V Táboře čestní hosté přišli položit věnce a květiny k pietnímu místu někdejšího táborského popraviště, kde zahynulo salvami německých vojáků v době heydrichiády 156 účastníků národního odboje a jejich rodin. Pietního aktu se i letos zúčastnili potomci a příbuzní obětí. Mezi hosty byli senátor Parlamentu Marek Slabý (Spolu) a poslankyně sněmovny Iveta Štefanová (SPD), za táborskou vojenskou posádku plukovník Generálního štábu Leoš Březina, náčelník štábu Vojenské policie Tábor podplukovník Jiří Bednář, velitel 42. mechanizovaného praporu v Táboře podplukovník Jan Slepánek a další představitelé armády, mezi nimi i generálmajor ve výslužbě Josef Diblík a generálporučík ve výslužbě Lubomír Jura. Průvod uzavírali mladí skauti a představitelé Tábora – starosta Štěpán Pavlík a všichni místostarostové – Lenka Horejsková, Martin Mareda a Radoslav Kacerovský. Pamětníka Pražského povstání Stanislava Vodsloně doprovodila předsedkyně Krajské rady seniorů Radka Maxová, ti naopak průvod zahajovali.

Starosta Pavlík se ve svém projevu zaměřil na události v květnu 1945 na Táborsku. Připomněl, že i když byla 7. května 1945 v Remeši podepsána kapitulace Německa a jeho spojenců, situace v táborském regionu zůstávala nejistá. Krajem se valily zástupy německých vojáků i civilistů na útěku. Jejich strach z Rudé armády byl obrovský a chtěli se dostat do amerického zajetí za demarkační čárou, kterou na silnici z Tábora do Písku představoval Podolský most. V blízkosti Tábora se na samém konci války odehrálo ještě několik tragických událostí v Lejčkově a také na křižovatce pod Prasetínem, kde po přestřelce s Němci zůstalo 9. května 1945 přes dvacet mrtvých.

„Území Táborska osvobodila Rudá armáda. Z Tábora Němci odešli v noci z 8. na 9. května. Předání moci se zde odehrálo bez ztrát na životech. Rudá armáda pak přijela 10. května 1945 a ulice lemovaly davy jásajících lidí,“ připomněl starosta Pavlík. A zmínil také táborské rodáky, kteří se významně zapojili do odboje proti nacistům, například Karla Tichého, československého vojáka, velitele výsadku Destroyer, nebo Julia Leitnera, účastníka Slovenského národního povstání. Štěpán Pavlík vyzdvihl jejich osobní, statečné vlastenectví, z něhož podle jeho slov nepotřebovali dělat politický program.

Na pietním aktu se v jednotlivých letech střídají zástupci táborských církví, letos tu promluvil duchovní starokatolické církve Alois Sassmann. Vyjádřil vděk těm, kteří bojovali za svobodu a položili za ni své životy. Zároveň zmínil lítost nad tím, že je lidstvo nepoučitelné. „Na mnoha místech planety stále bují vraždění nevinných a stále si kladu otázku, kde se bere zlo. Pokud pozvedá meč národ proti národu, nechodí v božím světle,“ nezaměřil se duchovní na jednu válku, ale na všechny válečné konflikty světa. Jeho modlitba rezonovala přáním, aby Bůh uzdravil srdce lidí, kteří jsou zaslepení nenávistí v boji o moc a bohatství.

Za oběti pak přítomní společně drželi minutu ticha, do které zněly jen hlasy havranů ze sousedního Pražského sídliště. Ozvaly se tři čestné salvy a pěvecký sbor Hlahol zazpíval českou národní hymnu. Přidal se i duchovní Sassmann.