáším a zpracovávám ji do požadovaného tvaru. Papír nastřihám na vlákna, namáčím ho do pryskyřice a potahuji si základ,“ popisuje vznik krampusové masky Petr Fořt. Každá maska podle něj na začátku vypadá úplně stejně, ale v konečný fázi je vždy originální.

„Spíše se zaměřuji na to, že Krampus má být člověk s démonickým tělem. Vyloženě to tak nemá být čert, jak si mnozí mohou myslet, ale bytost s lidským obličejem. Musím se však k něčemu přiznat. Česká scéna mě zatím neuznala jako oficiálního krampusového výrobce. Nicméně se tím nenechávám vykolejit a dále pracuji na tom, abych se zlepšoval a jednou toho uznání dosáhl,“ pokračuje Petr Fořt. Co tedy musí udělat, aby se stal oficiálním výrobcem krampusových masek? „Musím především začít vyrábět ze dřeva, na což se každopádně chystám, ale zatím pořád jedu výrobu jako dřív. Myslím si, že tam jsou znát určité posuny,“ míní Petr Fořt.

Až se začne věnovat výrobě masek ze dřeva, může už využít toho, že jisté zkušenosti s prací se dřevem už má. Už nyní do svých masek vyrábí ze dřeva zuby nebo kroužky do nosů. Také dokáže vyřezávat sochy ze dřeva. „Letos už si na to troufám. Chci vyzkoušet svou první masku celou ze dřeva, až na rohy, které se používají pravé, kravské, mufloní nebo kozí. Oči se pak také musí objednávat. Já si je objednávám ze stránky jedné skupiny krampusáků ze Sokolova,“ říká Petr Fořt. 

Maska alpského strašidla váží až šest kilogramů

Váha masek vyrobených z pryskyřice a papíru se většinou pohybuje kolem 1,5 kilogramu. Mohou ale vážit i do čtyř kilogramů. Dřevěná pak ještě o dvě kila víc. „To už se pak člověk pronese. Osobně jsem také vyráběl nejtěžší masku, která vážila šest kilogramů. Měl jsem na ní ale mufloní rohy, vážící čtyři kilogramy. Další masky jsem vždy dělal co nejlehčí. Moje první maska byla těžká proto, že jsem ji modeloval s ušima. Rohy jsem pak vyplňoval celé materiálem, ze kterého je vyrobená maska. Tehdy jsem nevěděl, jak pořádně budou držet v případě, že je vezmu jenom lepidlem,“ zmiňuje Petr Fořt.

Při vzpomínce na první výrobek si Petr Fořt uvědomuje, jak velký pokrok dokázal za relativně krátkou dobu udělat. A s úsměvem přiznává, že dnes by si první masku na hlavu už nevzal. Milevská skupina Undead from Underground byla dalším výrobním cílem Petra Fořta. Právě pro ně totiž zahájil roční výrobu první série masek. Bylo jich celkově sedm. Dnes už má milevská skupina druhou sérii. „Každý člen skupiny přijde a nadiktuje mi, co se mu zamlouvá. Já se toho pak snažím držet. Většinou jsem schopný za rok vyrobit sedm, osm masek. Teď už je to časově horší, začal jsem šít kostýmy,“ naznačuje Petr Fořt.

K maskám začal ručně šít i kostýmy z pravé kůže

Právě kostýmy jsou pro Petra Fořta nyní prvotním cílem. Dokonce je šije z pravé kůže. Dříve se kostýmy pro skupinu vyráběly pouze z umělé. „Pravou kůži sháním všude možně. Hledám hodně inzeráty na internetu, kupuji staré kabáty, které se válí někde na půdě. Rozstříhám je a sešiji z toho kalhoty nebo vršek. Chci, aby to všechno bylo v krampusovém stylu. Aby to byl jeden celek, ne jen maska, následně zbytek,“ vysvětluje Petr Fořt. Díky kostýmům z pravé kůže se už milevská skupina hodně přibližuje ke krampusovým kompletním oblekům. Pořád k tomu však chybí zmíněná výroba masek ze dřeva.

Uznání krampusovým výrobcem podle jeho slov záleží i na Martinu Strouhalovi z Mladé Boleslavi, který se krampusovou výrobou zabývá už dvanáct let a je v tomto směru opravdovým odborníkem. „Pan Strouhal je pro mě velká legenda. Je to právě on, kdo totiž s krampusovou výrobou a krampusovým stylem v naší zemi začínal. Velmi si jeho prací cením a smekám před ním. Mám do něj ještě daleko, ale na to, že to dělám teprve tři roky, nejsem na špatné cestě,“ myslí si Petr Fořt, který nyní získává zakázky na výrobu masek z celých Čech. Jedna z nich už  putovala i na Moravu. „Je velký rozdíl, když si necháte u mě vyrobit masku od dvou do pěti tisíc korun, nebo si můžete nechat vyrobit dřevěnou krampusovou masku a zaplatit od dvaceti do padesáti tisíc. Zní to neuvěřitelně, ale taková cena opravdu u dřevěných masek je,“ poodkrývá detaily.

Na Petru Fořtovi se dá cenit nejen to, že je samoukem, ale i fakt, že kostýmy vytváří takříkajíc s jehlou v ruce. Jeden dokáže ušít za tři dny, ale pouze v případě, že přijde z práce a pracuje na kostýmu do večerních deseti hodin. Maska pak Petru Fořtovi trvá dva celé měsíce. Do budoucna by se rád ve svém koníčku co nejvíce přiblížil české krampusové špičce a později i k rakouským výrobcům, k nimž vzhlíží s respektem.

Na závěr dodává i jednou ne tolik známou zajímavost. „Krampusové nejsou pouze krampusové, ale také perchty. Právě perchta má být hodný démon, který odměňuje hodné děti. Krampus je pak ten zlý, který si zlobivé a zlé děti odnáší do pekla. Perchty i krampusové chodí spolu se svatým Mikulášem. Perchta je víc podobná démonovi a má více zvířecí obličej. Krampus má být zase co nejvíce podobný člověku,“ uzavírá Petr Fořt.