Domácí násilí se často odehrává za zavřenými dveřmi domů a bytů. Ne vždy ale v tichosti. Pokud dojde v krizové situaci k asistenci policie, která rozhodne o dočasném vykázání agresora, může to být pro rodinu svým způsobem záchrana. „Pro oběti je to často důležitý milník, který jim umožní začít situaci řešit. Ukazuje se to na několika posledních případech, kdy samy oběti potvrdily, že kdyby nedošlo k zásahu, neměly by možnost partnera nebo domácnost opustit,“ popisuje Jana Vasková, vedoucí Intervenčního centra.

Podle ní se jedná o lidi, kteří často dlouhodobě žijí v obavách a strachu a nemají možnost situaci řešit dřív. „Primární je, aby si oběť uvědomila, že potřebuje pomoc. Pokud si to sama neuvědomí a není odhodlaná ke změně, je to prakticky neřešitelné,“ dodává.

V Intervenčním centru Charity najdou lidé bezpečný prostor pro vyslechnutí, podporu v krizi a dalších krocích i odborné poradenství v oblasti péče o děti, rozvodu, sociálních dávek nebo zaměstnanecké problematiky. Navíc je možné společně vypracovat bezpečnostní plán nebo pomoci s krizovým ubytováním. Všechny služby jsou bezplatné. Na formy domácího násilí i to, kde hledat pomoc, upozorňují také letáky, které dostalo 50 tisíc domácností v Jihočeském kraji.

Obětem často chybí síla odejít, trpí i děti

Proč oběti často nemají sílu svou situaci řešit dřív? Okolností je vždy víc, ale oběti často chybí síla a odhodlání odejít. Figuruje v tom strach a také psychický stav. „Řeší několik problémů najednou. Je to bydlení, peníze, ztráta zaměstnání, často i zdravotní komplikace. Oběti často somatizují, stres se propisuje do jejich zdravotního stavu a jejich příjem se ještě více snižuje,“ upozorňuje Hana Kadlecová z Intervenčního centra v podcastu Via Caritatis, kde o domácím násilí a jeho formách hovoří.

Velkým tématem jsou vždy děti, které často zůstávají v roli tichých svědků. „Když někdo řekne, že zůstává s násilníkem kvůli dětem, protože nechce trhat rodinu, říkám si, že vůbec neví, o čem mluví. Děti totiž zůstávají v prostředí, kde do sebe jako houba nasávají patologické vztahy mezi rodiči. To je to nejhorší, co mohou zažít,“ dodává Hana Kadlecová. Nezřídka se pak stává, že právě tyto děti se v dospělosti samy obrátí na Intervenční centrum, tentokrát už v roli obětí.

Senioři, často skrytí za zdmi svých domovů

Roste také počet případů domácího násilí v domácnostech seniorů. U starších lidí je překážkou k řešení situace především sociální izolace a vzájemná závislost. Případy násilí ze strany dětí nebo vnoučat nejsou výjimkou.

„Setkáváme se s tím, že násilná osoba, často i pečující, například v případě zdravotního postižení, přebírá pod záminkou pomoci kontrolu nad financemi seniora. Peníze pak používá pro sebe, účty neplatí a senior se ocitá v dluhové pasti, aniž by si to zprvu uvědomil,“ popisuje Hana Kadlecová ekonomickou formu násilí. „Pro seniory je to často vnímáno jako osobní selhání. Často rezignují a berou to jako svůj trest,“ dodává Jana Vasková své zkušenosti, které se opakovaně objevují i na besedách s veřejností, například v seniorských klubech.

Intervenční centrum pro oběti domácího násilí letos pracovalo už s 220 klienty. Pobočky má v Českých Budějovicích, Táboře a Strakonicích. Jeho krizová linka +420 603 281 300 funguje nonstop.

Veronika Rybáčková