Dokud se randí. Divadlo MonAmour veze do Veselí nad Lužnicí skvělou komedii - Jižní Čechy Teď!
před 2 hodinami

Dokud se randí. Divadlo MonAmour veze do Veselí nad Lužnicí skvělou komedii

VESELÍ NAD LUŽNICÍ – Hra plná zábavy, improvizace i kaskadérských kousků, to je představení Dokud se randí, se kterým přijede v úterý 30. září do veselského kulturního domu divadelní spolek MonAmour z Mnichu, vesničky na Vysočině. Jde o pozoruhodný projekt divadla, které má jednu režisérku a jednu herečku – Bety Minářů a Moniku Novákovou. V repertoáru mají hry, které sbírají ocenění např. na Národní přehlídce divadel jednoho herce Kaznějov, Třešťském divadelním jaru, Dačickém kejklování nebo na Národní přehlídce venkovských divadel Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou. 





První hrou této dvojice byla veleúspěšná Modelka XXL, hra se kterou chtěly již několikrát skončit, a pak vždy přišly poptávky z různých míst, odněkud i opakovaně. Modelka XXL opět ožívá a s ní příběh Vendy, jež se vymyká rozměrovým tabulkám ideální ženy, a která se potýká s nelehkým a vtipným úkolem natočit medailonek finalistky Miss XXL. Následují hry Dokud se randí – ohlédnutí za životními křižovatkami a zamyšlení nad tím, zda všechna odbočení byla ta správná, a to ve chvíli, kdy zařadíš a valíš k cíli, ale co vlastně tím cílem je? Další hrou je Přeplněné prázdno – příběh ženy, která dostala naloženo, ale rozhodla se s tím bojovat, nikdy nic nedotáhla do zdárného konce, ale když jí hrozí, že přijde o střechu nad hlavou, vzepře se a je rozhodnutá bojovat.

Komedie Dokud se randí v podání MonAmour Mnich, to je zaručený tip na dobrou zábavu. Herečka Monika Nováková odpovídá na pár otázek.

Povězte něco o sobě. Od kdy je divadlo součástí vašeho života?

O sobě moc ráda nemluvím. Ale můžu prozradit, že pracuji jako úředník krajského úřadu a divadlo je tak pro mne takový útěk od reality. Začalo to někdy kolem roku 1987, kdy jsem coby žákyně základní školy navštěvovala dramatický kroužek. Rodiče mě totiž chtěli, coby introvertní Moničku, trošku začlenit do kolektivu. Na první roli se nezapomíná, a tak se role Dráčka Mráčka stala základním kamenem mého divadelního počínání. I když byla na dlouhá léta poslední. K divadlu jsem se vrátila až v roce 2010 na popud mé maminky, která mě prostou větou: „Hergot holka, ty bys měla hrát divadlo,“ popostrčila. A od té doby v tom jedu.

Podle čeho se rozhodnete, jakou hru zvolíte, nazkoušíte a budete hrát?

Divadlo jednoho herce je takový specifický druh divadla. Historicky se příliš takové hry nepsaly, proto jsme víceméně odkázány na současnou tvorbu. I ta je ale velmi limitující, přece jenom mám nějaké fyzické předpoklady. To je právě odpovědí na otázku, proč si píšeme vlastní texty. Ze tří našich her jsou dvě autorské. Prostě, jak ráda říkám: Jsem dobrá herečka, ale odehrát čtyřicetikilovou naivku je i nad mé síly.

Je asi těžší být na jevišti sama než být součástí souboru. Po představení Modelka XXL jste mi řekla, že vám to aspoň nikdo nekazí. Je to tak opravdu snazší? 

Zkusila jsem si celosouborové velké hry a divadlo jednoho herce a zůstala jsem právě u divadla jednoho herce. Nemůžu říct, že by to bylo lepší nebo horší. Je to prostě jiné. Taková nikdy nekončící výzva. A když máte vedle sebe oporu v podobě skvělé režisérky, pak ani nemáte potřebu měnit. I když to neznamená, že bych už nechtěla být součástí nějakého velkého projektu. Trému mám ale pokaždé. Třeba i při padesáté repríze. A vlastně i musím mít, protože když nejsem nervózní já, je nervózní rejža Bety Minářů, a vzhledem k tomu, že mi svítí a zvučí, tak to nemůžu dopustit. Dobré ale je, že jakmile vylezu před diváky, nervozita je pryč.

Jak si lze zapamatovat tak ohromné množství textu?

Vlastní texty jdou samy, vzhledem k tomu, že si je píšeme a strávíme na nich mnoho času, tak to tam potom skáče a drží se snáz. U cizích textů je to horší, tam je potřeba najít si v tom linku, opěrné body a opakovat, opakovat, opakovat. A když už je nejhůř, používám mnemotechnické pomůcky.

Koho byste si chtěla zahrát, v jaké hře nebo čeho byste jako herečka chtěla dosáhnout?

Hodně to souvisí s odpovědí na mé herecké vzory, protože Shirley Valentine nebo Můj báječný rozvod jsou za mě monodramatické Olympy. Nu a pokud by se mi to někdy podařilo, ráda bych si zahrála Fridu Kahlo. Zatím mohu na tuto roli nabídnout akorát kvalitní obočí, takže jde o opravdu hodně nereálný sen.

A kdo je vaším hereckým vzorem?

Přemýšlím. Na můj herecký vzor se mě totiž ještě nikdy nikdo nezeptal. Vezmu-li to ale z pohledu divadla jednoho herce, pak nemohu jinak, než vyslovit dvě jména, a to Eliška Balzerová a Simona Stašová. To jsou dámy, jejichž kvalit asi nikdy nedosáhnu, ale moc bych chtěla, to ano.

Pozvěte na vaši divadelní komedii Dokud se randí do Veselí nad Lužnicí…

Než si dovolím pozvat, musím poděkovat za úžasné přijetí, kterého se nám dostalo při uvedení Modelky XXL. Tentokrát uvedeme naši autorskou hru Dokud se randí. Je to hodinka plná zábavy, někdy až třeskuté, kaskadérských kousků a improvizace u životního příběhu ženy, ve kterém se najde snad každý. Ano, dokonce i muži, i když ti samozřejmě z té druhé strany.

Michaela Jindová

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.