Čeněk Zíbrt se narodil se v Kostelci nad Vltavou. Jako velmi nadaný žák po absolvování gymnázia v Písku odešel na studia filozofie do Prahy. Stal se profesorem na univerzitě a knihovníkem v Národním muzeu. Protože vlivem intrik přišel v mládí o svou velkou lásku a oženil se proto až ve zralém věku, věnoval veškeré své činnosti velkou energii a zaujetí.

Velmi rád se vracel do jižních Čech, odkud čerpal písně do pásma Dudácká beseda. Do programu sehnal dudáka a houslistu a objížděl s nimi na konci Velké války a v prvních letech Československé republiky české země. Uspořádal v řadě měst téměř tři stovky vystoupení, která měla obrovský úspěch. Písně si s hudebníky vždy nakonec zpívalo celé nadšené obecenstvo. V programu byl také tanec a přednes básní.

Mezi městy, kde populární přednášky Zíbrt se svými kolegy uspořádal, byly od Prahy přes Brno a Bratislavu až po Vídeň také třeba Vodňany, Klatovy, Pardubice, Hradec Králové nebo Tábor. V roce 1919 přivítala Zíbrta a Dudáckou besedu také Soběslav.

Po takřka 100 letech návštěvníci soběslavského Rožmberského domu si mohli kromě přiblížení nadšeného buditele a vlastence vyslechnout i písně z původního pásma. Lidé v téměř zaplněném sále muzea si je také od srdce zazpívali s dudákem Martinem Matějkou v chodském kroji a s houslistkou Ludmilou Vilánkovou v kroji prácheňském, která obecenstvo za zpěv pochválila. Muzejníci mysleli na všechno – písňové texty dostali posluchači pro připomenutí do ruky. Martin Matějka zahrál na dvoje dudy, každé s jiným laděním. Na rozloučenou hudebníci přichystali obřadní májovou píseň z Táborska s názvem Na rozloučení mý potěšení postavím pod okny máj.