Když jsme se domlouvali na rozhovoru, padla zmínka o semináři pro trenéry. Chystáte se na nějaké nové angažmá?

To se chystám už od ledna!

Od chvíle, kdy jste předčasně skončil na střídačce pražské Slavie?

Přesně tak. Hledám, zatím nic nemám. Nějaké věci řeším s agentem, nic konkrétního, pochopitelně bych u toho rád zůstal. Během Českých hokejových her se pořádaly online semináře , takže jsem se přihlásil, abych zase nabyl nové vědomosti; člověk se pořád učí. Zajímavé přednášky se týkaly kategorie U15 a mladších, další juniorů a starších, přechodu do NHL a kondiční přípravy, což je pro mne zajímavé. Vždycky jsem zvědavý, co nám řeknou nového.

Angažmá u mládeže byste bral?

Určitě taky, i když samozřejmě rád bych vedl chlapy. Ale i juniorku bych bral, připravoval kluky do áčka, i když mám své sny a cíle jiné. Doba je taková, jaká je. Nebo se taky může stát, že nic neseženu a budu si muset hledat jinou práci, no…

Než jste přišel do Českých Budějovic k juniorce, trénoval jste v hokejové akademii. Nepřipadá v úvahu, že by vaše kroky vedly podobným směrem?

Přemýšlím o tom čím dál víc z toho důvodu, že se teď nic nenaskýtá, nemám nic podepsáno. Ale z mého pohledu je tady těch věcí tolik! Každý má nějakou hokejovou školu, každý je odborník na nějakou dovednost. Ale podle mne chybí odbornost. Je to jenom dobrý výdělek, protože jsou tu pořád děti a jejich rodiče, kteří jsou po hokeji hladoví. Hledají, chtějí mít ze svých ratolestí Jágry a Pastrňáky a jsou ochotni za to platit. Když jsem to dělal já, měl jsem koncepční práci a pracoval na tom klukovi, aby se posouval. Nebral jsem kvantitu, ale chtěl jsem spíš kvalitu. Dnes vidím, že lidi, kteří u mne zůstali nejdéle a řídili se mými radami, kterým jsem říkal, co je v budoucnu čeká, tak se projevují a jsem za to rád. Zmíním Lukáše Pajera, kluka, který byl teď na osmnáctkách. Nebo loni jsem měl Míšu Gaspara z Hradce Kralové, který pak přišel do Slavie. Hrají, jsou v obraze, mají to před sebou otevřené, a to se mi líbí. Když jsem s nimi dělal, bylo jim deset jedenáct let a jsem rád, že to nebyla marná práce. Nějak je to posunulo a dveře mají pořád otevřené, protože jsou to podle mne výborní hokejisté. Takových jmen je řada… Mám radost ze všech hráčů, kteří mi nějakým způsobem prošli rukama a daří se jim.

Napadá mě Tomáš Guman. S Kladnem letos postoupil do extraligy, zahrál si v jednom týmu s Jaromírem Jágrem… Už má leccos za sebou…

Byl taky v Porubě a byl ve Vítkovicích, kde si zkusil extraligu. Vytáhl jsem si ho tehdy do juniorky a pak jsme ho vytáhli nahoru do Budějc. Teď je na Kladně a je to perspektivní kluk. Buď se vám povede prorazit hned v sedmnácti osmnácti letech jako Jiříčkovi a Svozilovi, anebo prostě potřebujete více času na aklimatizaci. Jako Míša Gaspar, jako Tomáš Guman. Pořád jsou to mladí kluci, 97. ročník, v ideálním věku. Mají před sebou tři nebo čtyři roky, a teď už je to o štěstí, jestli prodají, co mají v sobě. Jestli natrefíte na dobrého trenéra, který vám bude věřit, a když uděláte chybu, tak vás nesrazí, ale naopak trošku pozvedne. Pak už rozhodují tyhle věci, není to už o dovednostech, ale zda vám trenér věří a zda i vy si věříte.

Konkurence je veliká! Ale nejen mezi hráči, nýbrž i mezi trenéry, což teď poznáváte na vlastní kůži…

My mladí se teď snažíme – v uvozovkách – vyšťouchnout ty staré matadory. Samozřejmě se vším respektem a úctou k těm chlapům, kteří to řemeslo dělají léta a dělají ho furt dobře. I my si to místečko hledáme. Co jsem zažil ty minulé dva roky, kdy jsem nedotrénoval sezonu v Chomutově a Slavii, tak důvody nebyly z mého pohledu sportovní, že bych byl špatný trenér, ale úplně jiné. Ale k tomu se nechci vracet. Záleží i na tom štěstí. Jestli se líbíte majiteli, manažerovi a ten vám dá prostor, abyste ho přesvědčili o své filozofii, že to s klubem myslíte dobře. Letos to bylo markantní – přišel nový trenér z Litvínova a nechali ho tam, i když to taky nebyla žádná sláva. Někdy prostě manažer věří, že se to zlomí, i když nejsou výsledky, že práce trenéra je dobrá a kluci se pod ním posouvají. Anebo se stane, že vás tam nenechají… Ale to je už úděl trenérské práce.

V Praze jste zřejmě nezůstal…

Ne, jsem zpátky doma v Chlumu u Křemže.

Sledoval jste, jak si vedl Motor po návratu do extraligy?

Sleduji ho pořád. Motor a Sparta jsou dva kluby, které mi zůstanou v srdci navždy, takže celou sezonu jsem se díval, co se děje, co by mohlo být, nemohlo… Když Venca Prospal prohlásil, že po sezoně končí, a já v lednu skončil, trošku jsem doufal, že bych se mohl v nějaké roli zapojit, buď nahoře nebo dole u mládeže. Vypracoval jsem si koncept mládeže, tří až pětiletý, který bych přednesl, kdyby mě oslovili.

A měl jste šanci jej klubu prezentovat?

Mluvil jsem s Alešem Kotalíkem, ale od vedení jsem příležitost, abych řekl nějakou vizi, nedostal. Měl jsem zprávy, že jsem údajně byl napsán jako asistent k áčku, ale to vám řeknou lidi, snad jsem měl být jeden z kandidátů na hlavního trenéra, ale na pohovor si mě nikdo nepozval. Ani do mládeže, i když skončil Lukáš Majer a sháněli manažera.

A co druhý klub vašeho srdce? Se Spartou udržujete kontakty?

Nebudu zastírat, že ano, když ve sportovním vedení jsou mí bývalí spoluhráči Petr Ton a Jarda Hlinka, navíc kamarádi! Je to Sparta, tam je samozřejmě hrozně těžké se dostat. Letos tam sezona dopadla zklamáním, čekali, že budou bojovat ve finále o titul, ale myslím, že tak, jak to Petr s Jardou nastavili, je to velmi dobré. Chce to čas. Ale ten máte v jiném klubu, ve Spartě ne!

Začíná mistrovství světa. I když jste v kariéře reprezentoval, na šampionátu jste si nikdy nezahrál. Byla někdy reálná šance, kdy jste cítil, že saháte po nominaci?

Měl jsem jednu takovou sezonu, kdy jsem byl v nároďáku od prvního srazu. V ročníku 2001 – 2002. Končili jsme Karjalou, kam jelo v uvozovkách béčko, zatímco áčko zůstávalo ve Sportovní hale v Praze. Trenéři, tehdy tam, tuším, byl pan Augusta s panem Martincem, řekli, že hrajeme ve Finsku o tři místa. Že se dva útočníci a jeden obránce v Praze připojí a pojedou na šampionát. Byl tam Jarda Jágr, Petr Čajánek a tihle kluci, kteří měli na programu dva zápasy s Německem, zatímco my jeli na Karjalu. Pamatuji si, že tam byl i Pavel Vlašic jako kustod. Po posledním zápase trenéři řekli v kabině, že k týmu pro mistrovství se připojí Marek Židlický, Zdeněk Sedlák a já. Takže jsem s nadšením volal domů, že jedu na šampionát! Přijeli jsme autobusem ze zimáku na letiště a trenér řekl, že dostal pokyn z Prahy – už nevím, jak to bylo přesně – a je změna v nominaci: k A-týmu se připojí od nás Zdeněk Sedlák, Martin Richter a Ondra Kratěna. Takže já s Markem Židlickým jsme to odnesli a na šampionát jsme nakonec nejeli. Zase jsem volal domů, že nejedu… Chvilku jsem držel kliku, jednou nohou už jsem tam byl a nepovedlo se to.