Do Veselí míří lovec mafiánů Karel Tichý - Jižní Čechy Teď!
před 1 hodinou

Do Veselí míří lovec mafiánů Karel Tichý

Rodák z Tábora a absolvent soběslavského gymnázia Karel Tichý byl téměř celý profesní život elitním kriminalistou protikorupční služby. Zabýval se kauzami, které odhalily prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Z těch nejznámějších lze připomenout případy Františka Mrázka a Radovana Krejčíře. Prokazatelně se svým týmem zachránil státu kolem šest miliard korun, když razantním zákrokem překazil Krejčířovi, aby se podvodem zmocnil státního podniku Čepro na základě fiktivních pohledávek. Podařilo se zabránit vraždám nejméně tří lidí. Zabýval se i podvody s ropnými produkty, kupónovou privatizací, zmanipulovanými státními zakázkami, kšefty s tituly na plzeňských právech, kauzou Rath a dalšími. O tom všem píše ve svých knihách Lovec mafiánů, Kudy kráčel zločin, Kauzy & aféry.cz. Karel Tichý spolupracuje s Hanou Hlušičkovou z nakladatelského oddělení Národní knihovny. A oba budou hosty na besedě v Kulturním domě ve Veselí nad Lužnicí v úterý 24. března od 18 hodin. 





Původně jste prý chtěl být veterinářem. Kdy u vás převážila touha stát se policistou? 

Měl jsem rád psy, ale ty mi rodiče nepovolili, protože jsme bydleli v bytě. Choval jsem jen křečky a andulky. Na ryby jsem chodil od pěti, od šesti let mám rybářský lístek. V rámci přípravy na vysokou školu jsem dokonce vypomáhal na veterinární klinice. Na Veterinární univerzitu v Brně jsem se ale bohužel nedostal a skončil jsem na Vysoké škole báňské v Ostravě. Už po dvou letech mi bylo jasné, že to není to pravé. Oženil jsem se a přišla nutnost starat se o rodinu a to, spolu s doporučením přítele mé spolužačky z gymplu, rozhodlo, že jsem se v roce 1981 stal policistou. Začal jsem u hlídkové služby a jako většina začínajících policistů jsem toužil po kriminálce. Protikorupční služba v té době ještě nebyla.

Přání se vám tedy později splnilo. Zmiňte nějaký neobvyklý případ, který vám utkvěl v paměti…

Mezi nejzajímavější případy rozhodně patřila krádež obrazů z Národní galerie. V roce 1991 tam ukradli čtyři obrazy Picassa v hodnotě téměř dvě miliardy korun ze Šternberského paláce v Praze. Pachatelé byli vypátráni v neuvěřitelně krátké době šesti týdnů a nepoškozené obrazy se vrátily do galerie.

Kriminální spis Krakatice, který mapoval prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, měl v době ukončení přibližně 11 700 stran. Ústřední postavou byl kontroverzní podnikatel František Mrázek. Letos v lednu uplynulo 20 let od jeho vraždy a skutek je promlčen. Kdyby nebyl zastřelen, jak by podle vás případ dopadl?

Bylo to nesmírně problematické… Je otázka, jak by vše nakonec dopadlo. Kdyby se nám podařilo Františka Mrázka zavřít, tak tady patrně mohl ještě dnes být…

V roce 2002 byl založen další kriminální spis Kmotr zabývající se kontroverzním podnikatelem Radovanem Krejčířem. V roce 2006 Krejčíř po svém obvinění z pokusu o vyvedení miliard ze státního podniku Čepro začal tvrdit, že kauza je vykonstruovaná. A až v roce 2021 soud vás a vaše spolupracovníky od tohoto křivého nařčení definitivně očistil. Jak vnímáte, že to soudům trvalo patnáct let?

Mrzí mě to. Ani vděku od státu za zachráněné miliardy jsme se nikdy nedočkali.

Radovan Krejčíř vás v roce 2006 zařadil na svůj seznam osob určených k likvidaci. Prý jste se nebál. Nebylo to spíše tak, že strach o rodinu převážil nad strachem o vlastní život?

Pokud jsem si tu práci sám a dobrovolně vybral, tak jsem ji chtěl a musel vykonávat naplno, se vším, co přináší. Strach o rodinu byl jednoznačně prioritní.

Je v Česku snadné, pokud máte vliv a peníze, zbavit se člověka?

Bohužel, svým způsobem ano. A mnohdy se to nikdy nevyřeší. I my píšeme v naší knize Kudy kráčel zločin o policejních pomníčcích, tedy o dodnes neobjasněných vraždách.

Platí tedy, že za peníze si lze koupit všechno?

Samozřejmě, že je to trochu zjednodušeně řečeno, ale v podstatě bohužel ano…

Co vám pomáhalo odreagovávat se a vyrovnávat se stresem?

Měli jsme psy a s nimi jsem, pokud to čas dovolil, naběhal i 12 až 15 kilometrů, nebo aspoň chodil na dlouhé procházky. Odpočívám především při chytání ryb a rád také chodím do lesa na houby.

Byl jste odborným poradcem u filmu Příběh kmotra, kde vaši postavu hrál Lukáš Vaculík, u filmu Gangster Ka, v něm jste si i malou roli zahrál, a Gangster Ka: Afričan. Jak na natáčení vzpomínáte?

Rád na to vzpomínám. Bylo to velmi zajímavé a poučné. S herci jsme si říkali, že se v mnohém tyto dvě profese podobají, protože se pořád na něco čekalo. Trochu jsem se škorpil s Lukášem Vaculíkem. Byl v té době silným kuřák a já mu vytýkal, že já jsem nikdy nekouřil.

Krátce jste se v roce 2021 angažoval v hnutí Přísaha Roberta Šlachty, s nímž jste se ve zlém rozešel. Dovolím si vás citovat: „Politiky hned tak někdo nezmění. A vždy jde přeci jenom v první řadě o moc a o peníze…“ Policisty si lidé často idealizují a mají je za zásadové a poctivé lidi. Při vstupu do politiky se tedy tyto hodnoty ztrácejí?

Angažovanost v hnutí Přísaha Roberta Šlachty byl můj veliký životní omyl. Bylo to dáno zejména osobou Roberta Šlachty a jeho morálními vlastnostmi, které jsem do té doby osobně přímo nepoznal… Znal jsem ho pouze po té profesní stránce.

Sledujete současné kauzy?

Dotace, státní zakázky, korupce, podvody… Vždyť snad není ani den, aby něco nevyplavalo.

Jaký názor máte na novináře?

V době naší operativní práce jsme se jim vyhýbali, většinu jsem jich osobně poznal až na samém konci mé policejní služby a po ní. Je to profese jako každá jiná a je to o charakteru lidí. Důležité je také to, komu patří média, pro která pracují. Novinářů znám osobně hodně a řady z nich si vážím, za všechny bych mohl jmenovat Sabinu Slonkovou, Dalibora Bártka, Jaroslava Spurného, Josefa Klímu a Jiřího Pšeničku. Ale najdou se i takoví novináři, kteří mě zklamali. Především Jaroslav Kmenta.

Zvolilo si některé z vašich dětí profesi policisty? A pokud ano, zrazoval jste je?

Naštěstí je to ani nenapadlo!

Michaela Jindová

 

 

 

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.