„Připadalo mi, že deska už se zařadila mezi věci, které denně vidíme, až je přestaneme vnímat. Chtěla jsem vědět, co se s těmi chlapci skutečně stalo, byli jen o málo starší než naši žáci. A chtěla jsem, aby to se to dozvěděli i současní studenti. Ti chlapci jsou součástí historie naší školy a tím i naší vlastní historie,“ vypráví Jindřiška Bumerlová. Do pátrání se pustila s Jitkou Vandrovcovou, která se v Husitském muzeu v Táboře zabývá novodobými dějinami. A také se studenty.

Pátrání trvalo dva roky

Zjistili jsme, že tři studenti byli zastřeleni v květnu 1945, jeden z nich byl postřelen a zemřel na následky zranění už v prosinci 1944. Nikdo ve škole nevěděl, co se jim vlastně stalo. „Napřed jsme se vydali hledat tato čtyři jména v seznamech popravených obyvatel během heydrichiády na táborské popraviště. Tam ale taková jména nebyla. Hledali jsme tedy v seznamech Svazu protifašistických bojovníků, kde evidují lidi, kteří se nevrátili z koncentračních táborů. Ani tam jsme nepochodili. Někteří naši studenti pocházejí ze stejných vesnic, a tak jsme obrátili i na ně, aby zkusili najít v daných místech nějaké příbuzné. Nakonec jsme tato jména mladíků z naší školy našli na pomníčcích obětí druhé světové války v místech, kde žili. A tam jsme konečně zachytili stopu. Celé nám to trvalo asi dva roky, než jsme příběhy poskládali dohromady,“ pokračuje Jindřiška Bumerlová ve vyprávění.

„Obrátili jsme se na představitele obcí, odkud zabití studenti pocházeli. Pomohli nám najít příbuzné. Například příbuznou mladíka ze Sejcké Lhoty jsme našli v pečovatelském domě v Dobříši. Až tam jsme zjistili, že na desce je chyba ve jméně. Stojí tam Mer Jarka, ale ve vsi žádný obyvatel Mer nežil. Na konci války zahynul Miroslav Járka, takže někdo zřejmě kdysi napsal Mir. Járka a z toho pak dalšími přepisy vznikl Mer Jarka,“ říká. Detektivním pátráním se nakonec našel bratranec, který byl za války malým chlapcem. Na krvavé události z Chotilska si ale pamatuje. Miroslav Járka byl zastřelen, když se spolu se starším kamarádem pokusil se zbraní v ruce postavit SS oddílu, který vedl zajaté obyvatele. Všechny vzpomínky, včetně té, že Miroslav Járka zřejmě nezemřel v příbramské nemocnici, ale přímo na místě, jsou podrobně popsány v almanachu.

„Byli jsme také ve Skalici, kde současný místostarosta je příbuzný Josefa Brta z Rybovy Lhoty, který se rovněž na desce uvádí jako oběť války. Josefův synovec Jiří Brt nám vyprávěl, co se rodina o smrti mladého muže dozvěděla. Byl totálně nasazen na budování zákopů u Vídně. Jednou při ranním pochodu do práce si Josef vzpomněl, že v tašce, kterou všichni museli odložit, si nechal cigarety. Rozběhl se pro ně, nedbal křiku dozorujícího vojáka a ten začal střílet. Rodina pak už dostala jen úmrtní zprávu,“ říká autorka stati v almanachu. A tak se dozvědělao sourozencích, zájmech, předválečném životě Josefa Brta. Nedochovala se bohužel žádná jeho fotografie.

Spolužák Josefa Lískovce se stal ředitelem školy

„V Bradáčově jsme se setkaly se sestrou zastřeleného Josefa Lískovce Marií Lhotkovou. Její láska ke staršímu bratrovi ani po tolika letech nevymizela. Byla velmi dojatá, že se o jeho příběh někdo zajímá a měla všechno, fotografie a dokonce po bratrovi zdědila i fotoaparát a pak s ním fotila. Josef Lískovec musel být vynikající osobnost. Staral se o mladší sestry, vyráběl jim hračky, dokonce jim zhotovil sáňky. Pro rodinu to byla hrozná rána, když byl v Lejčkově zastřelen ustupujícími Němci 9. května 1945. Jeho sestra mi řekla, že se všichni radovali z konce války a oni měli tak velký smutek. O Josefu Lískovcovi jsem se dozvěděla nejvíc,“ ukazuje Jindřiška Bumerlová v almanachu i jeho fotografii a stránky s popisem tragédie i vzpomínkami.

„Podařilo se nám nakonec vypátrat příbuzné každého z těch chlapců, i Stanislava Mačí z Čeřejova na Trhovosvinensku, jehož příbuzný dnes žije v Sokolově. Jeho smrt souvisí s událostmi na konci války v Trhových Svinech, kam byli přivedeni a pak zastřeleni zajatci z Čeřejova. Stanislav Mačí zahynul i se svým bratrem Janem,“ dodává Jindřiška Bumerlová. „Když jsme teď ke 150. výročí uspořádali den otevřených dveří a příběhy zveřejnili, přihlásil se nám spolužák Stanislava Mačí. Přijel z Pacova a vyprávěl, že jejich třída maturovala v roce 1947 a Stanislava měli na svém table in memoriam. Slíbili jsme si, že se ještě potkáme, takže se určitě o něm dozvím i něco dalšího.“

Příběhy žáků, kteří zahynuli, rámují osudy dvou významných ředitelů školy. Josefa Tesaře, který byl v roce 1939 jmenován napřed správcem a potom ředitelem školy. Na škole působil do roku 1949, napsal řadu učebnic. „O Josefu Tesařovi jsme se hodně dozvěděli od jeho dcery Anny Brabcové. Její 94 let a žije v Táboře ve vilové čtvrti. Studenti si sami zorganizovali besedu s touto úžasnou paní, pozvali spolužáky, o kterých předpokládali, že by je to mohlo zajímat. Naši žáci byli paní Tesařovou okouzlení, je v obdivuhodné kondici,“ zmiňuje učitelka českého jazyka, která se s nadšením změnila na pár měsíců v detektiva a amatérského historika.

Druhým ředitelem, jehož osud příběh hledaných studentů v almanachu rámuje, je Vladimír Vácha. „S Josefem Lískovcem z Bradáčova se jako mladík přátelil. Vladimír Vácha byl v té době také studentem a oba jeho rodiče byli za války popraveni. Objevili jsme knížku, kde je zachycena korespondence z cel smrti a tam jsou i jeho dopisy mamince. Jeho naděje na setkání s maminkou, kterou v dopisech vyjadřuje, se však nesplnily. Vladimír Vácha absolvoval zdejší zemědělskou školu v roce 1946, poté i vysokou školu zemědělskou, pracoval nějaký čas na ministerstvu zemědělství a v roce 1954 byl jmenován ředitelem Střední zemědělské školy technické, s níž spojil celý svůj další život,“ říká Jindřiška Bumerlová a uzavírá prosbou: „Nad těmi příběhy jsem si uvědomila, jak čas strašně letí a vzpomínky rychle mizí. Do příštího almanachu bychom rádi zpracovali poválečnou dobu. Pokud tedy studenti z tehdejší doby mají fotografie a dokumenty, budu ráda, když se mi ozvou a budou mi vyprávět.“

Na pamětní desce ve vestibulu zemědělské školy stojí:

V letech národní poroby 1939 – 1945

ztratili nadějné životy žáci školy

Brt Josef z Rybovy Lhoty

Mer Jarka ze Sejcké Lhoty

Lískovec Josef z Bradáčova

Mačí Stanislav z Čeřejova