Kdo vás k hokejbalu v mládí přivedl?
V našich dětských letech si každý kluk hrál za barákem na hřišti s hokejkou a míčkem, to se dnes vidí jen málo. Na základní škole jsme s třídou chodili každoročně reprezentovat školu na turnaj Hokejbal proti drogám. Odtud si mě a pár dalších kluků pozvali trenéři Jirka Leffler a Petr Velek do začínajícího kroužku hokejbalu, kde pak založili žákovské družstvo, které začalo právě v sezoně 2005–06, kdy jsem začal, hrát krajský přebor.

Začínal jste v poli, nebo jste si hned od hokejbalových začátků stoupl do branky?
Jak jsem již říkal, začínali jsme s kluky za barákem a tam jsme se střídali na všech postech. V bráně mě to ale bavilo ze všeho nejvíce, tak už jsem tam zůstal.

Už jste zmínil, že chytáte také hokej za Vimperk. Dá se porovnat hokejbalová výstroj brankáře s tou hokejovou?
Brankářskou výstroj používám tu samou. Nevýhodou na hokejbale je, když prší, protože pak je celá výstroj nasáklá vodou, a tím pádem i o dost těžší. Pohyb v hokejbalovém brankovišti se gólman prostě musí naučit a pak už to ani nevnímá. Největší nevýhodou oproti hokeji je, že se nemůžete sklouznout a musíte se stále přemísťovat na nohou. Nyní už je ale většina hokejbalových hřišť pokryta plastovým povrchem, na kterém se nechá sklouznout lépe.

Po podzimu jste byl statisticky nejlepším gólmanem soutěže. Co říkáte na své osobní výkony, a jak byste zhodnotil celý podzim z pohledu manšaftu?
Podzim se vydařil nejen mně, ale i celému týmu. S osobními výkony můžu být po podzimní části jen spokojen. Dařilo se nám jak v obranné, tak v útočné fázi a moje statistiky se odráží v týmovém výkonu. Na statistiky ale přes sezonu moc nekoukám, důležitější jsou vždycky body týmu. S Prachaticemi jsme byli na prvním místě po podzimní části první ligy, což bych připsal asi tomu, že jsme byli prakticky pokaždé v takřka stejné sestavě. Nesmíme však usnout na vavřínech, určitě je stále na čem pracovat.

Přípravu máte za sebou – porazili jste Suchdol a nestačili na Plzeň. Jak jste zápasy viděl?
Na zápas se Suchdolem jsme se nesešli v optimální sestavě, leckdo byl ještě na dovolených, nebo měl jiné povinnosti. I přesto, že měl soupeř z druhé ligy střeleckou převahu, tak se nám podařilo vyhrát 6:2. V Plzni to bylo úplně jiné, poměřili jsme síly s extraligovým týmem. Zápas byl pro všechny fyzicky náročný, ale drželi jsme krok s výborně hrajícím soupeřem až do půlky třetí třetiny. Zápas skončil 5:2 pro HBC Plzeň. Příprava na jarní část sezony to byla velmi kvalitní, v obou zápasech jsem se v brance měl co ohánět.

Myslíte si tedy, že máte dobře natrénováno, a že jste dobře připraveni?
Přes zimu jsme měli společné tréninky v tělocvičně, ale převládala spíše individuální příprava. Naši soupeři se přes zimní přestávku určitě také dobře připravovali, my tak musíme být na jarní část dobře nachystáni. Cílem je pro náš tým určitě play off a postup přes čtvrtfinále.

Vzhledem k tomu, že přezimujete na prvním místě, se musím zeptat i na váš sen – nepošilháváte tak trochu v koutku duše i po nejvyšší soutěži?
Před dvěma lety jsem byl na střídavý start v HC Kert Park Praha, kde jsem si vyzkoušel tréninky extraligového celku. Do zápasu jsem se ale bohužel nedostal. Přesto jsem rád, že jsem získal nějaké nové zkušenosti. Kdyby se naskytla další taková příležitost, určitě bych neváhal. S týmem Prachatic jsme ale teprve loni postoupili do první ligy, tudíž ambice na extraligu zatím nejsou. Možná za pár let bychom to mohli zkusit.

Jarní část jste zahájili v jihočeském derby na hřišti Jindřichova Hradce. Jak jste jednobodový zápas viděl?
Herně i po střelecké stránce jsme byli aktivnější, soupeř z Jindřichova Hradce dobře bránil. Přesto šli domácí ve druhé třetině do vedení. My jsme stále nemohli najít recept na výborně chytajícího gólmana. Až v poslední minutě jsme se konečně střelecky prosadili a srovnali stav na 1:1. V prodloužení gól nepadl a v následných nájezdech jsme neuspěli, takže jsme přivezli z Jindřichova Hradce pouze bod po prohře 1:2 na nájezdy. Věřím, že to pro nás bude impulsem, jak některé věci zlepšit.