Před sezonou si to namířil zpátky do Čtyř Dvorů. „Byl jsem ve Vimperku a na konci sezony, když tady kluci ze Samsonu vyhráli titul, mě vzali s sebou na akci. Oslavovali jsme s pohárem a nad ránem se to celé upeklo,“ líčí s úsměvem Rudolf Suchánek mladší. Zalíbila se mu atmosféra podobná té, jakou si pamatoval z David servisu. Dostavilo se déja vu. Rozhodl se, že zamává Šumavě a vrátí se domů, do krajské metropole. „Už jsem tam jezdil z Budějc sám a nebylo to takové jako na začátku, když nás bylo čtyři, pět… Po tréninku jsem si nemohl dát ani pivo. Samotného už mě nebavilo dojíždět,“ přiznává bývalý kapitán David servisu, odkud se v létě 2017 přesunula do Vimperka budějovická minikolonie. Suchánek zbyl jako poslední mohykán.„Moc se mi tam líbilo, nedám na Vimperk dopustit. Mám to tam rád, poznal jsem spoustu kámošů a rád se tam vracím,“ vyznává se Rudolf Suchánek ml.

Poslední mohykán chybí

Šumavská mise skončila a týmu, zdá se, chybí. „Je silnější postavy, před brankou ho nikdo nezastavil, domlátil to tam. Měl i nahrávky, byl první v kanadském bodování u nás, do kabiny asi taky parťák. Uměl dát branku, a právě to nás teď trápí,“ posteskl si nedávno v Pouzar aréně kouč Milan Řehoř.

Rudolf Suchánek ml. na Šumavě zanechal hokejovou stopu. Ale v zápase o body jde náklonnost stranou, což Vimperští poznali hned v prvním vzájemném duelu sezony. Pocítili, že Ruda už je na druhé straně. U mantinelu se zapřel do protihráče, hokejky vyletěly vzhůru a protihráč se skácel na led. Dvě minuty. Útočník si rozhněval vimperské fanoušky na tribuně a ti začali „Suchošovi“ spílat. Pěkně od plic. „To k tomu patří,“ pousmál se Suchánek. Je zvyklý… A podobné souboje na ledě vždy vyhledával. „Mám tyhle situace rád. Kdo to byl? Nevím… Já vůbec nevím, kdo proti mně stojí. Už hůř vidím, takže ty hráče ani nepoznám. No jo, bude mi čtyřicet tři, letí to. Poslední sezona,“ naznačí mezi řečí, že je konec kariéry za dveřmi.

S hvězdami po boku

Zahrát si v lajně po boku Martina Hanzala, otlučeného zamořskými mantinely, je pro Suchánka sladká třešnička na dortu. „Určitě je tady víc hráčů, s nimiž je radost hrát,“ podotkne. „Třeba Vláďa Sičák, kterému to tedy neskutečně jde, Renda Vydarený anebo Novotňák (Jirka Novotný), když přijde. To jsou opravdu top hráči,“ říká s uznáním odchovanec budějovického Motoru. I když neprorazil na vrcholovou úroveň jako oni, poštěstilo se mu nastupovat po boku řady zkušených bardů: „Musím říct, že když se zpětně ohlédnu, tak jsem měl vždycky kolem sebe dobrou partu a dobré spoluhráče. Třeba Luboše Roba, s nímž se mi hrálo taky výborně,“ vybaví si na prvním místě populárního Kondora.

V civilu se Rudolf Suchánek ml. drží svého kopyta: zůstal v oboru, kterému se vyučil. Vede jídelnu, takže přes den stojí u sporáku, vyvařuje obědy – a těší se na večer, až po tréninku či zápase probere hokej s kamarády. Známé tváře, se kterými sedával v kabině, už Suchánkovi chyběly. Na domácí Pouzar arénu navíc nedá dopustit: „Já tady hraju strašně rád! Když vezmu Budvar arénu, je tam pro nás, těžší hráče, měkký led, což je velká překážka. Tady je led neskutečný… Je to nejlepší zimák, na kterém jsem kdy hrál!“ libuje si po návratu bývalý kapitán David servisu a letošní posila hokejistů Samsonu v krajské lize.