„Kde se tu vzal?“ ptali se nejen fanoušci, když před rokem krajská liga objevila obra v brance: Davida Ovsjannikova. Tou dobou Hluboká s gólmany experimentovala, hledala novou jedničku. Letos víceméně pravidelně střídá v brance Michálka s Ovsjannikovem. Vyřazovací boje začaly a Rytíři prozatím v partii s Krumlovem vsadili na „věž“. V neděli 15. února s ní slavili výhru 6:2. „Play off je to, na co se všichni těšíme. V pátek se nám to nepovedlo, ale na druhý zápas jsme se dobře připravili, všichni kluci hráli výborně a zvládli jsme to,“ chválil si dlouhán Ovsjannikov. „Kluci výborně blokovali, všichni se snažili. Týmová výhra,“ hodnotil druhé čtvrtfinále.

Navzdory sedmibrankovému přídělu v Krumlově šel za dva dny znovu na led a byla ho plná brána. „Ptal jsem se trenéra a důvěřoval mi,“ pousmál se Ovsjannikov, jenž se odvděčil naprosto spolehlivým výkonem. Naopak soupeř po čtvrté brance gólmany prostřídal. David Ovsjannikov do přestávky kapituloval jen jednou, po utkání se ale na gólový moment nemohl rozpomenout. „Nemá cenu nad tím moc bádat, spíš se posunout dál,“ nechal nahlédnout do své brankářské mysli. Bezmála dvoumetrový maják působí maximálně koncentrovaným, až flegmatickým dojmem. Jako by se ho v zápase svět mimo brankoviště ani netýkal. „Prostě když už jsi gól dostal, musíš chytil další puk,“ vykládá kliďas Ovsjannikov.

Sílu krumlovského celku při čtvrtfinále nikdo nezpochybňuje, předloňský mistr a obhájce stříbra z Hluboké mluví o soupeři s respektem. „Mají super hráče, šikovné… Musíme hrát tak, jako jsme hráli dneska, a doufáme, že to vyjde i ve středu a v pátek,“ povídal David Ovsjannikov po nedělní odvetě. Čeká, že doma rival vyvine veškeré úsilí, aby oplatil Hluboké stejnou mincí. „O tom je play off, tvrdá hra a všichni chtějí vyhrát! Těšíme se. Samozřejmě tam budou těžký věci,“ tuší brankář.

Zatímco loni byl v osmadvaceti letech v soutěži nováčkem, kraj teprve poznával a soupeři testovali, co umí, letos už měl lepší představu, co ho čeká. „Každý chce do play off. Je to zábava a všichni chtějí vyhrát a získat titul. Proto všichni hrajeme hokej,“ užívá si vrchol sezony účastník triatlonových závodů, díky kterým se udržuje ve formě. A také si může přes léto naordinovat individuální přípravu. „Trenérovi jsem to řekl předem. Beru to jako přípravu. Triatlon je o vytrvalosti a pomůže ti i v hokeji, abys byl v dobrý kondici,“ podotýká David Ovsjannikov.

I když pochází z Plzně, stejné příjmení se už před časem v budějovickém hokeji objevilo. Dokonce na stejném postu. Patřilo ale o něco mladšímu Jakubovi. „Mám bratrance, který v mládeži taky hrál za Budějovice. Může to být tak deset let.“ V sezoně, kdy v Motoru trénoval extraligový dorost kouč Radek Bělohlav, bratr hlubockého manažera, se střídal s Danielem Svobodou. David už tou dobou působil v zámoří, kam zamířil z Plzně, aby poznal jiný hokej a získal vzdělání.

„Obojí byla dobrá zkušenost. Odešel jsem do Ameriky, pak do Kanady, do OHL a na univerzitu. Hokej byl výbornej a studium mělo taky velkou úroveň,“ popisuje. V Ontario hockey league potkával hráče, kteří si později splnili sen o NHL. Někteří s ním vysedávali ve stejné kabině, ať to bylo v Saginaw Spirit nebo v Barrie Colts po přestupu do Kanady. Ovsjannikov postupně zaměřil větší pozornost na finance. Ekonomické znalosti, které nabyl během studií, mu dnes zajišťují obživu. „Jsem obchodní ředitel. Máme firmu, která opravuje vlaky pro velkého německého zákazníka,“ objasňuje.

Už v šestnácti letech za oceánem zaujal výškou, měřil šest stop a čtyři palce – a ještě rostl. Poté, co se blýskl na kempu nováčků, mu celek Saginaw Spirit v roce 2013 nabídl smlouvu a otevřel dveře do OHL. Pro zajímavost – na Aukru jste si ještě celkem nedávno mohli koupit Ovsjannikovovu hokejovou kartu ze sezony 2014-2015. K mání byla za rovnou stovku. Už tehdy nosil na dresu Haškovu devětatřicítku a postupně vyzkoušel několik soutěží. „Tři roky jsem byl v OHL, jeden rok o ligu níž a pak jsem šel na univerzitu, kde jsem strávil čtyři roky,“ objasňuje.

Oprášil výstroj a kraj se divil

Po návratu do Čech nechal nějaký čas odpočívat výstroj v koutě, než se dozvěděl, že se Hluboké zranil gólman, dlouholetá opora František Dašek. Rozhodl se, že zkusí štěstí. „Asi dva roky jsem nehrál, chtělo se mi do toho, tak jsem to zkusil,“ usmívá se. Oprášil betony a obstál. Pro Rytíře to byl dar z nebes, našli parťáka k Dušanu Michálkovi. „Kolega v práci někoho z Hluboké znal, tak je kontaktoval. Pak mi zavolal Petr Bělohlav a nějak jsme se domluvili.“ Že pořádně neměl, v čem chytat, je fáma, kterou vyvrací: „Není to pravda, tohle je moje výstroj z univerzity!“

Po pauze se přesvědčil, že řemeslo pořád ovládá. „Pár tréninků to trvá, ale zjistíte, že se to nezapomíná,“ přikývne. Na Hluboké málomluvného gólmana přijali za svého a Ovsjannikov se v týmu rychle zabydlel. „Mám to tady rád,“ potvrzuje. „Kluci jsou výborní, hokej je dobrý a jde to skloubit s prací. Jsem spokojenej,“ chválí si krajské angažmá.

Stihl i několik startů v Kuki aréně, s níž se Rytíři nedávno rozloučili. „Moc jsem tam toho neodchytal, ale bylo to pěkný, se zámkem…“ Hned se mu vybaví zážitek ze zámoří, kde si taky zkusil hokej pod širým nebem. „Jeden zápas jsme odehráli na baseballovém stadionu. Jako Winter Classic. Nebyla tam návštěva jako na NHL, ale nějaký lidi tam byli taky,“ vzpomíná. „Nový zimák bude samozřejmě super,“ těší se do moderní haly muž, jenž loni ve stříbrné sezoně vytrhl Hluboké trn z paty.