Jak sám pokaždé zdůrazňoval, jeho největším rozhodcovským zážitkem bylo kvalifikační utkání o mistrovství světa v Itálii (1990) mezi Skotskem a Francií v roce 1989. Uchvátila ho zde především atmosféra, kterou vytvořilo osmdesát tisíc fanoušků. Domácí tehdy zvítězili 2:0. V domácí československé nejvyšší soutěži působil v letech 1980 – 1991, kdy v součtu odřídil 145 zápasů. Dále rozhodoval dvě mezinárodní utkání, jeden duel v Poháru mistrů evropských zemí, po pěti duelech pak v Poháru UEFA a Poháru vítězů pohárů.

Jako aktivní hráč byl vynikajícím brankářem, chytal za mateřské Strakonice, Písek a Pardubice, kterým pomohl do první ligy. Svoji aktivní činnost musel ukončit kvůli zranění. Jako trenér pak trénoval divizní Strakonice, coby funkcionář byl sekretářem Okresního fotbalového svazu Strakonice, v první lize vedl komisi delegátů a rozhodčích a dva roky byl také ředitelem Dynama České Budějovice. Za svoji celoživotní činnost pro fotbal dostal před lety také Cenu Václava Jíry.