V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

S fotbalem jsem začal asi v šesti letech, kdy mě na první trénink vzal můj taťka.

První klub, ve kterém jste působil, byl FC Písek, vzpomenete si na svůj první trénink?

Bohužel si moc nevzpomínám, mám to pouze z vyprávění, ale údajně mě musela mamka hodně nutit, protože se mi jít trénovat vůbec nechtělo.

Kdy se to změnilo, a fotbal vás začal bavit?

Asi v deseti letech jsme s taťkou a kamarády jeli na fotbalový zápas do Barcelony a tam mě to z ničeho nic chytlo. Po návratu už mě fotbal bavil daleko víc.

Zkoušel jste kromě fotbalu i jiné sporty?

Asi v pěti letech jsem byl na pár hokejových trénincích. Hokej mě bavil, ale pak mě taťka přemluvil na fotbal a já jsem tedy řekl, že to zkusím. Jak jsem říkal, za začátku mě fotbal nebavil a postupem času jsem se chytil. Dělat oba sporty by bylo hodně náročné, takže jsem se nakonec rozhodl pro fotbal.

Nastupujete na pozici záložníka, co vám na tomto postu nejvíc vyhovuje? Zkoušel jste to i na jiném?

Ano, hraju na postu záložníka. Líbí se mi, že mohu využít svou rychlost a přímočarost a obcházet obránce. Rád vytvářím gólové šance pro spoluhráče nebo sám střílím branky. V nouzi hraji i krajního obránce, ale to mě moc nebaví, raději útočím. Od svých fotbalových začátků až do patnácti let jste hrál v FC Písek.

Jak se vám v Písku líbilo? Na které trenéry nejraději vzpomínáte?

V Písku jsem byl moc spokojený a popravdě se mi moc odcházet nechtělo. Měli jsme skvělou partu, dobré trenéry a zažili jsme hodně úspěchů. Nejvíc asi vzpomínám na trenéra Pepu Šáchu, ten měl hodně dobré tréninky. Potom také na asistenta Martina Kozáka, to byl takový můj druhý strejda, hodně jsem si s ním povídal. Trénovali mě také Petr Houdek, Karel Syrovátka nebo Jaroslav Polášek.

Jak a kdy vám přišla nabídka ze Sparty? Co se vám v tu chvíli honilo hlavou, byl jste asi nadšený…

 Nabídka ze Sparty přišla po jednom velmi povedeném zápase, který jsme odehráli proti Braníku v Praze za kategorii U15. Den po zápase nás kontaktovali ze Sparty, že chtějí, abych za ně na zkoušku odehrál přípravné utkání a jel na soustředění. Přišlo mi, že je to nabídka, která se neodmítá, a zároveň pro mě velká šance. Když mi taťka řekl, že o mě má zájem Sparta Praha, úplně jsem se rozzářil, vůbec jsem to nečekal. Já i celá rodina jsme měli velkou radost.

Jaké to bylo opustit kluky, se kterými jste léta hrál a najednou jste šel do neznámého prostředí?

Nebylo to lehké, největší změnou bylo, že jsem v patnácti letech musel odejít sám do Prahy a nebyl jsem zvyklý být bez rodiny. První půlrok byl hodně těžký. Než jsem si zvyknul, tak se mi hodně stýskalo po domově a rodině. Teď už je to docela v pohodě.

Jak to máte v Praze se školou?

Do Sparty jsem šel v deváté třídě, takže jsem ještě společně s ostatními kluky chodil na základku. Sparta spolupracuje se střední školou Anglo-německá obchodní akademie, takže po dokončení základky studuju tady. Klub vlastně všem zařizuje školu i ubytování, jsme stále s ostatními hráči pohromadě. Přes týden jsem v Praze na intru a doma na víkendy nebo další volné dny.

Váš otec je předsedou FC Písek. Jak se na váš přesun do Sparty koukal on?

Věděl, že je to pro mě velká šance. Všichni mě podporovali, ale konečné rozhodnutí bylo přece jen na mně.

Za jaké týmy ve Spartě nastupujete? Jak se vám v uplynulé anulované sezoně dařilo?

Nastupuju za svůj ročník, což je kategorie U17, a zároveň i za U18. To už je věkově starší dorost. Mezi kategoriemi určitě rozdíl je. Přece jen v osmnáctce už jsou starší hráči. Fotbal je tam rychlejší a tvrdší. Hráči už ví, co mají přesně dělat, a ta úroveň je daleko vyšší. S kategorií U17 jsme skončili šestí a s osmnáctkou pátí. Mohlo to být určitě lepší.

Jakým způsobem a jak často ve Spartě trénujete?

Trénujeme ve velké intenzitě a náročnosti. Máme sedm tréninků týdně. Samotný trénink trvá přibližně hodinu a dvacet minut. K tomu máme posilovnu, koordinaci a obden rozbor na videu.

Jaký je rozdíl v trénincích Sparty a FC Písek? Jsou trenéři ve Spartě náročnější?

Rozdíl je v mnohem větší intenzitě, a také se víc pracuje na taktice. První dva měsíce jsem si musel na tempo v tréninku zvykat. Trenéři jsou určitě ve Spartě náročnější, ale je to hodně i o hráčích. Všichni musí makat. V menších týmech si jdou kluci někdy jen zakopat. Tady neexistuje, že by někdo nepřišel na trénink.

Kdo vás při zápasech a ve fotbalové kariéře nejvíce podporuje?

Podporuje mě celá rodina. Na zápasy jezdí pravidelně taťka a dědové. Někdy, když hrajeme v Praze, tak se přijde podívat i bratranec. Taťka s dědou tomu asi nejvíc rozumí, ale jinak mi fandí všichni z rodiny.

Kterému mužstvu v české lize fandíte? A jaký je váš favorit mezi zahraničními kluby?

Před přestupem do Sparty jsem fandil Slávii, teď už tu rivalitu moc neřeším a ve Spartě chci vyhrávat všechny zápasy a je mi jedno proti komu. Dříve jsem měl moc rád FC Barcelonu, ale to už mě dávno přešlo. Když jsme byli s rodinou před čtyřmi lety ve Španělsku, byli jsme se podívat na zápase v Granadě. Moc se mi líbil místní stadion a vůbec celé město i lidé, kteří tady žijí. Od té doby je můj nejoblíbenější klub Granada CF. Za ten bych chtěl jednou hrát.

Máte nějaký fotbalový vzor?

Můj fotbalový vzor je Jefferson Farfán. U nás sice není tolik známý, zato v Jižní Americe a v Německu je velmi uznávanou hvězdou. Líbí se mi, jak zakončuje a jak je chytrý s míčem. V lednu jsme ho s taťkou potkali ve Španělsku, kde byl se svým týmem na soustředění a jedním z mých snů bylo se s ním vyfotit, což se mi podařilo, a rád na to vzpomínám a moc si toho vážím.

Jaký je váš fotbalový sen, kam to chcete ve fotbale dotáhnout?

Jak už jsem zmínil, mám vysněný fotbalový klub v nejvyšší španělské lize. Když mi to půjde, chtěl bych někdy hrát kdekoliv ve Španělsku.

Proč jste si vybral zrovna Španělsko?

Do Španělska jezdíme skoro každý rok na dovolenou. Líbí se mi to prostředí i lidé jsou tady přátelští. Pravidelně sleduju španělskou fotbalovou soutěž a moc bych si tady přál jednou hrát.

Amatérské fotbalové soutěže v Česku byly ukončeny. Jaký na to máte názor?

Je to smůla, ale zdraví je určitě přednější než fotbal. To se nedá nic dělat.

Jak se v karanténě udržujete v kondici?

Na každý týden dostáváme od trenérů individuální tréninkové plány, které plníme. Je to běhání, posilování a cvičení na rozvoj teorie a taktiky. Já chodím běhat kolem vody nebo do lesa.

Začal jste individuálně trénovat s exslávistou Petrem Jandou. Jak to funguje?

Ano, začal jsem trénovat s Petrem Jandou na hřišti ve Skalách. S Petrem si rozumím, je to hráč, který hrál Ligu mistrů a určitě mi má co dát. Jsem rád, že mi pomáhá. Trénujeme spíš nějaké technické věci podle plánu, který mi zadávají trenéři ze Sparty.

Co byste vzkázal všem příznivcům fotbalu?

Vážím si šance, kterou jsem dostal, a půjdu si za svým snem. A chtěl bych poděkovat svým spoluhráčům a trenérům, díky kterým jsem tam, kde jsem teď. Hlavně přeji všem hodně zdraví v téhle těžké situaci.