V Nemanicích je vítaným hostem, vždyť tam strávil kus fotbalového života, na který rád vzpomíná. Sváteční porážka Rudolfova 1:2 byla v porovnání s tím epizoda, malichernost, nad kterou někdejší ofenzivní eso jen mávlo rukou. S úsměvem si Novotný dobíral domácího matadora Aleše Motla, jenž zařídil penaltu, z níž padl na konci vítězný gól. Víc ho mrzely trable, trápící vlastní béčko. „Myslel jsem, že budou hrát mladý. Fanda Pouzar byl s námi vůbec poprvé, přitom jsem mu sám říkal, ať to nechá mladým,“ musel vzít Novotný svá slova zpět, aby vypravil do budějovické čtvrti konkurenceschopnou jedenáctku.

„Ani já už jsem nechtěl hrát, ale z dorostu nikdo nevyleze, dorazoví byli snad jeden dva hráči. Je to nešťastný,“ posteskl si hrající trenér. Na hřišti mu v pátečním duelu dělal parťáka i harcovník Robert Hanzal, působící naposledy na Srubci. Tamější Slavoj prošel omlazovací kúrou a postupně se vzdal veteránů. Miroslav Novotný na Rudolfově chtěl jít podobnou cestou. „Myslel jsem, že si mladí udělají partu a budou si okres hrát, případně je jen doplníme o jednoho nebo dva starší hráče,“ vysvětloval.

Když ve druhé půli měl za nerozhodného stavu na noze možná vítězný gól, ale poslal balon vysoko nad bránu, pronesli nemaničtí fanoušci směrem k bývalému oblíbenci pár poznámek. Jakmile se však odpískal konec, byly zapomenuty. „Já to stejně neslyším, nevnímám,“ kroutil hlavou v dobrém rozmaru Novotný: „Ale byla pěkná, no… Sedla!“ smál se střele. Béčko SK Rudolfov si z prvního poločasu neslo těsný náskok, o který přišlo, a nakonec mu mezi prsty proklouzl po nařízené penaltě i bod, který už mělo na dosah! Když se střelec Ondřej Lexa rozbíhal k desítce a proměnil, svítila na tabuli 88. minuta. „Druhé půli chybělo z naší strany všechno,“ přiznal na rovinu trenér hostů. „V první půli jsme si vedli kombinačně slušně, mělo to nějaký nápad, přihrávku. Ve druhé půli jsme spíš chodili do brejků, nebo kopli balony za beky. Mezihra nula. V součtu zasloužená výhra Nemanic,“ uznal Miroslav Novotný.

Šťastná léta v dresu Nemanic

Co ho napadne jako první, když přijede do Nemanic a vstoupí na známou půdu? „Že bych se nejradši vrátil o deset let zpátky, když jsem sem přišel, a prožil to celý znova!“ vypálí bez dlouhého přemýšlení. Internet upřesní, že se psal duben 2015, když ho Nemanice přivítaly v sestavě jako novou posilu pro jaro. Tehdy sestavily talentem obdařený tým a ofenzivním fotbalem bavily diváky v první třídě. „Byl jsem tady fakt šťastnej. Jsem rád, že jsem tu mohl bejt,“ děkuje Novotný osudu.

Minulý pátek Nemaničtí zastínili Rudolfov nejen hrou, se kterou vyrukovali po přestávce, ale i zaplněnou lavičkou. „Asi to mají taky doplněno dorostem, je tam hodně mladejch kluků, a myslím, že i pro ně je fajn si okres zahrát,“ uvažoval Miroslav Novotný a připustil, že na Rudolfově se mohou po sezoně objevit pochybnosti, zda má trápící se rezerva ještě smysl. „Když ji nepřihlásíme, budu se asi věnovat rodině. Máme dvě děti a času je málo. Nevím, jak to dřív ty lidi dělali,“ krčí rameny Novotný.

Nemanická adresa by se v tu chvíli nabízela jako záloha. Poslední štace. Mužstvu hrozí sestup, stejně jako Rudolfovu, a při pokusu o návrat by se Novotného zkušenosti mohly hodit. Hráč sám tuhle myšlenku úplně nezavrhuje: „Kdyby se mi ještě chtělo občas kopnout… Záleží na tom, jestli budou hrát pan Strnad, Motýl (Motl, pozn.), Křoví (Křiváček)… To jsou poslední mohykáni. Asi tak. Chytil jsem teď takovou chuť, že by to možná ještě šlo. Aspoň na chvíli,“ připustil závěrem Miroslav Novotný.