Ve středisku pracují silnoproudaři i slaboproudaři a vede jej Petr Přitasil. Část střediska sídlí v Praze, blízko největším zakázkám, ostatní v bývalé baťovské budově na náměstí v Sezimově Ústí. Činnost střediska přiblížil technolog a přípravář Ladislav Švec, který tu působí deset let.

Většinou středisko pracuje na velkých zakázkách vlastní firmy HOCHTIEF CZ, ale zhruba z 15 procent i pro externí zákazníky. „Před nedávnem jsme zahájili práce na rekonstrukci Sporthotelu v Srní na Šumavě. Rekonstruuje se tam zázemí, přistavuje multifunkční hala se squashovými kurty,“ uvádí Ladislav Švec příklad práce elektrikářů HOCHTIEFu pro externího zákazníka, kterou v soutěži vyhráli.

Začínali na Temelíně

Historie střediska sahá až do roku 1985, vzniklo při výstavbě Jaderné elektrárny Temelín. Tehdy mělo středisko 120 zaměstnanců, úměrně této obří stavbě. Dnešní úsek silnoproudu zajišťuje kompletní dodávky elektroinstalací na klíč, od trafostanic, přes měření a regulace. Stejně tak se na klíč dodávají zakázky z oblasti slaboproudu. Středisko elektro má celkem 34 zaměstnanců.

„V současné době pracujeme na dvou velkých projektech – Administrativně bytovém komplexu Lomnického v Praze–Nuslích a na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT v Praze, kde se staví jedna kompletně nová budova a druhá se rekonstruuje a dostavuje,“ říká Ladislav Švec. Na nedostatek práce si určitě nestěžuje a elektrikáři HOCHTIEFu se rádi ohlížejí i za akcemi, které už mají úspěšně za sebou.

„Realizovali jsme prodloužení metra trasy A, dělali jsme veškerou elektroinstalaci na stanici Nemocnice Motol, a také Nové divadlo v Plzni. Po sto letech to bylo první nově postavené divadlo v republice, otevíralo se 1. září 2014. To byla velká výzva. V divadle musí fungovat např. scénické osvětlení – na tom jsme spolupracovali s externí firmou, akustika, ozvučení, byl to ale krásný rok a půl zajímavé práce,“ dodal technolog.

Elektřina oživuje srdce divadla

Zavzpomínal na technického ředitele plzeňského divadla Jaroslava Möllera, který stavbou doslova žil. „Než se stavba realizovala, jezdil po světě, aby viděl, jak kde divadla fungují a přesně věděl, co by si pro svoje divadlo přál. Pracoval tam 45 let a nové divadlo byl jeho sen. Je to prostě nádhera, když takovému člověku můžete jeho sen splnit a divadlo se rozzáří v celé své kráse. Bez elektřiny by to samozřejmě nešlo,“ dodává Ladislav Švec.

Za zmínku určitě stojí, jak se elektrikářská profese mění a jestli dnešní školy dobře připravují budoucí elektrikáře pro praxi. „Pokud jde o historii, já to mohu porovnávat až od roku 1995, ale pamětníky z dob vzniku střediska na Temelíně tu máme, třeba Vladimíra Bušáka nebo Bohumila Janka. To jsou poslední skauti z doby, kdy třeba rozvody vysokého napětí měly ještě olejové izolace. Technologie se rozvíjejí velmi rychle. A mění se i normy, proto naši elektrikáři každé tři roky absolvují přezkoušení z vyhlášky. Na dodržování legislativy klademe velký důraz,“ pokračuje technolog střediska. „A jestli dnešní školy dobře připravují žáky, tak na to vůbec nedokážu odpovědět, protože ze škol k nám mladí lidé nepřicházejí. Našemu nejmladšímu montérovi je 32 let,“ potvrzuje Ladislav Švec známou bolest českého hospodářství, kde chybí řemeslníci všeho druhu.

Za elektrikáři jsou vidět konkrétní výsledky a z toho mají dobrý pocit. „Na stavbu plzeňského divadla jsme přišli ve stadiu, kdy tam stál ohromný monolit dokončený ze 75 procent, a na nás bylo ho oživit elektřinou. Udělat kabelové trasy, kabely natahat, osadit rozvaděče, zapojit, instalovat koncové prvky – světla, vypínače, a všechno zprovoznit. Divadlo má centrální bateriový systém pro nouzové osvětlení v případě výpadku elektřiny a motogenerátor jako náhradní zdroj, aby i při výpadku fungovaly požární zařízení a ventilátory. To všechno jsme zprovozňovali,“ popisuje technolog střediska. „Elektřina je srdcem celého objektu, bez elektřiny by dnes nebylo nic, to už si ani neuvědomujeme,“ dodává a přidává ještě jednu vzpomínku.

„V roce 2005 jsme získali ocenění Stavba roku za vybudování Centra řízení letového provozu v Jenči u Prahy. Odtud se řídí veškerý letový provoz nad republikou. To byla taky hodně náročná akce,“ zmiňuje závěrem Ladislav Švec a okamžitě má i odpověď na otázku, jestli mají zaměstnanci českého HOCHTIEFu přehled i o tom, co se pod touto značkou staví ve světě. „Určitě. Firma HOCHTIEF teď například dokončuje gigantický projekt hamburské Labské filharmonie, je to naprosto výjimečná stavba, která stojí na uměle vybudovaném ostrově uprostřed Labe,“ potvrzuje Ladislav Švec, že i elektrikáři závodu Speciální činnosti se považují za součást světové stavbařské rodiny společnosti HOCHTIEF.

-pr-