Kdy a kam

  • Enjoy aour pho!

    Čtvrtek 21.2 19:00 - Vodňany, Muzeum a galerie

    Přednáška s ukázkou fotografií z cest po Vietnamu.

  • Klíčové události 20. století

    Čtvrtek 21.2 19:00 - Vodňany, Muzeum a galerie

    Přednáška.

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Soutěže (1)

 
 
 
 

Miss čtenářů Jižní Čechy TEĎ

Která soutěžící se vám líbí nejvíce?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Fenomén August Sedláček: Příběh vůle a obrovské píle

August Sedláček

August Sedláček

PÍSEK – Je až obdivuhodné, kolik toho ve své praxi historika a archiváře dokázal shromáždit August Sedláček. Rodák z Mladé Vožice spojil svůj život také s Pískem, kde na něj nedávno vzpomněla beseda pořádaná spolkem Přátelé Kamenného mostu. Když současný ředitel Prácheňského muzea v Písku Jiří Prášek vyprávěl, co všechno August Sedláček prožil a vytvořil, nikdo nepochyboval, že tvrzení o nejpilnějším českém člověku zase nebude až tak daleko od reality. August Sedláček se narodil 28. srpna 1843 v Mladé Vožici. V osmi letech se s rodiči přestěhoval do Počátek, kam byl jeho otec přeložen jako soudce. Gymnázium začal studovat v Jihlavě, maturoval v Písku v roce 1863. Poté studoval na filozofické fakultě v Praze.

 

První inspirace

Jiří Prášek řekl, že Augusta Sedláčka jako malého inspiroval hrad Šelmberk u Mladé Vožice. „On ho začal malovat, sbíral o něm informace. Řekl si, že jednou o všech hradech vydá velké dílo. Jako malý chlapec se začal učit jazyky, četl v mapách, zajímal se o historii. Dokonce si vymyslel, že bude méně spát, aby stihl udělat více práce. Vydržel to ale jen pár týdnů a pak zjistil, že je malátný a unavený," pokračoval ředitel Prácheňského muzea. Proto také začal besedu Sedláčkovým citátem o tom, aby člověk prospal klidně polovinu života, protože v té druhé pak bude mít dostatek energie na práci.

Zajímavé je, že ze školy v Jihlavě musel Sedláček odejít. V záznamech jihlavského gymnázia je překvapivě psáno, že to byl student nedostatečné píle. Odešel do Písku, kde dostudoval. Pak si to namířil na filozofickou fakultu do Prahy, kde si také přivydělával opisem archiválií. „On si při té práci vždy ulil i nějaké informace pro sebe a založil si svou kartotéku. Odpoledne dával také kondice – vyučoval hlavně německý jazyk," zmínil Prášek. Sedláčkova kartotéka, kterou dnes spravuje Historický ústav akademie věd, obsahuje stovky tisíc lístků. Existuje i kartotéka vztahující se k dějinám Písku, která je v píseckém archivu.

Neúnavný chodec

August Sedláček vyučoval v Litomyšli, kde pro město také vytvořil historickou topografii domů na náměstí. Jako profesor působil i v Rychnově nad Kněžnou, kde se poznal se svou ženou Ernestou Hlavatou, se kterou se v roce 1871 oženil. Učil také v Táboře, odkud se po smrti ženy přesunul na penzi do Písku. „Z Tábora podnikal své známé cesty po archivech v Čechách. Žádný člověk toho snad nenachodil tolik, co Sedláček po hradech a tvrzích. Byl schopen ujít třeba 100 kilometrů za den. Jeho tatínek mu poradil fígl, aby se na své cestě vždy zastavil u vody a namočil si nohy. A fungovalo to. I když jednou si Sedláček poznamenal, že měl od samého namáčení nohy rozbolavělé," uvedl Jiří Prášek.

Jelikož Sedláček učil, své cesty podnikal o školních prázdninách nebo ve dnech volna. „Dnes je bádání v archivech pohodlné, ale tenkrát to tak nebylo. Když Sedláček přišel do města nebo obce a chtěl nahlédnout do archivu, vzali ho do sklepa, na půdu nebo do kolny. Aby mohl v archivech bádat, musel je nejdříve urovnat. Prošel 80 archivů v Čechách, dostal se i do ciziny. Říká se, že jeho dílo Hrady, zámky a tvrze Království českého je největší dílo české literatury vytvořené jediným člověkem. Při tom zvládl napsat i místopisný slovník, když už navštěvoval vesničky," řekl Jiří Prášek a doplnil, že Sedláček zpracoval asi 300 hesel do Ottova slovníku naučného. Sedláček napsal mimo jiné také Dějiny kraje Prácheňského nebo Dějiny královského a krajského města Písku a dlouhou řadu dalších publikací. Jeho bibliografie čítá na dvě stovky prací od brožurek po silné knihy. „No nebyl to nejpilnější český člověk?," položil Jiří Prášek řečnickou otázku. Sedláček měl také sbírku známek, ale o jejím osudu se neví. Naopak jeho sbírku mincí získalo darem Prácheňské muzeum v Písku.

Životní zvraty

Manželka Augusta Sedláčka v Táboře vážně onemocněla a zemřela. Bylo to prý už v době, kdy byli manželé rozhodnuti o přestěhování do Písku. Tam pak Sedláček sám odešel, bydlel v domě v dnešní Žižkově ulici nad poštou, kde je také osazena pamětní deska. Asi nikoho nepřekvapí, že penzista Sedláček se v Písku také pustil do uspořádání archivu. Jeho část byla na půdě radnice, spisy byly zaprášené, okousané od myší a vlhké. Jiří Prášek připomněl, že Sedláček si na uspořádání archivu přál vyčlenit suchou místnost a pomocníky. Pro studenty také uspořádal přednášku o důležitosti uchovávání historických dokumentů a listin a některé tak nadchl, že mu po škole chodili pomáhat rovnat písecký archiv. Po smrti ředitele muzea se stal Sedláček ředitelem muzea a archivu.

Za první světové války nastaly problémy a ani August Sedláček, který toho tolik vytvořil, neměl na růžích ustláno. „Neměl velkou penzi, starala se o něj hospodyně," vzpomněl Jiří Prášek. Přidal také příběh o tom, jak Sedláčkovi jeho hospodyně ušila noční košile z píseckého praporu. „Sedláček byl v roce 1921 autorem modro-zlatého praporu města, který dostal darem. Když byla nouze o látku, ušila mu hospodyně noční košile z vlajky."

V roce 1922 se podruhé oženil s učitelkou Terezou Barcalovou. Byl mezi nimi rozdíl 40 let, Sedláčkovi bylo skoro 80 let. „Maminka to Tereze Barcalové rozmlouvala a říkala jí, že Sedláčka mají všichni za podivína, který jen vysedává v archivech. Ale ona ho chtěla za muže. Ve vzpomínkách je jejich setkání, kde mu Tereza Bracalová na svatbu kývla, popisováno jako v červené knihovně. Vzali se 26. dubna 1922 v sedm hodin ráno v Děkanském kostele," uvedl Jiří Prášek. Sedláček žil velmi střídmě a dodržoval přesný denní režim. Říkalo se, že by si podle něj mohli lidé řídit hodinky.

Na sklonku života

Další zálibou Augusta Sedláčka bylo zahradničení. V místech, dnes stojí masokombinát, měl oplocenou zahradu, kde pěstoval všechno možné. „Chtěl zahradu darovat rolnické škole jako arboretum. Jenže za války mravy lidí zhrubly. Zahradu Sedláčkovi několikrát vykradli," pokračoval Jiří Prášek. Sedláček ze vzteku zahradu v hospodě vcelku levně prodal, ale pak ho to mrzelo. O věhlasu Augusta Sedláčka svědčí i fakt, že mu Tomáš Garrigue Masaryk poslal k výročí 80. narozenin deset tisíc korun.

„Když bylo Sedláčkovi 82 let, onemocněl anginou pectoris. Ta se v té době moc nedala léčit. Sedláček to před svou ženou úzkostlivě tajil a prosil i svého lékaře, aby to zamlčoval. V roce 1926 Sedláček ulehl se zápalem plic, měl navíc růži v obličeji. Patnáctého ledna o půlnoci 1926 zemřel. Sedmnáctého ledna byl pochován na svatotrojickém hřbitově. Zajímavé je, že tam byla v roce 1972 tajně pochována i jeho manželka. Na hřbitově se ale už totiž nesmělo pohřbívat. Je to jistě poslední pohřbený člověk na tomto hřbitově," dodal Jiří Prášek.

 

Diskuse k článku - napište váš názor
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace