Odstřel divokých prasat povoluje právě odbor životního prostředí. Kolik divočáků se v regionu plus minus pohybuje, ovšem nelze nikdy spočítat. V zimě za potravou ujdou v noci až padesát kilometrů. Jejich migrace je vskutku velká. O divočácích jsme mluvili s místopředsedou mysliveckého spolku Banín Dražejov Ladislavem Hořejším.

Neměl byste k dispozici nějaká čísla o stavech divokých prasat?

Je fakt, že populace divokých prasat je stále s různými výkyvy na vzestupu. Není to problém plošný, ale spíše poplatný lokalitám s kombinací různých vlivů, které můžou a s velkou pravděpodobností i působí na růst početních stavů této jinak velmi zajímavé zvěře. Počty divokých prasat můžeme odvozovat jen podle počtu odlovů. Například v roce 1995 to bylo 36 tisíc kusů a v roce 2015 cirka 186 tisíc kusů. To jen pro ilustraci.

Čím si tak obrovský nárůst vysvětlujete? Vina se totiž shazuje na zemědělce.
Tento nárůst podpořilo intenzivní velkoplošné zaměření zemědělské výroby na několik málo plodin. Není to ale generální a jediné vysvětlení. Nemůžeme se divit, že zemědělci ve velkém a na nepřijatelně velkých lánech pěstují kukuřici, řepku, obiloviny a podobně, když je to pro ně z hlediska ekonomiky a ziskovosti zemědělské výroby výhodné. Stejně tak se ale nemůžeme divit, že divoká prasata, pro která jsou tyto stejné zemědělské plodiny vítanou součástí potravy, se mimo jiné této změně v obhospodařování zemědělských lánů přizpůsobila a začala využívat této nabídky lehce dostupné potravy. Jako další prvek oblíbenosti lze brát i to, že takovéto lány zemědělských plodin nabízí jedinečný kryt a dostatečný klid divokým prasatům pro jejich způsob života. V lesích, které byly vždy jejich přirozeným prostředím, v dnešní době člověk svou činností, jako je turistika, kácení, stále více narušuje jejich klid, a proto v době, než dojde ke sklizni, mohou v podstatě nerušeně přebývat na zemědělských pozemcích, kde mají dostatek potravy. To je ale jen zlomek toho, co může ovlivňovat stavy divočáků.

Máte i další vysvětlení?
Tak například nesmíme zapomínat i na to, že vlivem oteplování dochází ke stále častějšímu výskytu takzvaných semenných roků stromů, jako jsou duby a buky, které produkují opět oblíbenou složku potravy divočáků, a to výživné žaludy a bukvice. Pak tedy kombinace příznivého prostředí a podnebních změn zcela jistě ovlivňuje to, že stále častěji dochází k dřívějšímu a dřívějšímu pohlavnímu dospívání mladých jedinců a tím v podstatě k možnosti skoro celoroční možnosti rozmnožování, čímž dále narůstá populační hustota.

Vraťme se k vašemu revíru v Dražejově. Jak je to s divočáky u vás?
U nás se po letech zanedbatelného výskytu začali divočáci objevovat asi před deseti lety v jednotkách kusů. Možná to souvisí s výše uvedenou změnou zemědělského hospodaření, ale od té doby se divoká prasata u nás objevují pravidelně, i když nejde o nějaký překotný nárůst populace. Za této situace se nám daří ulovit cirka pět až patnáct kusů ročně. Pokud se máme zmínit o tom, zda nám tato situace něco dala nebo vzala, musíme uvést asi to, že ulovením divočáků dochází k vítanému zpestření ekonomiky našeho mysliveckého hospodaření, což jistě ocení náš finanční hospodář. Nicméně věc má i druhou stránku, a to, že s příchodem prasat často dochází k poklesu stavu ostatních druhů zvěře a většinou je to ta, která nemá takovou schopnost přizpůsobit se. Především jde o zajíce, koroptev, bažanta a další jim podobné druhy. Prase divoké je všežravec a při svých cestách honitbou nepohrdne ani menšími živočichy, jako drobnými ptáky hnízdícími na zemi, drobnými savci a tak dále.

Stalo se ve vašem revíru, že by kanec napadl psa nebo dokonce člověka?
Ne. Divočák, stejně jako většina ostatní zvěře, pokud má možnost volby, tak se člověku či možným střetům vyhýbá a včas se snaží ukrýt nebo utéct do bezpečí. Je jasné, že stejně jako fena, pokud bude mít štěňata, nebo husa s housaty budou chránit své mladé před skutečným nebo domnělým nebezpečím, tak i bachyně, když bude cítit ohrožení svých malých potomků a nebude je moci včas odvést do bezpečí, postaví se například psovi, který běhá při vycházce s pánem v lese na volno, a bude se mu snažit ukázat, že není dobrý nápad přiblížit se k nim.

Když jsme mluvili o lovení divokých prasat, dodáváte kančí maso třeba i restauracím?
Pokud máme možnost, lovíme většinou individuálním lovem, a pokud se nám podaří čekanou úspěšně zakončit, tak i zvěřinu využíváme, především pro potřeby našeho spolku. Někdy ale také nabídneme zvěřinu po dodržení předepsaných postupů, jako jsou veterinární prohlídka a další zákonné náležitosti, restauracím nebo dalším subjektům.

Někde jsem si přečetla pojednání, že divočák je velmi chytré zvíře. Co vy na to?
Ano, obecně lze říci, že divočáci jsou velmi chytrá zvěř. A v žádném případě si nezaslouží současnou neblaze zveličovanou představu o jejich nebezpečnosti. Osobně dodávám, že po mnoha letech zážitků, kontaktů a pozorování této nádherné zvěře si nedovedu představit, že bych se s nimi neměl setkávat v naší krásné přírodě. Mám spíš obavy, že nehrozí nebezpečí lidem od divočáků, ale divočákům od lidí.