Jana Sazimová koupila dům v Lužnické ulici poblíž čelkovického mostu v roce 1993. Tehdy byl deset let neobývaný. Nechala udělat izolace, nové stropy nad první patro, opravit krov, pořídila nová okna i novou střechu, to vše podle pokynů památkářů. Chtěla do podkroví střešní okna, ale byly jí nařízeny podstatně dražší vikýře. Přestože je dnes právě při pohledu od Čelkovic zřejmé, kde všude město střešní okna povolilo. Třeba na parkánské škole. „Vytápěla jsem elektrikou a to už bylo neúnosné. Když se město vyjádřilo, že plyn tu nikdy nebude, pořídila jsem si v roce 2020 tepelné čerpadlo. I to ale spotřebovává elektřinu, a tak jsem začala jednat s dodavatelem fotovoltaických panelů. Solární energie by mi mohla část nákladů ušetřit,“ říká majitelka domu.

Na instalaci fotovoltaiky není třeba stavební povolení, ale památkáři města si od Jany Sazimové vyžádali projektovou dokumentaci a odbor rozvoje ji poslal do Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích k vyjádření. A pak přišla pro majitelku domu studená sprcha.

Narušený výhled a odlesky
Odbor rozvoje městského úřadu vydal závazné stanovisko, že umístění fotovoltaických panelů na sedlovou střechu jejího rodinného domu je nepřípustné. Argumentuje, že objekt je 80 metrů vzdušnou čarou od vnějšího okraje Městské památkové rezervace, nedaleko je nemovitá kulturní památka bývalé koželužny. Nad strání se nachází kostel sv. Filipa a Jakuba, střešní krajina dané lokality by byla při pohledu vzhůru na Staré město narušena. Také by vznikaly nevhodné barevné odlesky a existuje riziko devalvace architektonického obrazu lokality.

Námitky žadatelky, že koželužna z horizontu chodce není téměř vidět a pohledový kontakt s kostelíkem zakrývají po většinu roku stromy, vyvrací úřad argumentem o širší pohledové vazbě ke koželužně. Sděluje, že solární kolektory a fotovoltaické články lze považovat jednoznačně za rušivý prvek pro jakékoliv stavby v historickém prostředí. A pokud už fotovoltaika někde v Tismenické nebo Laudově ulici existuje, nemá prý vztah k záměru žadatelky a každý záměr úřad posuzuje individuálně. Závěrem se konstatuje, že proti závaznému stanovisku se nelze odvolat, odvolání je možné až proti rozhodnutí stavebního úřadu. Tam ale Jana Sazimová vůbec nepotřebuje o nic žádat, protože stavební povolení není zapotřebí.

„Když jsem se zeptala, jak mám utáhnout náklady na vytápění, řekli mi na úřadu, že to není jejich starost,“ pokračuje Jana Sazimová. Projektantem jejího návrhu na osazení panelů byl Jiří Samec. Ten pečlivými výpočty vyvrátil jakoukoliv možnost odlesků a konstatoval: „Vláda vydala prohlášení, že fotovoltaika má zelenou a tady se akcentují odlesky. Úřad by se měl zabývat tím, jak té situaci pomoct. Už se vyrábí i barevná fotovoltaika, tu mohl doporučit a ne všechno rovnou zakázat.“

Jak to asi dopadne?
Jana Sazimová se nakonec obrátila na právníka a s ním chce celou věc řešit. Redakce se zas obrátila na představitele táborské radnice. Jaký postoj město zaujme k solárním panelům na střechách, které vláda označuje za žádoucí trend? Budou v Táboře zakázané nejen v Městské památkové rezervaci, ale i v jejím ochranném pásmu, které zasahuje i část Nového města a další širší centrum?

Místostarosta Václav Klecanda (Piráti) odpověděl: „Jakkoli je památková péče státně správní záležitost, kterou politici neřídí, dovolím si uvést můj ryze soukromý názor. V ochranném pásmu bych tyto instalace nezakazoval. Je to jak ekonomické, tak ekologické. I v samotné rezervaci jsou případy, které historickým vývojem vznikly, nejsou původní a i na tato místa si umím představit instalaci fotovoltaiky. I proto, že by se tím podtrhl kontrast mezi původním a novým. Zdůrazňuji ale, že to je pouze můj názor. Podle mých informací i samotní památkáři čekají na noty, jak se k těmto trendům stavět. V současnosti ale ctí základní premisy památkové ochrany. Uvidíme, zda metodika přijde v dohledné době a umožní například z mého pohledu citlivější varianty v podobě fotovoltaických střešních krytin.“

Starosta Štěpán Pavlík (Tábor 2020) napsal: „Solární panely se posuzují i v ochranném pásmu rezervace, nejen v rezervaci samotné. Velmi záleží na tom, odkud na ně bude vidět. Někde jsou schované, někdy na ně zrak ulpí při každém pohledu, třeba z kostelní věže, a to by už nikdy nemohla být pořízena fotka malebných střech jako dosud. Podobně je to třeba na Malé Straně. Řešili jsme nedávno možnosti umístění panelů v areálu nemocnice. Tedy ano, posuzuje se to individuálně.“ Starosta dodal, že zjistí, proč v Podhradu na některých domech panely existují.

K tomu vedoucí odboru rozvoje Vlastimil Křemen uvedl: „Jsou to jiné případy, s jinou pohledovou souvislostí. Některé z těch domů kolegové posuzovali, o některých nevěděli. Tam se povede správní řízení. V Městské památkové rezervaci se solární panely nepovolují, postupujeme podle dosavadního vnímání střešní krajiny.“ Vlastimil Křemen potvrdil, že ministerstvo kultury připravuje novou metodiku, i pro ochranná pásma rezervací. Památkáři města na ni čekají.