Na sezonu 2004–05 se vrátil do mateřského Slovanu a vyhrál slovenský titul. V té samé sezoně si zahrál i své první mistrovství světa v dospělém hokeji. Celkem se nakonec v dresu slovenské reprezentace zúčastnil šesti světových šampionátů a v roce 2012 vybojoval stříbrnou medaili. O dva roky později si zahrál i na olympijských hrách a za reprezentaci odehrál celkem 105 utkání.

Klíčové doporučení od Michala Hudce

Po sezoně 2004–05 udělal rozhodnutí, které ovlivnilo prakticky celý zbytek jeho hokejové kariéry. Když se slovenského útočníka Michal Hudce vedení Motoru zeptalo, zda by neměl tip na nějakého obránce, který by hokejově i charakterově zapadl, napadl jej právě „Renda“. Následně tedy Vydarený odešel do Českých Budějovic a od té doby zůstal věrný české extralize, kterou si zahrál ještě v dresu Sparty a Hradce Králové. Do Budějovic se vrátil a s Motorem postoupil v roce 2020 do nejvyšší soutěže. V extralize překonal metu 700 odehraných zápasů. Končí poctivý pracant, který hrál srdcem a příznivci i hokejisté Motoru si jej vždycky vážili nejen pro hokejové, ale i lidské kvality. Je velká škoda, že se nemohl rozloučit před zaplněnou Budvar arénou, jak by si to jistě zasloužil.

Na poslední komerční přestávku nedělního zápasu s Třincem si Motor připravil pro loučícího se kapitána René Vydareného (39) dojemné video s přáním od jeho velkých spoluhráčů z celé kariéry. Hodně štěstí do života „po hokeji“ mu popřáli budějovický matador Milan Gulaš, bývalý spoluhráč Viktor Hübl, kamarád ze slovenské reprezentace Marián Gáborík nebo třeba už zmíněný slovenský forvard Michal Hudec.

Co tedy Vydarenému vzkázali jeho bývalí spoluhráči?

Milan Gulaš: „Ahoj Rendo, moc tě zdravím. Jsi jeden z nejpoctivějších borců, které jsem měl možnost poznat. Gratuluji ti ke skvělé kariéře, podařilo se ti plno úspěchů, klobouk dolů. Určitě se v létě uvidíme.“

Marián Gáborík: „Renéčko, chtěl bych ti poděkovat k bohaté kariéře. Jsem rád, že jsme si spolu mohli zahrát v repre, hlavně když se nám podařilo získat bronz na osmnáctkách, to si určitě dobře pamatuješ. Teď máš před sebou novou část života, tak držím palce a užívej si to.“

Václav Prospal: „Rendo, obrovská gratulace k fantastické kariéře. Dosáhl si fantastických úspěchů a já jsem moc rád, že jsem s tebou mohl hrát jako spoluhráč a teď tě tu mít i jako trenér. Přinesl jsi sem obrovský profesionalismus. Moc si vážím těch tří let, co jsme tu spolu byli, a že si nám pomohl s postupem do extraligy. Přeji všechno nejlepší do druhé části života a pořádně si to užívej.“

Michal Hudec: „Nastal ten den, před kterým máme my hokejisté respekt, a to je konec. Život ale pokračuje dál. Máme krásné vzpomínky a dlouhé roky o čem vyprávět, protože tvůj hokejový život byl fantastický. Když si vzpomenu na to, jak se mě v Budějovicích ptali, jestli neznám nějakého obránce, který by teoreticky zapadl do kolektivu a do naší mozaiky, jsem teď strašně rád, že jsi mě napadl ty. Celou dobu jsme si to užívali, pro mě to bylo fantastických pět let s tebou i ostatními spoluhráči. Gratuluji ti k úžasné kariéře a určitě se brzy uvidíme. Drž se!“

Viktor Hübl: „Ahoj Rendo, dozvídám se, že už budeš končit. Je to škoda, myslel jsem, že tě ještě potkám na ledě, ale doufám, že se pak potkáme alespoň v létě. Chtěl bych ti poděkovat, že jsem tě mohl poznat jako spoluhráče a poznal jsem tě jako hokejistu i jako výborného člověka. Měj se a drž se i v dalším životě.“

Jiří Šimánek: „Čau Renéčko, byl jsem s tebou převážnou část hokejové kariéry. Patnáct let v kuse je dlouhá doba. Myslím, že za tu dobu jsme v hokeji zažili spoustu zklamání, ale i úspěchů. Tvá kariéra byla dlouhá a úspěšná, zažil si mistrovství světa i olympiádu, to může říct málokdo. Mě si obohatil slovem „óne“, které teď můžu použít kdekoliv a v jakékoliv větě. Do budoucna ti přeju, ať se ti daří a děláš, co chceš.“

Pavel Pýcha: „Chtěl bych ti moc pogratulovat k úžasné kariéře a jsem moc rád, že jsem měl možnost si s tebou tři roky zahrát a vidět, jak se připravuješ na tréninky a zápasy a zároveň se od tebe něco naučit. Přeju ti všechno nejlepší do další kariéry.“

Karel Plášil: „Vážím si tě nejen jako hráče, ale především jako člověka. Dal jsi mi spoustu cenných rád do života i do hokeje a za to bych ti hrozně rád poděkoval. Když jsem nastupoval do mužů, byl jsem tu s tebou a jsem rád, že s tebou nyní mohu být i u konce tvé hráčské kariéry. Přeji tobě i tvé rodině hodně štěstí a úspěchů do nové životní etapy a držím palce.“