František Drs se mezi vozidly a různými stroji pohyboval od dětství. Jeho prvním autem byla Škoda 100, tehdy běžný vůz, který je už dnes na silnicích k vidění jen zřídka. Kouzlu veteránů ale zcela propadl až ve svých padesáti letech. O to víc ho pak koníček chytil a začal opravovat staré motorky, auta i traktory. Dnes má doma zhruba 30 strojů, některé jsou opravené, jiné jsou v různém stadiu renovace. „Už jsem starší generace, je to vzpomínka na mé mládí, kdy jsem s těmito stroji jezdil,“ usmívá se František Drs.

Vše začalo před lety na akci, kde viděl krásně opravené motorky. „Tam mě to chytlo, říkal jsem si, vždyť já si to taky můžu doma opravit, nějaké staré stroje mám, tak jsem se do toho pustil. Jeden kamarád uměl velice dobře opravovat a na začátku mi hodně pomohl. A pomáháme si dodnes. Proto mě baví renovovat a udržovat vozidla v řádném stavu,“ vysvětlil začátky svého koníčku František Drs.

Zaměřuje se na motocykly a staré české traktory. Staré stroje i náhradní díly shání na burzách a internetu, o jiných se dovídá od známých. „Teď začínám dělat i auta, mám asi čtyři k renovaci. Některé práce potřebují specialistu, nebo lidi, kteří to umí, ono nejde umět všechno. Člověk musí být iniciátorem, motorem toho všeho. Musí mít spoustu kamarádů, kteří mu dokážou pomoct, něco sehnat, udělat, smontovat. Třeba čalouníci a jiní odborníci, to už mám okruh svých kamarádů a specialistů,“ vysvětluje František Drs a jedním dechem dodává, že každý rok pořádají také veteránskou jízdu, která objíždí Blata.

„Akce se jmenuje Selské baroko a končí v Bošilci před mým statkem. Veterány mám v průběhu akce vystavené ve statku i před ním. Takže si je tam lidi prohlížejí, když mají zájem. Pro mě je to samozřejmě radost, když někdo přijde a stroje mi pochválí,“ říká František Drs, který se svými stroji rád vyráží také na další na srazy.

„Jedu se třeba jenom podívat. Vyhlášená akce je Křivonoska u Hluboké nad Vltavou, to je mezinárodní veteránská rallye, která patří mezi úplně nejstarší u nás. Takových akcí s veterány je spousta, když mám chviličku, tak vyrazím na výlet. Veterány jezdí stejně rychle jako normální vozidla, ale většinou se s nimi jezdí pomaleji, šedesát, sedmdesát, aby si to člověk užíval. Je to sváteční jízda,“ podotýká.

Jeho koníček mu zabírá většinu volného času. „Je to taková obrovská droga, když začnete, tak nevíte, kdy skončit. Strávím u toho volné večery a všechen volný čas, který mi zbývá. Takže okamžitě do dílny a hned renovovat, spravovat, břinkat,“ přiznává nadšenec do veteránů.

A co na to rodina? „Sympatizují se mnou. Samozřejmě musí zamhouřit oči, když trávím čas v dílně místo s nimi v obýváku, ale na rodinu si každý den pár minut najdu. Svátky jsem strávil v rodinném kruhu, ale když se mi podaří trošku utéct do těch mých kouzelných dílen, tak tam honem spěchám. Můj největší koníček je spíš kůň,“ vyznal se ze své lásky k opravám a strojům František Drs.

Na peníze své veterány nepřepočítává a jejich cenu ani nezná. „Stroje naceněné nemám, protože je mám doma pro svou radost. Ono se to řídí tržní hodnotou, ale to mě nebere, já to mám pro sebe, ne na nějaké kšefty, to v žádném případě,“ rezolutně dodává renovátor z Bošilce.