„Vybrali jsme fragmenty zdánlivě obyčejné každodennosti v neobyčejných obrazech. Je to hranice mezi dnem a nocí, městem a krajinou, mezi každodenním a mimořádným,“ naznačil umělecký vedoucí souboru Pavel Štourač. Publikum nahlíží do všedního života různých lidí, jejichž příběhy se mísí a překrývají stejně jako jazyky, kterými mluví.

Převažuje angličtina a spojuje je řeč těla. Netradiční prostředí jim dává jak volnost, tak stísněné pocity ve chvílích, kdy se na ně lidé dívají přes okna do jejich domovů. Toto fyzické a výtvarné divadlo se odehrává za doprovodu živé hudby a hukotu blízkého jezu. „Ráda se sem chodím koupat a teď už si tady vždycky vybavím i tohle divadlo,“ řekla jedna z návštěvnic. Právě scény odehrávající se ve vodě poutaly největší pozornost, protože Velký jez působí po setmění ještě dramatičtěji než ve dne. Část večera diváci putují ve skupinkách mezi jednotlivými aktéry, aby se pak na konci při hostině sešli zase všichni dohromady i s muzikou.

Představení tohoto souboru jsou vždy založená na mezinárodní spolupráci, do níž se tentokrát zapojilo 20 umělců ze sedmi zemí světa. Celkem se na představení podílí padesátičlenný tým, který tvoří nejen mladí umělci, studenti a absolventi uměleckých škol, ale také místní obyvatelé a senioři, což jsou členové hereckého kurzu Drama klub 60+ EDU centra A3D při Jihočeském divadle.

Šapitó s kavárnou stojí u Velkého jezu už třetí týden s nabídkou řady workshopů. Současnou inscenací vrcholí série akcí, kterými Divadlo Continuo obohacuje letní program projektu ČB – Evropské hlavní město kultury 2028. Zaměřuje se v něm na umělecký výzkum a transformaci příběhů nedávné historie a současnosti jižních Čech do podoby originálních site-specific projektů, kterými dlouhodobě naplňuje svou Krajinu příběhů. Cílem je hledání dalších možností divadla v netradičních prostorech i toho, jak zapojit diváky do procesu divadelní inscenace. Continuo s tím má už spoustu zkušeností, protože originální představení v krajině i na netradičních místech pořádá v jižních Čechách už od roku 1997.

-alb-, foto Michal Hančovský