Ve skupině D hráči Borku hleděli v konečné tabulce na záda Nové Včelnici, na kterou ztráceli bod, přesto se jim dodatečně otevřela možnost postoupit ze druhého místa. Šancí nepohrdli: „Sedlice nechtěla, tak jsme šli my.“ Ve skupině A budou v roli nováčka potkávat z českobudějovického rajónu i Planou, Kamenný Újezd, a hlavně sousedy z Hrdějovic – to bude derby, jak se patří!

V posledních sezonách se Borek může na postu stopera opírat o výkony zkušeného Martina Leštiny. Ten si za Dynamo připsal 124 zápasů v nejvyšší soutěži a další přidal během hostování v Příbrami. Poznal fotbal na všech úrovních, v tuzemské „sbírce“ soutěží mu chybí už jen starty v okresní čtvrté třídě, které se ale Borek k radosti svých příznivců rok od roku vzdaluje! Naopak zabydluje se v krajských vodách. Překvapení? Jak pro koho. Martin Leština se nediví, podle svých slov útok na přední místa čekal: „Překvapení to nebylo, protože manšaft jsme na to měli, od začátku jsme se drželi na špici. Přetahovali jsme se s Novou Včelnicí a Neplachovem. Oba soupeře jsme jak doma, tak venku porazili, ale bohužel jsme body poztráceli jinde, takže to stačilo na druhé místo,“ rekapituluje 42letý stoper.

Jak se ukázalo, i druhé místo bylo postupové, a tak na Borku mohou zase slavit. A současně trochu litovat, že o tu první, bezprostřední radost na hřišti po posledním kole byli ochuzeni. Škoda, třeba to příště bude se vším všudy! „Na příští týden jsme svolali schůzku a postup zapijeme,“ ujišťuje s úsměvem Leština.

V hlavní roli zkušenost

Bývalý mládežnický reprezentant chválí současný kádr. „Máme dobrý manšaft. Já, Radek Horejš, David Hájek, který taky prošel Dynamem… Je tam teď Honza Čermín z Hluboké, Sláva Baščevan z Rudolfova, takže zkušenost starších tam je a spíše potřebujeme mladé,“ zamýšlí se Martin Leština, a pokud ho zrovna netrápí zranění, užívá si pozici hráče. Trenéřinu odkládá na pozdější dobu, až pověsí kopačky na hřebík. „Vedl jsem děti na Borku, ale to bylo ještě v době, kdy jsem hrál v Rakousku. A bylo to hrozně našláplé! Pondělí trénink, úterý trénink, zápas… Pořád jsem byl na hřišti, doma vůbec. Už to nešlo,“ vzpomíná Martin Leština.

Už si nevydělává fotbalem, a tak musí dokazovat, že ruce má neméně šikovné než nohy. „Pro obec pracuji jako údržbář,“ líčí. Navíc je na Borku členem zastupitelstva. S obcí na periferii krajského města se budějovický odchovanec sžil. „Žijeme tam už šestnáct let a užívám si, že můžu jet na hřiště na kole, dát si pivko. Na to jsem se těšil, protože v Rakousku parta nebyla, člověk sedl do auta a jel domů,“ srovnává osud legionáře.

Trénovat chce jen doma

Martin Leština po Dynamu okusil rakouský fotbal a doma na jihu nahlédl do kraje: vystřídal angažmá v Lažišti, na Hluboké a v Prachaticích. Na Borek jako kdyby přinesl vítěznou mentalitu, od jeho příchodu FK stoupá výš a výš. „První rok jsme ze třetí třídy hned postoupili do okresu. Následující dvě sezony se nedohrály kvuli covidu. Další rok jsme postoupili z okresu do I.B a teď zase do I.A,“ chválí si Martin Leština, jenž prý návrat do vrcholového fotbalu neplánuje. „Nemám zájem. Prostě ne. I když mám trenérskou béčkovou licenci, maximálně povedu děti u nás na Borku,“ uzavírá odhodlaně táta dvou volejbalistek, které nejen, že si fotbal také vyzkoušeli, ale po otci zdědily obranářské geny, protože shodně nastupují na postu libera.