Sekeromlaty se v pravěku využívaly nejen jako pracovní nástroj, ale i jako úderná nebo sečná zbraň. „Tento zajímavý kus broušené kamenné industrie byl vyroben ze zelené břidlice. Je dlouhý necelých patnáct centimetrů a široký čtyři centimetry. Vysoký je téměř pět centimetrů. Kromě téměř hladkého povrchu, který si zaslouží poklonu tehdejšímu výrobci, stojí za pozornost vrtaný otvor o průměru dva a půl centimetru. Do kamene se vrtalo kamenným vrtákem, který se podsypával pískem. Rýhy po vrtání otvoru jsou dodnes patrné,“ popsal ředitel.

Doklad o neolitickém osídlení Dačicka odevzdal v roce 1972 odborný učitel Karel Pecha ze Staré školy. Archeologická sbírka muzea tak získala přírůstek, který pomůže osvětlit další část historie regionu. „Období neolitu bylo obdobím změn. Docházelo k útlumu loveckých a sběračských komunit a díky nově příchozímu zemědělství i chovu dobytka lidé začínali s usedlým způsobem života. Na Dačicku se setkáme s desítkami neolitických lokalit s ojedinělými nálezy. Cílem a snad i vroucným přáním by bylo objevit některá kompletní sídliště,“ dodal Martin Rchlík. Lokalitami s ojedinělými nálezy jsou v okolí Dačic například Myslůvka, Kostelní Myslová, Kostelní Vydří, Velký Pěčín, Malý Pěčín, Hříšice, Bílkov, Peč, Urbaneč, Lidéřovice, Český Rudolec, Olšany, Slavonice a okolí Písečné.

Zzajímavý je mimo jiné právě katastr Starého Hobzí, kde došlo u řeky Dyje v období od 30. do 60. let 20. století k nálezu několika kamenných seker. „Takováto kumulace nálezů ukazuje na stabilnější možnost pravěkého osídlení. Osadu z období kultury s lineární keramikou předpokládal v Dubí u Hradišťka už Jaroslav Liška, okresní cestmistr a kustod dačického muzea. Existenci neolitického sídliště se bohužel ale nedokázalo při opětovném zevrubném výzkumu lokality prokázat. Výzkumy nepřinesly žádné artefakty z udávané doby. Nad domnělým staroneolitickým sídlištěm na trati Dubí u Hradišťka se i nadále tedy vznáší pomyslný otazník,“ doplnil ředitel muzea.