Dílo Marie Bartuszové, která pochází z Prahy a poté žila a tvořila na Slovensku, je mezinárodně uznávané a nadčasové. Jejími hlavními tématy jsou příroda, humanita a ženskost, s čím souvisí růst i zánik, péče, sexualita, porod, pomíjivost a smrt. Velmi poetické a křehké artefakty mají oblé organické tvary kapky, zrna, buňky, bubliny, vejce, hnízda, ale i kamene, stromu, vody a sněhu. Jsou jako tvary života, které sice rostou samy ze sebe, ale zároveň jsou nepředvídatelné a konečné. Na této výstavě je asi padesát artefaktů – od drobných plastik až po rozměrné objekty. Návštěvníkům se zde tají dech a dojímá je též osud talentované autorky, která žila ve skromných podmínkách, zemřela předčasně a její tvorbě se zaslouženého uznání dostalo bohužel až posmrtně.

Alšovka navazuje na významnou prezentaci jejích děl na samostatných výstavách v Tate Modern v Londýně a v Museum der Moderne v Salcburku, které se konaly v letech 2022–2024. „Marie Bartuszová měla za svého života pouhé tři výstavy a nedostala pozornost, kterou si zasloužila. Chceme to aspoň trochu napravit. Od nás pak bude kolekce převezena do prostor Muzea umění Olomouc, z čehož máme velkou radost,“ vysvětlil ředitel AJG Aleš Seifert. Připomněl, že už loňská výstava Grow, která se ve stejných prostorách věnovala stromům v umění, nastolila otázky ekologie a péče o přírodu. Současná výstava je spjatá s projektem Womenpedia, který se zaměřuje na kontexty ženské umělecké tvorby a je součástí akcí České Budějovice –
Evropské hlavní město kultury 2028.

Historička umění Petra Lexová, která spolupracuje s týmem EHMK, zdůraznila mimořádný talent Marie Bartuszové. „Silně se projevuje její zájem o východní náboženství, ale i osobní výpověď citlivé pozorovatelky okolního prostředí a jeho proměn. Nejsilněji na mě působí její vajíčka, která vnímala jako prázdné domovy. Reflektovala tím i svůj vztah k mateřství a tělu jako útočišti. Toto dílo jako by se vymykalo času, protože její výpověď o těle a krajině je univerzální a silně rezonuje dodnes. Bylo reflexí jejího zájmu o krajinu, procesy v ní i vlastní tělesnost. V jejích sochách a objektech silně vystupuje zájem o tvar. Když se na ně díváte, máte pocit tíhy a vnímáte váhu, jakou se jedna část dotýká druhé. Tbylo v československém kontextu 70. a 80. let výjimečné,“ vysvětlila. Dílo je podle ní zajímavé i tím, že při svém vzniku nepodléhalo žádnému komerčnímu tlaku, který nyní na umění působí.

Autorce originálně sloužily nafouknuté balónky nebo kondomy, na něž navrstvila hmotu sádry. Poté pracovala s křehkou skořepinou, která po vyjmutí balónku zůstala. „Používala především sádru, která byla v 60. až 80. letech dostupná a levná, takže mohla experimentovat s technikami odlévání. Nejprve vytvářela plné tvary, později duté prázdné objekty. Její dílo je velmi lidské, čímž je nám blízké. I negativní věci vnímala jako součást života, smrt zobrazovala s pokorou a viděla v ní pokračování. Tím mě fascinuje,“ shrnula kurátorka Gabriela Garlatyová (na snímku při minulé komentované prohlídce), která výstavu připravila ve spolupráci s rodinou umělkyně a Archívem Marie Bartuszové v Košicích. V poslední části expozice si návštěvníci mohou několik drobných plastik osahat. V Alšově jihočeské galerii trvá tato výstava do 17. listopadu a v plánu jsou ještě další doprovodné programy.

-alb-