Na ostrou diskusi o střetu zájmů došlo až na samém konci jednání. Jde o to, že po dobu tří let starosta Ivan Radosta opakovaně předkládal do programu zastupitelstva, aby se konečně vyřešil problém městského podniku Služby Města Milevska, které mnoho let neoprávněně využívaly polovinu budovy soukromé firmy Radiostav pro garážování aut. To už se mělo určitě řešit dávno. Tuto věc přinášel na jednání starosta, ačkoliv majetkové věci nebyly v jeho gesci, a opakovaně zastupitelům tlumočil, že Radiostav navrhuje pouze směnu s doplatkem a chce si koupit konec Karlovy ulice. Ta by se tím ale stala prakticky jednou provždy neprůjezdnou, přitom tudy město dříve předpokládalo napojení průmyslové zóny.

Tato vzájemná transakce s Radiostavem neprošla v zastupitelstvu v roce 2021, ani v roce 2022 a teprve napotřetí se v roce 2024 podařilo předkladatelům získat poměrně těsnou většinu. Od samého počátku upozorňovali někteří zastupitelé, že starosta je ve střetu zájmů, protože v ulici bydlí a vyřazení potenciální nákladní dopravy do průmyslové zóny může být v jeho zájmu. Starosta nikdy střet zájmu neoznámil, naopak se přel, že v žádném střetu není.

Územní plán se změnil

Do roku 2024 se městu podařilo dokončit územní plán, který už s propojkou Karlovou ulicí do průmyslové zóny nepočítá a příjezd do průmyslové zóny situoval do Dukelské ulice, ačkoliv ta je blíž centru a víc osídlená. Ivan Radosta tím nyní argumentuje. Například radní Ivana Stráská ale při projednávání odprodeje části Karlovy ulice namítala, že by se měl tento pozemek Radiostavu pouze pronajmout. I když zde nyní územní plán s napojením do průmyslové zóny nepočítá, nikde není řečeno, že budoucí politické reprezentace by se nechtěly k tomuto řešení vrátit. Tím spíš, že město počítá u Dukelské ulice s dalšími parcelami a budoucím obyvatelům se taky nemusí líbit, že mají bydlet u tranzitu do průmyslové zóny. Stráská i někteří další zastupitelé proto usilovali o to, aby tato věc zůstala do budoucna otevřená a město se konce Karlovy ulice nezbavovalo. Starosta Ivan Radosta dělal vše pro pravý opak.

I když se zastupitelé po původním zamítnutí vzájemného odprodeje garáží a ulice usnesli, že má městský úřad řešit placení nájemného za neoprávněně užívané garáže – aby netrval protiprávní stav, na úřadu žádné takové kroky nenastaly a znovu a znovu se předkládal vzájemný odprodej. Úředníci přitom bezpochyby konají podle vůle politického vedení města, těžko by si dovolili nějaké cochcárny.

Do roku 2024, kdy se po volbách stala součástí vládnoucí koalice i ODS a radním Ondřej Šimánek, se potřebné hlasy našly. Právě nový radní Ondřej Šimánek například změnil názor. Naopak bývalý místostarosta Michal Horek, který první rok hlasoval pro, změnil názor opačně. V otevřeném dopise v Milevských novinách mimo jiné vysvětloval, že mu ten stálý tlak starosty zkrátka začal být divný. (Téma se začalo znovu diskutovat kvůli článku Milevských novin, že starosta s manželkou si teď – po vyřešení celé věci v Karlově ulici podle přání Radiostavu, odkupují od firmy Radiostav část sousední parcely. A otevřený dopis zastupitele Horka vyvolal výzvu starosty k diskusi z očí z očí s Horkem na dané téma 14. dubna.

Horek se ale odmítl dostavit na starostou určené místo ve stanoveném čase a vzkázal, že chce celou debatu přenést na zastupitelstvo, protože většina zastupitelů byla u této kauzy od počátku.

Starosta tak 14. dubna přednesl v kulturním domě výčet svých úspěchů a svůj pohled na věc. Zdůraznil, že prostor učebny si zaplatil a připustil, že mezi zhruba padesátkou lidí jsou z většiny jeho příznivci. Ty sám pozval, takže hlavně šéfové městských institucí těžko mohli nepřijít.

Ostrá výměna názorů

Na zasedání zastupitelstva 29. dubna pak konečně na výměnu názorů o střetu zájmů došlo. Michal Horek avizoval, že centrem jeho zájmu není budoucí skleník starosty. Citoval zákon o střetu zájmů, podle kterého je veřejný funkcionář povinen oznámit osobní zájem na projednávané věci před zahájením jednání, a to bez ohledu na to, zda se on tak subjektivně cítí či nikoliv. To starosta ve věci odprodeje části Karlovy ulice neučinil.

„My jako zastupitelé jsme neměli informace o souběžně probíhajícím soukromém vyjednávání mezi panem starostou a touto firmou. To zpětně vrhá stín na naše tehdejší rozhodování, ať už jsme hlasovali jakkoliv,“ řekl Horek. Zdůraznil, že nejde o to, zda si starosta kupuje celou sousední stavební parcelu nebo jen kousek zahrady, ale o to, zda při odprodeji byly dodrženy zákonné regule a principy otevřenosti.

O chvíli později totéž připomněla i zastupitelka Ivana Stráská a řekla, že kdyby Ivan Radosta při projednávání transakce v Karlově ulici na rovinu řekl, že tam má své osobní zájmy, nemusely se celé tyto následné diskuse vůbec odehrávat.

Starosta pak už chvílemi neudržel nervy na uzdě. „Tak buď důvěru mám nebo ji nemám a jestli ji mám, tak se vás nebudu ptát, co si můžu koupit. Dostal jsem to nabídnuto,“ řekl starosta a neustále stáčel debatu jinam – že by si nemohl snad ani koupit aparaturu od firmy KV2 Audio, když současně tak krásně vybavila kulturní dům, že by snad ani město nemohlo nakupovat v Primě Václava Hejného, když tam město nakupuje dárkové balíčky pro akci Sportovec roku a mluvil také o ubohosti některých včetně Milevských novin, které podle něj do věci zatahují jeho rodinu. Radní Martin Kupec se ostře ohradil proti slovům, že je někdo ubohý. „Zákon o střetu zájmů popisuje tu situaci jasně. Zákon platí pro všechny a kdo je ve funkci, tak si musí dávat dvojnásob pozor. Tady se od starosty jen opakují invektivy,“ řekl a hned vyvstal další střet. Celou debatu si ostatně může kdokoliv na záznamu ze zastupitelstva poslechnout i prohlédnout.

Milevské noviny nikdy rodinu Ivana Radosty do věci nevtahovaly, pouze konstatovaly fakt, že nynějšími kupci pozemku od Radiostavu jsou starosta s manželkou. To ani jinak nejde, informace musí být přesná. Rodinu a ženu naopak používá ke hře na city dost nevhodně Ivan Radosta. Jeho kolegy i novináře ale zajímají úplně jiné věci. A ty vlastně vyvřely na povrch na tomto středečním jednání ve dvou detailech.

Za prvé hned na úvod této diskuse vystoupila místostarostka Markéta Honzíková a předvedla, jak se má postupovat v případě střetu zájmů politika. Řekla, že město řeší parcely na Cukavě a mezi žadateli byl i její syn. Veřejnosti se rozhodla oznámit, že syn se o parcelu ucházet nebude, protože si bydlení vyřešil jinak.

Výmluvnou tečkou se stalo vystoupení zastupitele Jiřího Kotalíka, který sdělil, že byl u toho, když Ivan Radosta projevoval zájem o pozemek Radiostavu vedle svého domu už před více než dvaceti lety. Radiostav pozemek ale nechtěl prodat. Až teď tedy podle starostových slov konečně „dostal nabídku.“ Co všechno se ale odehrálo mezi tím…

Nemluvě o ceně 334 korun za metr čtvereční, která v Milevsku rozhodně neodpovídá ceně stavebního pozemku. Cenu 70 000 korun za 204 metrů uvedl sám starosta. Tato cena za metr neodpovídá dokonce ani znaleckým posudkům pro ostatní plochu, které město samo prezentuje v přiložených dokumentech pro plochu u garáží Služeb Města nebo pro konec Karlovy ulice, na jehož koupi trval Radiostav. Tam znalkyně uvádí zhruba trojnásobky ceny za metr oproti „kousku pozemku pro skleník.“ Samozřejmě, že si privátní osoba Ivan Radosta může domluvit se soukromou firmou jakoukoliv cenu. Jen se nesmí divit, že některým kolegům a občanům to zkrátka při celém proběhlém dějství připadá divné. A to natolik, že celou záležitost nyní začala prověřovat policie, která údajně obdržela podnět na jednání starosty a některých zastupitelů.

I o tom se Ivan Radosta zmínil s tím, že je přesvědčen, že ho policejní prověření celé věci od vzniklých pochyb očistí.