Světlá deska nese jména mužů, kteří padli za oběť válečnému běsnění v letech 1914–1918. Jsou jimi: Jan Filip, František Hálek, Václav Hůda, Václav Janoušek, František Kněz, Karel Lukeš, Josef Mikeš, Antonín Miklas, Hynek Miklas, František Novák, František Sládek, Ladislav Vondřička, Václav Vondřička a František Vetíšek.

Martin Červený, starosta Volyně, pod niž Černětice jako místní část spadají, uvedl, že válka vzala životy lidem, kteří měli své sny, plány a naděje. „Bohužel se už nikdy nevrátili domů. První odvedenci z Volyně, Černětic a okolí odjížděli na srbskou frontu už koncem července 1914,“ připomněl starosta. Památník podle něj není jen kámen u cesty, ale tichý svědek utrpení a historického poučení.

Senátor Tomáš Fiala ocenil, že si lidé připomínají i méně známá výročí. V Černěticích zvolili pietní akt k datu vypuknutí první světové války, která začala 28. července 1914. „Byla to strašlivá válka, ale zároveň došlo k obrovskému rozvoji medicíny. Z Čech se jí zúčastnilo 1,2 až 1,4 milionu mužů, z nichž se 140 tisíc nevrátilo. Legie čítaly kolem 90 tisíc dobrovolníků. Pomníky padlým začaly vznikat hned po válce,“ připomněl senátor Fiala.

Autorem podoby památníku je architekt Lukáš Černý, který zdůraznil, že šlo především o iniciativu místních obyvatel. Ti také rozhodli o jeho vzhledu. „Říkali, že nejlepší by byl kámen z místního lomu. Je to kámen z kraje, odkud pocházeli i padlí vojáci. Nechtěli jsme, aby měl památník podobu náhrobku, jako většina těch z první republiky. Navrhli jsme bílou desku z italského mramoru – je v ní symbolika smíření a klidu,“ uvedl architekt.

Veronika Kovářová, členka osadního výboru Černětice–Račí, popsala, že s nápadem na vznik památníku přišel předseda výboru Václav Vávra. „Zajímá se o historii našeho kraje a čte místní kroniky, včetně těch domácích, které lidé psali sami pro sebe. Na pomníku v Předslavicích je zmíněno několik padlých z Černětic, ale pan Vávra zjistil, že seznam není úplný. Navrhl, že si tito vojáci zaslouží vlastní památník ve své rodné obci,“ vysvětlila.

Přípravy trvaly přibližně dva roky. „S městem Volyně jsme domlouvali podobu památníku, místo osazení i vhodný termín odhalení. Město bylo maximálně vstřícné a pomáhalo nám ve všech ohledech,“ ocenila spolupráci Veronika Kovářová.