„Fakultní školou jsme od listopadu 2025. Splnil se tím jeden z bodů koncepce, se kterou jsem šla do konkurzu na post ředitelky. Mojí vizí bylo, aby naše škola byla „ta škola v Chlumu,“ ze které chodí děti dobře připravené, má určitou prestiž, je to určitá značka. Když jsem nastoupila, setkala jsem se tu s mnoha profesionály. Za svůj život učili vesměs tady a nyní chceme dostat do Chlumu další zkušenost a myšlení. Spolupracujeme s paní děkankou Helenou Koldovou. Absolvovali jsme zatím dvě setkání, jedno i formou workshopu s proděkanem na téma jak by v naší škole prakticky probíhalo působení studentů,“ říká ředitelka. A přibližuje, co v praxi znamená být fakultní školou.

Jakou roli zaujímá tato spolupráce ve vaší koncepci?

Jde o propojení školy s pedagogickým pracovištěm nejvyšší kvality, tedy s fakultou, jejíž studenti u nás budou působit. To byl prvopočáteční záměr. Jsem nadšená z jejich projektu Pro Futuro, který se snaží připravovat učitele na formy výuky, jimiž se bude učit v budoucnu. Jde nám o to, abychom inovace, které se mladí učí, mohli začít zavádět. Chystají se také nové rámcové vzdělávací programy a fakulta je zdrojem informací, které máme možnost využít a dát našim učitelům možnost dalšího vzdělávání.

Proč si fakulta vybrala Chlum? A co spolupráce může přinést škole? 

O spolupráci jsme se spíše přihlásili my. Budoucí učitelé u nás získají kontakt s realitou, když absolvují půlroční praxi po dobu jednoho semestru. Jde o to, aby si studenti dostatečně včas uvědomili, co bude povolání učitele obnášet, a neztráceli čas, pokud by jim profese neseděla. Od nás se mohou naučit realitu všedního dne. Z našeho hlediska jde také o to, že malá škola těžko shání kantory. Ideální by bylo, aby studenti, které zapojíme, byli z naší oblasti a chtěli u nás zůstat. Mohou si vyzkoušet práci v konkrétním týmu a vzájemně zjistíme, jestli nám spolupráce vyhovuje.

Čím je škola v Chlumu u Třeboně specifická?

Stát se fakultní školou znamená, že už musíme splňovat nějaké kvality. Náš kolektiv, pedagogy, nepedagogy, ale postupně i děti jsme zapojili do tvorby jakési vize, protože škola by měla mít svoji vizi. Věnujeme se měkkým dovednostem. Dvacet let jsem byla majitelkou jazykové školy a i tam jsem zjistila, že to, jak fungujete, je jen zčásti založeno na znalostech. Ale z osmdesáti procent na měkkých dovednostech. Už druhým rokem učíme měkké dovednosti jako je naslouchání, pozitivní myšlení, prezentační schopnosti a podobně. Děti se učí spolupracovat, řešit kreativně problémy, prezentovat projekty… Jde o původně anglický program v rámci projektu Schola Empirica, máme k dispozici i kouče v Praze, který nám pomáhá.

Nemůže být nevýhodou pro spolupráci s českobudějovickou fakultou a jejími studenty dojezdová vzdálenost?

Každá škola je jiná, jsou velké městské školy, pak malé školy rodinného typu jako my a studenti si mohou vybírat i podle toho. Dnes také frčí školy s venkovní výukou a my máme Dešťovou zahradu, kterou můžeme právě tímto způsobem využít. Máme také kapacitu a prostor pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami a pro některé studenty by mohlo být téma i to.

Rozumějí vašim záměrům rodiče?

Snažíme se s rodiči komunikovat. Pravidelně přispívám do radničního zpravodaje a naše aktivity vysvětluji. Rodičům jsme také zadávali úkoly, co by měli s dětmi zkoušet. Dává nám smysl, aby do školy chodili nejen na rodičáky.

Myslíte třeba projekt Kavárna pro rodiče?

Jde o jednu z aktivit, která zve rodiče do školy dvakrát třikrát do roka. Všude čteme, že školy mají problémy s toxickými rodiči, ale já jsem přesvědčená, že rodiče nejsou toxičtí. Chodí do školy v momentě, kdy mají nějakou obavu, že se něco děje a už to nemohou řešit doma. Pokud to vnímáme tímto způsobem, jsme schopni se domluvit. Naposledy jsme měli v kavárně téma vyhořelých rodičů, předtím jak zvyšovat odolnost dětí, protože dětské psychické problémy jsou dnes hodně diskutované. Rodiče, kteří přišli, měli možnost navázat kontakt s psycholožkou, jelikož standardní školní psycholog nám chybí, na to máme málo dětí.

V Chlumu u Třeboně obyvatel dlouhodobě ubývá i kvůli slabší nabídce pracovních příležitostí. Dopadá tento trend na školu?

Potřebujeme každé dítě, takže musíme být konkurenceschopní – například i v přípravě dětí pro další vzdělávání. Pro spoustu rodičů ale můžeme zároveň být řešením ve specifických situacích. Děti mohou mít problémy s učením i v chování a my jsme se s dětmi, které potřebují podporu, naučili pracovat. V první až deváté třídě máme ve třídě průměrně šestnáct až sedmnáct dětí, takže je to s asistentem pedagoga zvládnutelné. Daří se nám, máme čtyři šikovné asistentky a u dětí vidíme progres.

Co nabízíte nad obvyklé standardy?

Například v angličtině možnost přípravy ke cambridgeským zkouškám, část osmáků bude letos skládat zkoušku na maturitní úrovni. Máme ale také němčinu, školní parlament, který vybudoval Historickou stezku Chlumem, školní časopis Mrholení, nebo se nám podařilo dostat sem hudební školu Yamaha a hudební vzdělávání, protože ne všichni rodiče mají peníze a čas, aby mohli vozit děti do Třeboně.

Prý budete vydávat knihu o historii školy…

Letos 30. května bude škola slavit 125. výročí. To přináší pozitiva i negativa. Pozitiva jsou tradice, negativem je, že budova už má svůj věk a jistá omezení. Udržet starou školu, aby vypadala dobře, není vůbec jednoduché. Ale chceme děti učit, aby měly svou školu rády, a dlouho jsem přemýšlela, jak to v souvislosti s výročím podpořit. Bývalý ředitel Luboš Němec, který je nyní mým asistentem a jsem mu vděčná za pomoc už od svého nástupu, je milovník historie. Má k dispozici dokumenty a spoustu fotografií, našli jsme také kroniky, jak v Chlumu u Třeboně probíhala druhá světová válka, a tak jsme se v rámci školního týmu dohodli, že o historii školy napíšeme knížku. Podařilo se nám dát dohromady redakční radu, kde máme historiky i pamětníky, a oslovit i místní komunitu. Lidé nám posílají nám fotky, obrázky, památníčky, kniha obsahuje řadu vzpomínek.

Jak se takový záměr týká dětí?

Kniha je pojatá jako příběh, aby děti měly chuť si ji přečíst. Snažíme se je učit, že škola je magické místo. Už proto, že do stejné školy chodili jejich rodiče, prarodiče, praprarodiče… Knihu chceme pokřtít při oslavách a jde nám o to, aby výročím žily hlavně děti. Na školní akademii budou vystupovat všechny třídy a během prohlídky školy bychom v jedné třídě chtěli ukázat historické předměty. Podařilo se nám sehnat sto let starou lavici, máme i tabulky, na které se psalo křídou, máme staré žákovské a třídní knihy, takže se v nich možná někdo i najde…

V minulosti se prý děti v chlumské škole staraly i o hady…

Osobností, která mě zaujala nejvíc, byl ředitel Jiří Niedl, slavný herpentolog a spisovatel, který zřídil přímo ve škole herpentologickou stanici. Byl to srdcař, chtěl, aby děti měly něco extra, tak jim jednou například vezl varana ve vlaku pod košilí. Míval ho dokonce i v ředitelně. Děti se o zvířata staraly a řada z nich se potom věnovala vědecké kariéře. Byly vyškolené a prováděly po stanici turisty, chodily sem tisíce návštěvníků. Na 30. květen se mi podařilo sehnat chovatele, který přiveze agamy, krajty a další zvířata. Místnost, kde je budou moci návštěvníci vidět, chceme upravit tak, jak byla vybavena za pana ředitele Niedla.