Eva Šnokhausová je rodačkou z Trhových Svinů, kde se narodila, vyrostla a dodnes tam žije. „Tohle město je můj domov, cítím k němu hluboké pouto,“ říká žena, která i přes bohaté životní zkušenosti zůstává skromná a srdečná.

Zapište si mě, budu chodit

„Víra v Boha hraje v mém životě zásadní roli, prolíná se celým mým životem,“ poznamenává. K římskokatolické církvi ji přivedli rodiče Marie a František. Dětství prožila v malém domku, na který dodnes s láskou vzpomíná. Právě tam si jako malá osvojila výslovnost hlásky r – a to díky leknutí z probíhajícího psa, které z ní vymáčklo památné: Pozorku! Od mala měla potřebu být v kolektivu, jak sama říká. Když jednou jako čtyřletá potají utekla do blízké školky, učitelce tam jednoduše oznámila: „Zapište si mě, budu chodit.“ A skutečně se jí to brzy splnilo.
Po přestěhování do bytovky si užívala dětství plné her – vybijku, bruslení nebo hru na četníky a zloděje… Přestože se v malém dvoupokojovém bytě tísnila s rodiči a dvěma sestrami, starší Marií a mladší Hanou, vzpomíná na toto období ráda. Když byla v pubertě, rodina se přestěhovala do vlastního domu, který sama postavila.

Už v deváté třídě paní Evě nadbíhal spolužák, který se později stal jejím manželem. Společně vystudovali Střední ekonomickou školu v Českých Budějovicích. „Učitelé, jako paní profesorka Hasilová, mi zůstali v paměti dodnes. Kdo ji znal, ví, o čem mluvím,“ usmívá se.
Po maturitě Eva Šnokhausová pracovala nejprve na českobudějovickém vojenském letišti jako občanský pracovník. Byla účetní. Později pracovala na Okresní vojenské správě ve spisovně a nakonec nastoupila do České spořitelny. Mezitím se v roce 1974 vdala a stala se za dva roky poprvé maminkou dcery Evy, o dva roky později druhé dcery Petry.
Rodičovství spojila paní Eva se stavbou dalšího domu – tentokrát svého vlastního. Po mateřské se krátce vrátila do spořitelny, ale složité dojíždění a péče o děti ji přivedly zpět do Trhových Svinů, kde našla uplatnění na základní škole a gymnáziu jako administrativní pracovnice. Po několika letech se vrátila do místní pobočky spořitelny.
Když po deseti letech přišla reorganizace, přijala výzvu a nastoupila na Krajský úřad v Českých Budějovicích. Na oddělení přezkumu hospodaření obcí zůstala až do roku 2020. „Byl tam výborný kolektiv, scházíme se dodnes,“ říká.

Aktivní gymnastka v mládí

V mládí se aktivně věnovala sportovní gymnastice a i nyní si po ránu často ráda zacvičí. „To abych vyhnala neduhy z těla,“ dodává aktivní Eva. Vedle práce a rodiny hrála důležitou roli i příroda. Miluje turistiku, chalupaření a zahradničení. „Od útlého věku jsem pomáhala mamince, jak v kuchyni, tak i na zahradě. S taťkou jsem zase trhala ovoce, roubovala a prořezávala stromy,“ vzpomíná. Po otci zdědila lásku ke včelám, převzala jeho chov. „Nemám koníčka, ale koně – zahradu, přírodu, chalupu,“ žertuje.
Má ráda les, chodí na borůvky a houby, protože si v osamocení ráda užívá přírody.

Děti jí vnášely do života radost

„Ráda vařím nebo peču, koláče i dorty. Oblíbeným jídlem mých vnoučat byl španělský ptáček s knedlíkem.“ S láskou vzpomíná na dětství svých vnoučat, kterým vařila, pekla, hrála s nimi hry a ukládala je ke spánku. „Každému jsem masírovala nožky a záda. Moc se jim to líbilo.“ zasněně vypráví.
Vnoučata má čtyři – dvojčata Evičku a Rendu, dnes už vysokoškoláky, gymnazistku Barborku od dcery Evy a nejmladšího Radovánka od dcery Petry. Děti jí vnášely do života radost, podobně jako nyní kamarád Vláďa, kterého zná už od dětství, a banda dalších známých, se kterými každoročně vyráží na rekreaci do slovenské Podhájské nebo tráví čas na chalupě.
Dlouhá léta se Eva Šnokhausová věnovala veřejnému životu. Tři volební období byla členkou zastupitelstva města, pomáhala s účetnictvím různým místním spolkům. Politiku – domácí i světovou, sleduje stále.

Mladým lidem by přála odvahu a hrdost

„Aby šli za svým cílem, aby čerpali z historie, respektovali rodiče a zajímali se o svět. Aby dokázali hájit české hodnoty, český jazyk i českou korunu. A hlavně, aby měli v srdci lásku a pokoru,“ říká paní Eva.

-pr-