Jak jste se dostal k fotografování?

S fotografováním jsem začal už na učňáku. Pak ale přišla vojna a po ní rodina a musel jsem focení na nějaký čas opustit. Vrátil jsem se k němu, když přes Českou republiku před lety projížděl konvoj americké armády. Ten jsem nafotil a zase mě to chytlo. Pak jsem se sám sebe ptal, proč jsem s tím vlastně přestal. O koních jsem ale tehdy věděl jen to, že existují.

A jak vznikl nápad fotografovat na jezdeckých závodech?

Můj kolega z práce David Košťál z Černožic, který jezdil parkurové závody, mě jednou poprosil, jestli bych ho nejel na závody nafotit. Tak jsem mu vyhověl. Pak jsem jel ještě jednou a ještě jednou a začal jsem fotit závody pravidelně. Tam jsem se skamarádil s některými jezdkyněmi a začal jsem za nimi jezdit i do stájí. Jednou holky jely samy, beze mě, a právě na závody ve všestrannosti. Když se vrátily, tak mi ukázaly fotky a já jsem si řekl, že příště musím jet s nimi. Tak mě vzaly asi před šesti nebo osmi lety do Pardubic. To jsem tam byl jen na krosy, ale chytlo mě to. Na příští závody, myslím, že to bylo ve Vrchovanech, jsem si s sebou už vzal stan a zůstal od začátku až do konce. Od té doby jezdím stále.

Kam jezdíte nejraději?

Nejraději jsem měl právě areál Vrchovany. Tam se už bohužel dnes všestrannost nejezdí, ale byla tam super atmosféra i příroda. Humpolec taky není špatný, i když jezdci občas nadávají na povrch. Rád jezdím i do Přeštěnice. Svoje kouzlo má Borová, tam se často střídá počasí. Ale jezdím rád všude, kde jsou dobří lidé.

Fotíte i jiné jezdecké disciplíny než všestrannost?

Všestrannost je moje priorita, ale když se zrovna nejede, tak jezdím fotit i parkurové nebo drezurní závody. Hlavně, když se jich účastní jezdci, které osobně znám.

Jak často na závody vyrážíte?

Je to prakticky každý víkend. V zimě fotím i halové závody. Jezdím i na různé tréninky a soustředění.

Povídáme si tady na finále Zlaté podkovy v Humpolci. Znáte za ta léta všechny jezdce, kteří tu závodí?

Myslím, že tak devadesát procent lidí už znám. Samozřejmě někdo přibude, někdo to jede zkusit třeba jen jednou, tak ty neznám. Ale většinu jezdců i jejich týmů už ano.

Jakou disciplínu fotíte na závodech všestrannosti nejraději? Je to drezura, kros nebo parkur?

Nejraději mám asi krosy. Drezura taky není špatná, tam si při focení můžu i odpočinout. Parkur už je složitější. Fotím jej v kolbišti a musím dávat pozor, abych jezdcům nepřekážel. Také se musím soustředit při focení na jezdce a ze samotného závodu toho moc nemám.

Jezdíte fotit závody i do zahraničí?

Byl jsem jen v Polsku, ve Strzegomi na parkurech, ale jinak jsem rád, že vůbec stihnu závody u nás. Nemám tolik dovolené, abych stihl jezdit i mimo republiku. Závody jsou třídenní i čtyřdenní. Pracuji na směny a musím si brát dovolenou třeba i z neděle na pondělí, protože přijedu večer a noční směnu bych už nezvládl.

Jaká je vaše profese takzvaně v civilu?

Pracuji jako údržbář ve zdravotnickém průmyslu. K práci potřebuji být odpočatý a mít čistou hlavu. Když přijedu večer ze závodů, tak to nejde.

Jaký jste měl na závodech největší zážitek?

Tak to vím naprosto přesně. Bylo to Mistrovství České republiky na Borové v roce 2019. Při krosu přišla veliká bouřka s krupobitím. Stál jsem v tu chvíli s rozhodčím Antonínem Klauzem u rybníka a fotil. Dominika Strejcovská, dnes už vlastně Větrovská, ke mně přiběhla s deštníkem, objala mě a zakryla, abych mohl dofotit Zuzanu Švarcovou, která v těch obrovských kroupách závodila. Pořadatelé ji nejdříve chtěli kvůli počasí zastavit a závod přerušit, ale protože jí zbývaly už jen dvě překážky do cíle, tak ji nakonec nechali dokončit. Dominika mě tedy zakryla a já jsem přes její rameno závod nafotil.

Kolik toho na závodech vyfotíte a jak s fotografiemi dál pracujete?

Na závodech jsem schopen nafotit 10 až 15 tisíc fotek za tři až čtyři dny. Stíhám proto jen vymazat nepovedené snímky a pak udělám přes počítač automatické vylepšení všech fotografií. Když pak ode mě někdo požaduje konkrétní fotky, tak mu je doupravím. Na závodech fotím třeba čtyři dny a další čtyři dny pak fotky doma upravuji. Abych zpracoval všechny, to nejde stihnout. Když se chystám na další závody, tak chci mít čistý stůl, jak se říká, abych mohl vyrazit na další akci bez restů.

Kde je možno vaše fotografie ze závodů vidět?

Založil jsem před časem webové stránky milujemejezdectvi.cz, tam jsou všechny odkazy. Snažím se fotky dávat jezdcům i na sociální sítě. Tam si je mohou prohlížet i stahovat.

Je vidět, že koně jsou nakonec vaším velkým koníčkem.

Přesně tak, to jsou.

Marcel Runštuk fotí také momentky ze závodů a občas je opatří vtipným komentářem. Legraci si však dovede udělat i sám ze sebe. Ochutnávku naleznete v naší galerii.