„Poměrně brzy jsem si uvědomil, že ne vše, co mi říkají autority na základní škole, je pro mě užitečné,“ začal vyprávění Tono Stano. „Později jsem si všiml, že tento přístup odmítání zabránil jakémusi vymývání mozku. Už od narození v sobě máme něco jako velmi dobrou intuici a chuť. Ale poměrně dost lidí je v této oblasti ztracených. Pokud si v sobě člověk nezachová, co je mu vlastní, nedějí se mu tolik zázraky v životě,“ dodal.

Člověk tak podle něj ztrácí náladu a chuť tvořit. Tvorba z jeho pohledu není záležitost jen umělců. „Je to záležitost života, kdy něco cítíme intuitivně a chceme tvořit. Jsme tady proto, abychom něco měnili. Je dobré se dostat do stavu, kdy se nebojíme života a máme možnost jít do všeho se vším všudy. Nebát se, že něco uděláme špatně. Právě věci, které se nepovedou, jsou pro naše formování daleko důležitější než úspěch,“ konstatoval Tono Stano.

Sám měl podle vlastních slov tendenci se do věcí pokaždé ponořit. „Tím, jak jste věci oddaní, nevnímáte tu činnost jako práci. Takto jsem udělal poměrně dost věcí a nikdy jsem neměl pocit, že by pro mě něco bylo těžkého nebo že by to vůbec byla práce. Nikdy jsem nedělal nic, že bych u toho trpěl. Vždy si věci vybírám tak, aby to byla parketa pro mě,“ prozradil svůj způsob přemýšlení a fungování.

V dětství prokazoval spoustu entuziasmu a měl nadání pro malování. Kreslil výrazně lépe než jeho spolužáci. Přes své kresby se dostal na Střední umělecko-průmyslovou školu v Bratislavě, kde studoval od roku 1975 do roku 1979. Poté v období 1980 až 1986 studoval na FAMU v Praze. „To, že jsem se dostal k fotografii, byla víceméně náhoda. Udělal jsem talentové zkoušky na grafiku na střední školu, kde jsem měl možnost vybrat si fotografii. Na základě jakéhosi náhlého rozhodnutí jsem si ji zvolil,“ popsal svoji cestu k životní dráze.

Pro člověka je podle něj zásadní zachovat si to, co je v něm původního. Nesmí proto dovolit, aby mu někdo něco nakazoval. „Každý musí věřit tomu, co je v něm. To, co je v jádru duše, by se nemělo nikdy umrtvit,“ zdůraznil Tono Stano a poznamenal: „Člověk by měl mít nějaký cíl, jít někam přes všechny překážky.“ A kritika, která se může vyskytnout? „Ta znamená, že děláte něco jinak. Když děláte něco jinak, než lidé chtějí, musíte čerpat ze sebe, ze svého pohonu. Jinak se stáváte závislí na energii někoho jiného,“ vysvětlil uznávaný fotograf.

Zmínil, že do Prahy tehdy přišel s jednou taškou. Nic neměl. „Až tvořením, úsilím a budováním dobrých vztahů jsem získal vše, co jsem potřeboval pro svoji tvorbu. Taková je cesta za mými fotkami,“ nastínil Tono Stano.